Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.052 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.052 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 17.221,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.654,80 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,79 % ročně z částky 19.745,79 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále 25. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 31.273,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným. Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou novou jistinu ve výši 23.706,80 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 7.567,10 Kč (vyčíslení ke dni 16. 5. 2024 od 25. 9. 2023 ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny), plynoucích obchodních a zákonných úroků z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Žalovanému bylo poskytnuto 20.000 Kč dne 20. 2. 2023 a bylo sjednáno 48. měsíčních splátek po 1.450 Kč. Žalovaný je ve smlouvě označen jako fyzická osoba spotřebitel. Jedná se o spotřebitelský úvěr bezúčelový. Celková částka k úhradě 69.600 Kč. Byl sjednán poplatek za jednorázový odklad splátky 199 Kč (smlouva o úvěru z [datum] a doklad o vyplacení úvěru ze dne 20. 2. 2023). Žalovaný na daný případ uhradil dne 26. 4. 2023 částku ve výši 1.450 Kč a dne 19. 6. 2023 částku ve výši 4.498 Kč (tvrzení žalobkyně a předpis úhrad). Dle čl. 6 části B smlouvy byla sjednána smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, která je v prodlení (smlouva). Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení z 24. 9. 2023 o zesplatnění celého úvěru (přípis z 24. 9. 2023). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo zasláno žalovanému dne 16. 4. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 a podací lístek ze dne 16. 4. 2024). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 28. 5. 2024 a podací lístek z 29. 5. 2024).
5. Žalobkyně tvrdila, že z čl. 1.1. části B úvěrové smlouvy plyne, že její právní předchůdce posuzoval před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěru získat a splácet, kdy žalovaný předložil osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobkyně si vyžádal informace z veřejných registrů. Při posouzení příjmů žalovaný předložil výpis z účtu a bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem u zaměstnavatele společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] činí 26.304 Kč. Ohledně výdajů žalovaného bylo kalkulováno životní minimum v aktuální výši 4.860 Kč. K těmto tvrzením žalobkyně jako důkaz označila smlouvu o úvěru, výpisy z účtu a výpis NRKI a SOLUS. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného zjistil soud, že za období říjen 2022 až leden 2023 je zde uvedena příchozí úhrada a mzda od [právnická osoba], a to ve výši 27.410 Kč, 25.693 Kč, 34.615 Kč a 17.498 Kč za leden 2023. Současně je z výpisu zjevné, že žalovaný splácel větší množství spotřebitelských úvěrů. Např. ve výpisu za leden 2023 je 8 splátek úvěru. Dále je zde 4 x čerpání dalšího úvěru a čerpání a splátky dalších úvěrů. Počáteční zůstatek 268,39 Kč, konečný zůstatek 911,79 Kč. V předloženém výpisu z NRKI je uvedeno skóre 309 (výpisy z účtu a výpis z NRKI).
6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně (její právní předchůdce) jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své nedostála své povinnosti s odbornou péčí před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně prověřil pouze příjem žalovaného od společností [právnická osoba] [právnická osoba], který vyplývá z předloženého výpisu z účtu. Ohledně výdajů kalkulovala pouze s životním minimem ve výši 4.860 Kč. Další konkrétní výdaje žalobkyně nezjišťovala a neprověřila. Neprověřovala a nezjišťovala ani např. náklady žalovaného na zaměstnání, na jeho záliby. Z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí daného úvěru již splácel minimálně 8 úvěrů a o další úvěry žádal. Právní předchůdce žalobkyně tedy nezjišťoval výdaje žalovaného a je. Důsledkem je pak to, že nebyly splněny nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.
7. Podle ust. § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. S ohledem na výše uvedené dovodil soud, že poskytovatel úvěru v tomto případě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona a dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a k neplatnosti přihlédl i bez návrhu.
8. Důsledkem je pak nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný obdržel 20.000 Kč a uhradil částku ve výši 5.948 Kč. Proto bylo žalobě vyhověno co do zbývající neuhrazené jistiny ve výši 14.052 Kč. Co se týká lhůty k plnění, není u bezdůvodného obohacení stanovena a řídí se § 1958 odst. 2 obč. zákoníku. Žalobkyně nemůže počátek prodlení odvozovat ze smluvního vztahu, který je neplatný, ale v případě bezdůvodného obohacení až na základě její výzvy k plnění, tedy musí o plnění nejprve požádat. Za takovou výzvu k plnění pak soud považuje oznámení o zesplatnění dané pohledávky z 24. 9. 2023, ve kterém je uvedena lhůta k plnění nejpozději do 10 dnů od odeslání oznámení, tj. soud dovodil počátek prodlení od 5. 10. 2023. Výše zákonného úroku z prodlení a nárok na něj je tak stanoven v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dané nař. vlády č. 351/2013 Sb.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Plně procesně úspěšnější žalovaný nepožadoval náhradu nákladů řízení a dle obsahu spisu mu žádné nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.