Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a [částka], úroku 23,72 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 23,72 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce [částka] a s úrokem z prodlení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení a s úrokem z úvěru s tím, že se žalovaným předchůdkyně žalobkyně uzavřela dvě smlouvy o půjčce.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali.
4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce dne [datum] na částku [částka] s poplatkem za administrativní činnost [částka], úrokem [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso [částka], celkem [částka] splatnou v 58týdenních splátkách po [částka] a dne [datum] smlouvu o půjčce na částku [částka] s poplatkem za administrativní činnost [právnická osoba] Kč, úrokem [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso [částka], celkem [částka] splatnou v 58týdenních splátkách po [částka] (smlouva o půjčce). Dle karty zákazníka z [datum] byl žalovaný zaměstnán jako montážník u [právnická osoba] s příjmem [částka] s výdaji za nájem [částka], výdaje na živobytí [částka], dle karty zákazníka ze dne [datum] je stejný zaměstnavatel, příjem [částka], náklady na bydlení [částka], náklady na živobytí [částka] a splátky úvěrů [částka] (karta zákazníka). Dne [datum] byl pověřen vedením exekuce vůči žalovanému pro pohledávku ve výši [částka] (pověření). Dle šetření našeho soudu nebyl žalovaný k datu [datum] zaměstnán a nebyl ani v evidenci úřadu práce (sdělení). Rozsudkem ze dne [datum] zavázal soud žalovaného k úhradě částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce na částku [částka] (rozsudek [spisová značka]). Pohledávka přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
5. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 2395 a následující občanského zákoníku. Touto smlouvou věřitel na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch finanční prostředky a dlužník se je zaváže vrátit spolu s úroky.
6. Pokud jde o předchůdkyně žalobkyně, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Předchůdkyně žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru žalovaná byla v postavení spotřebitele. Soud hodnotí smlouvu podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Současně tak hodnotí soud i platnost těchto smluv podle § 9 téhož zákona.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Soud v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Odbornou péči pak soud hodnotí jako péči průměrného profesionála, tedy odborníka, který má ve svém oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá k tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vycházeje pouze z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, neboť již samotným výkladem gramatickým a logickým a ustanovením § 9 odst. 1 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny pouze informace získané od samotného spotřebitele. Termín odborná péče předpokládá, že si věřitel údaje, které dlužník uvádí, sám ověří. Může tedy po dlužníkovi požadovat potvrzení o zaměstnání, může požadovat potvrzení o doložení jeho pravidelných výdajů a měl by ho samozřejmě lustrovat v jemu dostupných databázích, zda řádně splácí své závazky. Na podporu své argumentace soud uvádí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z [datum], [spisová značka].
12. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně ani příjmovou stránku ani výdajovou. Karty zákazníka v rozmezí dvou měsíců uvádí jiné údaje, v době poskytnutí půjček byl žalovaný v exekuci a měl další půjčku u [právnická osoba] Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalované neposuzovala žalobkyně s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 zákona č. 147/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu o půjčce, kdy bylo poskytnuto žalovanému [částka] a žalovaným uhrazeno [částka] a zbývá uhradit [částka], u druhé smlouvy získal žalovaný [částka] a uhradil [částka], zbývá vrátit [částka]. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak v řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.