Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.130,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 474,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8.130,17 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 1.800 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8.130,17 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1.800 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 687 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9.930,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Žalovaný překročil povolený úvěrový limit a právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a požaduje uhradit dlužnou jistinu úvěru ve výši 8.130,17 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 1.800 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 474,72 Kč (počítané z jistiny za období od 3. 8. 2021 do 24. 6. 2022) a plynoucí úroky z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 3. 8. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách. Banka se zavázala vést klientovi platební účet pro vedení platebního styku a umožnit klientovi vkládání nebo výběr v hotovosti nebo převody peněžních prostředků z/na běžný účet. Dále se banka zavázala poskytnout klientovi spotřebitelský kontokorentní úvěr [Anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Klient se zavázal nepřekročit povolený limit. Bylo sjednáno, že pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude za překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku [Anonymizováno] podle sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, jehož výši banka uveřejňuje (smlouva o bankovních produktech a službách). Dále žalobkyně předložila soudu „Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum] “, kde je specifikován běžný účet žalovaného vedený u banky a dále je sjednáno, že k danému běžnému účtu je výše povoleného [Anonymizováno] limitu 5.000 Kč. Minimální měsíční kreditní příjem 50 % povoleného limitu, úroková sazba k datu vytištění dispozic činí 21,99 % ročně. Celková částka splatná spotřebitelem 5.361,89 Kč. Úroková sazba ze splatného [Anonymizováno] 24 % ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29 % ročně (dispozice z 1. 10. 2018). Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nehradil řádně, právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému vyčíslení dluhu a úvěr zesplatnil ke dni 3. 8. 2021 (oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 3. 8. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou (předžalobní výzva ze dne 3. 11. 2022). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příslušné části seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022. Ani na předžalobní výzvu žalovaný vymáhanou částku neuhradil.
4. Žalobkyně byla vyzvána usnesením soudu ze dne 31. 10. 2023, aby doplnila tvrzení a uvedla, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele) před poskytnutím daného úvěru a aby specifikovala, z jakých skutečností dovodil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce (dále jen jako banka) vycházela z údajů poskytnutých žalovaných v žádosti o povolení debetního zůstatku [Anonymizováno] ze dne 1. 10. 2018. Žádost banka hodnotila individuálně a kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích. Vycházela z příjmu, který žalovaný doložil, tj. z potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 9. 2018. Dále banka vycházela z údajů uvedených žalovaným, který uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35.000 Kč a nemá další vyživovací povinnosti. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1.554,23 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Do výdajů žalovaného započetla banka výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr a částku životního minima dle nař. vlády č. 409/2011 Sb. a částku normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1999 Sb. – výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem. Žalobkyně předložila žádost o úvěr ze dne [datum], na které je žalovaný uveden jako fyzická osoba spotřebitel, s druhem bydlení pronajatý dům/byt, vzdělání odborné/učňovské, svobodný, pracovní poměr na dobu určitou (od 10. 4. 2018 do 30. 11.2018). Je uveden údaj finanční údaje: průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 19.424 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 35.000 Kč, počet zdrojů příjmů 1, ohledně výdajů je zde uvedeno ostatní nezbytné měsíční náklady 0, srážky ze mzdy 0, jiné měsíční splátky 0, počet vyživovaných osob 0, je zde uveden zaměstnavatel [právnická osoba], žalovaný povoláním dělník/řemeslník (žádost o povolení debetního zůstatku [Anonymizováno] z 1. 10. 2018). Dále žalobkyně předložila listinu nazvanou jako „vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti [Anonymizováno] standard č. [tel. číslo] “, z jehož obsahu vyplývá, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného 19.424 Kč, povolání na dobu určitou, počet zdrojů příjmů 1, čistý měsíční příjem domácnosti 35.000 Kč, svobodný, pronajatý dům/byt, podíl klienta na nákladech na bydlení 55,5 %, dosavadní interní splátky 1.554,23 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč (listina - vyjádření z 3. 11. 2023 s přílohou zjištěných splátek). Dále žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmu žalovaného z 27. 9. 2018, kde je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako stavební dělník od 10. 4. 2018 na základě smlouvy na dobu určitou s platností do 30. 11. 2018. Průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce 19.424 Kč. Ze mzdy nebyly prováděny srážky (potvrzení o výši příjmu ze dne 27. 9. 2018). Dále žalobkyně předložila platební historii, ze které vyplývá, že žalovanému účtovala 3x poplatek za upomínku ve výši 600 Kč, a to 14. 5. 2021, 14. 6. 2021 a 12. 7. 2021 (platební historie).
5. Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě srovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá z žaloby a z vyžádaných tvrzení soudem v podání žalobkyně z 16. 11. 2023. Při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z jednoho doloženého dokladu ohledně jediného příjmu žalovaného, a to z potvrzení o výši příjmu, ze kterého je navíc zřejmé, že i když žalovaný měl doložený průměrný měsíční příjem, tak už z tohoto potvrzení vyplývá, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 11. 2018 (a žádost o povolení úvěru byla žalovaným podepsána 1. 10. 2018, tedy pouhé 2 měsíce před předpokládaným skončením pracovního poměru na dobu určitou). Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti bylo vycházeno z celkového čistého měsíčního příjmu domácnosti 35.000 Kč, který však nijak prověřen nebyl. Již v samotné žádosti o povolení úvěru je rozpor v uvedených údajích, když žalovaný měl mít příjem z pracovní činnosti průměrně měsíčně 19.424 Kč, avšak celkový čistý měsíční příjem domácnosti je uváděn ve výši 35.000 Kč, a to za situace, že počet zdrojů příjmů má být 1 a počet vyživovaných osob je 0. Celkové příjmy žalovaného tak právní předchůdce žalobkyně řádně nezjišťoval a neprověřoval. Co se týká výdajů, jsou v žádosti o povolení úvěru uvedené nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Při prověřování žalovaného bylo zjištěno, že již splácí 1 závazek ve výši 1.554,23 Kč měsíčně. Dále je uvedeno, že se podílí na nákladech na bydlení 55,5 %, avšak není uvedené, jakou částku představují náklady vynakládané žalovaným na bydlení. Co se týká výdajů, tak je zjevné, že nebyly zjišťovány a ani pověřovány. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval dostatečně příjmovou a výdajovou stránku poměrů žalovaného a tyto neprověřil. Důsledkem je pak to, že nebyly splněny nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí na poskytovatele úvěru a soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu, když postupoval dle shora citovaných zákonných ustanovení. Bylo tedy dovozeno, že poskytovatel úvěru v tomto případě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný obdržel jistinu ve výši 8.130,17 Kč, tj. jedná se o jistinu nepovoleného debetu, proto bylo žalobě vyhověno co do poskytnuté jistinu spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení. Na zákonný úrok z prodlení má žalobkyně nárok dle ust. § 1970 obč. zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 513/1991 Sb. Další uplatněné nároky žalobkyní (poplatky a smluvní pokuty, úroky z úvěru 29 % ročně) shledal soud jako nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly zamítnuty.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vypočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. V daném případě by 100 % náhrady nákladů řízení představovala částka 5.796,60 Kč (zaplacený soudní poplatek 400 Kč a dále náklady právního zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako AT) za 3 úkony podle § 11 odst. 1a AT po 200 Kč, tj. převzetí věci, výzva k plnění a sepis žaloby a k tomu 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč. Odměna za požadovaný úkon písemné podání ve věci samé ze dne 16. 11.2023 být přiznána nemohla, když se jednalo o doplnění žaloby vyžádané soudem s ohledem na to, že žaloba neobsahovala podstatné náležitosti v tom rozsahu, aby o ní mohlo být rozhodnuto a doplněná tvrzení již měla být součástí žaloby. Dále náhrada za promeškaný čas na cestu k jednání k Okresnímu soudu v [adresa] dne 12. 2. 2024 z [adresa] a zpět celkem 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč a náhrada cestovních výdajů za cestu osobním automobilem zn. BMW, RZ: [SPZ] s průměrnou spotřebou 5 l nafty/100 km, ujeto 154 km, při ceně nafty 38,70 Kč/1 l a náhradě opotřebení 5,60 Kč dle vyhl. o cestovních náhradách, celkem 1.160 Kč. Dále nárok na odměnu za učiněný právní úkon, a to účast na jednání soudu dne 12. 2. 2024 dle § 7 bod 4 AT při sazbě 1.500 Kč + náhrada hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Náhrada za promeškaný čas činí 600 Kč a náhrada jízdného 1.160 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátce DPH, 21 % je ve výši 936,60 Kč. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Soud kapitalizoval příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a vypočetl úspěch žalobkyně ve výši 55,927 % (8.130,17 Kč + 474,72 Kč + 1.562,50 Kč) a úspěch žalovaného ve výši 44,073 % (1.800 Kč + 5.962,20 Kč + 250,25 Kč). Výsledný úspěch žalobkyně pak činí 11,85 % a tomu odpovídá přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 687 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.