Výrok
I. Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parcela číslo [hodnota] o výměře 6 m2 vytvořeného oddělením z pozemku p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], podle geometrického plánu vyhotoveného společností [právnická osoba], č. plánu [hodnota], který je součástí tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Bruntále dne 20. 10. 2025 domáhala, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku par. č. [hodnota], nově odděleného z pozemku č[hodnota], a to dle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum], o výměře 6 m2, v katastrálním území [adresa]. Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem pozemku par. č. [hodnota], a na něm stojícího rodinného domu par. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Dům byl postaven a zkolaudován v roce 1977, tehdy v podílovém spoluvlastnictví rodičů žalobkyně. Od roku 2004 je žalobkyně výlučnou vlastnicí uvedených nemovitostí, a to na základě darovací smlouvy uzavřené s rodiči. Od roku 1977 žalobkyně (nejprve s rodiči, později sama) nepřetržitě užívá i přilehlou část sousedního pozemku par. č. [hodnota], nyní vymezenou v geometrickém plánu č. [hodnota] ze dne [datum]. Uvedeným geometrickým plánem byla vymezena nově vzniklá parcela č. [hodnota] o výměře 6 m2, která je oddělená z pozemku par. č. [hodnota]. Žalobkyně uvedla, že tato část pozemku je od roku 1977 celou dobu oplocená (připlocená k pozemku navrhovatelky – k zahradě, a to k par. č. [hodnota]). Žalobkyně uvedla, že tato část je po celou dobu oplocena a fakticky tvoří jednotný funkční celek se zahradou u rodinného domku žalobkyně. Pozemek je trvale zatravněn, osázen okrasnými dřevinami, skalkami a od roku 2009 je zde také postavena pergola, s jejíž výstavbou vyslovili souhlas nutný pro stavební úřad v [adresa] tehdejší vlastníci par. č. [hodnota]. Žalobkyně zjistila, že není v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice náhodně v letních měsících roku 2025, kdy vyřizovala na katastrálním úřadě v [adresa] záležitosti týkající se rodinného domu a byla upozorněna na tento nesoulad a začala situaci aktivně řešit. Žalobkyně uvedla, že je celou dobu v dobré víře, že předmětná část pozemku tvoří součást její zahrady, když držba byla nepřerušena, pokojná, v dobré víře po celou dobu 46 let a navrhla, aby soud určil její vlastnické právo k této části pozemku, když splnila všechny zákonné podmínky pro určení vlastnického práva vydržením.
2. Žalovaná se ve věci vyjádřila a uvedla, že skutečnosti uvedené v žalobě jakož i skutečnost, že žalobkyně má v úmyslu uplatnit své vlastnické právo k označené části pozemku vydržením, byly žalované až do doručení žaloby zcela neznámé. Uvedla, že jsou sousedky a preferovala by věc mezi sousedy vyřešit mimosoudně a poukázala na skutečnost, že žalobkyně se o mimosoudní vyřešení věci nepokusila a nepožádala o toto vyřešení žalovanou. Žalovaná uvedla, že po seznámení se se skutkovým stavem konstatuje, že k vydržení vlastnického práva k dané části pozemku dle všeho skutečně došlo a nemá v úmyslu toto rozporovat. Uvedla, že pokud by ji žalobkyně požádala o vyřešení této situace před podáním žaloby, byla by projevila vstřícnost a mohly situaci vyřešit bez podání žaloby. S ohledem na to, že nebyla vyzvána žalobkyní k mimosoudnímu vyřešení věci uvedla, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby byla soudem stanovena žalované povinnost uhradit náhradu nákladů řízení žalobkyni.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 9. 3. 2026, kterého se zúčastnily žalobkyně i žalovaná. Žalovaná uvedla, že nerozporuje to, že žalobkyně vlastnické právo k části pozemku vydržela. Uvedla, že jí je líto, že nebylo možné situaci vyřešit mimosoudně, když ze strany žalobkyně nebyla ochota řešit věc s žalovanou před podáním žaloby. Uvedla, že nárok žalobkyně nerozporuje a věc by chtěla řešit mimosoudně. Žalobkyně byla na jednání soudem vyzvána k mimosoudnímu řešení této věci, což odmítla s odkazem na špatné vztahy mezi účastnicemi.
