Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11.000 Kč od 8. 4. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 4.945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4.945 Kč od 8. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 993,70 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15.945 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba]., a žalovanou s tím, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr do sjednané výše 11.000 Kč. Žalobkyně požadovala uhradit nesplacenou jistinu úvěru ve výši 11.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.619,52 Kč a úrok stanovený dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 325.48 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] dne [datum], byť distančním způsobem prostředky komunikace na dálku, a právním předchůdcem žalobkyně byla žalované dne [datum] poskytnuta částka ve výši 11.000 Kč (viz text smlouvy, potvrzení o provedení transakce). Žalovaná je ve smlouvě označena jako fyzická osoba spotřebitel. Předmětem smlouvy je neúčelový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení. Výše spotřebitelského úvěru je 11.000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2025 (viz předžalobní výzva). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 6. 2025. Žalovaná uhradila na daný případ 0 Kč (tvrzení žalobkyně). V žalobě žalobkyně tvrdila, že po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy v předloženém znění s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě sms.Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě soud dovodil, že poskytovatel úvěru nezjišťoval příjmy a výdaje spotřebitele před poskytnutím úvěru, což vyplývá z předložených listinných důkazů žalobkyní a z tvrzení žalobkyně. Z žádných předložených listin žalobkyní nevyplývají údaje ohledně zjišťování příjmů a výdajů žalovaného.S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že poskytovatel úvěru v tomto případě poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaná obdržela částku ve výši 11.000 Kč, a proto bylo žalobě vyhověno co do zbývající neuhrazené jistiny ve výši 11.000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně právo v souladu s § 1970 občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Další uplatněné nároky žalobkyní byly, s ohledem na výše uvedené, posouzeny jako nedůvodné a soud je zamítl.Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy úspěch žalobkyně byl vyčíslen ve výši procentuální 69 %, úspěch žalované ve výši 31 % a žalobkyně má dle výsledného úspěchu 38 % právo na úhradu nákladů v rozdílu, tedy 993,70 Kč. (Celé náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení, a to podle § 14b odst. 1 bodu 1 ve výši 400 Kč za úkon, kdy byly vykonány 3 úkony, tj. za převzetí věci a sepis žaloby a výzvu a dále 3 x režijní paušály po 100 Kč, a DPH, celkem 2.615 Kč). K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.