Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně, na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji neuznává.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s.r.o. s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne [datum] na částku [částka] se splatností 30 dnů (smlouva o úvěru). Dne [datum] byla částka [částka] vyplacena na účet žalované (výpis z účtu). Ze systému ISAS soud zjistil, že žalovaná dne [datum] uzavřela smlouvu na půjčku se společností [právnická osoba] na částku [částka] (smlouva). Dne [datum] uzavřela žalovaná smlouvu o úvěru na [částka] s [právnická osoba] (rozsudek [spisová značka]). Dne [datum] uzavřela žalovaná smlouvu o úvěru na částku [částka] se společností [právnická osoba]. (rozsudek [spisová značka]). Dne [datum] uzavřela žalovaná smlouvu o úvěru na částku [částka] se společností [Anonymizováno]. (rozsudek [spisová značka]). Dne [datum] uzavřela žalovaná smlouvu o úvěru na částku [částka] se společností [právnická osoba] (rozsudek [spisová značka]). Z výpisu z účtu žalované je zřejmý příjem od zaměstnavatele ve výši [částka], [částka], [částka], [částka] a dávky [podezřelý výraz] [částka] a [částka] (výpis z účtu). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek.
4. Pokud jde o předchůdkyni žalobkyně, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.
5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.
12. Žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalované, ale nijak již nezkoumala stránku výdajovou. Přitom již v době, kdy žalovaná uzavírala úvěrovou smlouvu s předchůdkyní žalobkyně, měla žalovaná již celou řadu dalších úvěrových závazků a u některých již byla po splatnosti, což předchůdkyně žalobkyně mohla zjistit lustrací v dostupných systémech. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalované neposuzovala žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila na smlouvu o úvěru, kdy bylo poskytnuto žalované [částka] a žalovanou nebylo nic uhrazeno. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 38,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,01 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].