4. Po provedeném dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu věci s tím, že bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku par. č. [hodnota] – zahrada a pozemku par. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, kdy součástí je stavba rodinný dům č. p. [hodnota], která stojí na pozemku par. č. [hodnota]. Tyto nemovitosti žalobkyně nabyla na základě smlouvy darovací ze dne [datum] (viz výpis z katastru nemovitostí ze [datum]). Žalovaná je sousedkou žalobkyně a vlastní mimo jiné pozemek par. č. [hodnota] – zahrada. Nabývacím titulem je smlouva kupní ze dne [datum] (viz výpis z KN). Všechny uvedené nemovitosti se nachází v obci [adresa], katastrální území [adresa] (viz výpisy z katastru nemovitostí, list vlastnictví č. [hodnota] a č. [hodnota]). [právnická osoba] v [adresa] odbor výstavby dne [datum] vydal kolaudační rozhodnutí, kterým povolil užívání novostavby řadového rodinného domu se dvěma byty v [adresa] v KÚ [adresa] (viz uvedené rozhodnutí). Na základě darovací smlouvy z [datum] se žalobkyně stala výlučnou vlastnicí rodinného domu č. p. [hodnota] na par. č. [hodnota], pozemku p. č. [hodnota], pozemku p. č. [hodnota], které žalobkyně obdržela darem od svých rodičů (viz darovací smlouva). [právnická osoba] [adresa] odbor regionálního rozvoje vydal dne [datum] územní souhlas, a to na základě oznámení o záměru v území žalobkyně uvedené v žádosti jako šroubovaný altán, který bude sloužit k posezení a odpočinku, byl vydaný územní souhlas, a to v souladu s § 96 odst. 4 stavebního zákona pro stavbu – dřevěného altánu popsaného v uvedeném rozhodnutí, a to s uvedením místa záměru a dotčeného pozemku par. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] (viz uvedený územní souhlas a katastrální mapa s uvedenými souhlasy podepsanými vlastníkem pozemku par. č. [hodnota], vlastníkem pozemku par. č. [hodnota], vlastníkem pozemku par. č. [hodnota] a vlastníkem pozemku par. č. [hodnota]). Nepřetržité užívání dané části pozemku žalobkyní v dobré víře pak bylo mezi účastnicemi nesporné. Žalobkyně předložila soudu čtyři originály vyhotoveného geometrického plánu pro rozdělení pozemku, vyhotovitel: [právnická osoba], se sídlem v [adresa], č. plánu [hodnota], kterým byla z pozemku p.č. [hodnota] oddělena nová parcela s označením pozemku parc. číslem [hodnota] – zahrada o výměře 6 m2. Geometrický plán byl ověřen autorizovaným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] (viz geometrický plán a přiložená katastrální mapa).
5. Po právní stránce posoudil soud danou věc v souladu s přechodnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když dle § 3028 citovaného zákona, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. V posuzovaném případě se pak jedná o práva a povinnosti, které vznikly ještě před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, a proto soud daný případ posuzoval v režimu z. č. 40/1964 Sb., o. z. (dále jako občanský zákoník). Soud postupoval zejména dle ust. § 134 a následujících občanského zákoníku, když dle § 134 o.z., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jdeli o movitost, a po dobu 10 let, jdeli o nemovitost. Dle odst. 3 citovaného ustanovení, do doby podle odst. 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné dražbě právní předchůdce. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalobkyně má danou nemovitou věc nepřetržitě v držbě již od roku 1977, když od této doby měli nepřetržitě v držbě danou nemovitou věc právní předchůdci žalobkyně, její rodiče.
6. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně se stala vlastníkem dané nemovité věci a ve výroku tohoto rozsudku určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí této nemovité věci. Současně soud dospěl k závěru, že na určení tohoto práva má žalobkyně naléhavý právní zájem, když je v dané věci zapotřebí, aby byl uveden v soulad stav faktický a stav evidovaný v katastru nemovitostí, který neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Soud také přihlédl k tomu, že je třeba postavit na jisto tento vztah mezi účastnicemi. Nedílnou součástí rozsudku je originál geometrického plánu vyhotoveného společností [právnická osoba], č. plánu [hodnota].
7. Co se týká náhrady nákladů řízení, žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. Bylo nesporné, že žalobkyně před podáním žaloby nezaslala výzvu k plnění, a proto žalobkyně dle § 142a odst. 1 o. s. ř. nemůže mít právo na náhradu nákladů řízení. Soud v daném případě neshledal důvod hodný zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni.
8. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř., soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž se účastnící odvolání vzdali, uvedl předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.