Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27.769,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 582,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27.769,28 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 982,76 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 382,76 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.603 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 19. 12. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 28.752,04 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota] dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnutý úvěr. Žalobkyně se domáhala úhrady dlužné jistiny ve výši 28.152,04 Kč, smluvních poplatků ve výši 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 599,63 Kč ke dni 29. 11. 2024 a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové a ani právní námitky.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] a vydání a užívání karty (žádost o úvěr). Bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr na kreditním účtu č. [RČ] ke kreditní kartě až do výše úvěrového limitu 30.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, tj. 2 % čerpaného úvěru (žádost o úvěr). Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 29.645,18 Kč (viz přehled čerpání úvěru, výpis z běžného účtu, smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný vypověděl uvedenou smlouvu dne 15. 3. 2024 (výpověď žalovaného ze dne 15. 3. 2024). Žalobkyně informovala žalovaného, že smlouva byla ukončena na základě výpovědi žalovaného ke dni 14. 4. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku na kreditním účtu ve výši 28.152,04 Kč (viz výzva). Žalovaný uhradil celkem 1.875,90 Kč na čerpanou částku (tvrzení žalobkyně, výpis z úvěrového účtu). Žalobkyně upomenula žalovaného a zaslala žalovanému rozhodnutí o zesplatnění a výzvu k zaplacení dluhu z úvěru ve výzvě ze dne 15. 9. 2024 s tím, aby žalovaný dluh uhradil nejpozději do 30. 9. 2024 (upomínka ze dne 15. 9. 2024, včetně dokladu o zaslání).
5. Co se týká hodnocení úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr před poskytnutím úvěru, žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Žalobkyně předložila listinu nazvanou jako „vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“, kde je uvedeno, že bylo postupováno na základě klientem vyplněné žádosti o úvěr ze dne [datum], kde klient uvedl veškeré údaje ke svým příjmům a výdajům. Žalobkyně provedla kontrolu klienta ve veřejných databázích. Poté použila matematický model výpočtu úvěruschopnosti, tj. příjem ve výši 21.200 Kč mínus interní splátky ve výši 0 Kč mínus externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky 0 Kč mínus životní náklady 5.108,38 Kč = 16.091,62 Kč. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že je zde uveden čistý měsíční příjem klienta 21.200 Kč, typ povolání na dobu neurčitou, svobodný, pronajatý dům/byt, čistý měsíční příjem domácnosti 68.000 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně příloh).
6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěru nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, což vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele byl odvozen pouze na podkladě informací zřejmě zjištěných od žadatele o úvěr a následně byl proveden matematický model výpočtu úvěruschopnosti s použitím tzv. měsíční splátky a byla zjištěna možná splátka s ohledem na uvedený příjem a odečtené životní náklady. Žalobkyně nezjišťovala vůbec výdaje žadatele o úvěr. Tvrzený příjem pak nebyl prověřen. Je tak zřejmé, že žalobkyně nezjišťovala dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránku poměrů žalovaného, s tím, že poskytnuté údaje nebyly prověřeny. Na tomto závěru nemůže změnit nic, ani to, že by případně žalovaný byl prověřen ve veřejných registrech. Případný negativní výstup z veřejných registrů neodůvodňuje závěr, že by spotřebitel byl schopen daný úvěr hradit. Důsledkem je pak to, že žalobkyně nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je povinen posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Tyto povinnosti stanovené zákonem žalobkyně nesplnila. Žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá a v souladu s § 87 odst. 1 cit. zákona soud dovodil, že daná úvěrová smlouva je neplatná a k její neplatnosti přihlédl soud i bez návrhu.
7. S ohledem na výše uvedené a zjištěnou absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy, posoudil soud daný případ v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V daném případě žalovaný čerpal částku ve výši 29.645,18 Kč a uhradil 1.875,90 Kč. Proto soud žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 27.769,28 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této přiznané jistiny od 30. 11. 2024 do zaplacení. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení dovodil soud dle zesplatňující výzvy, ve které je uvedena lhůta úhrady nejpozději do 30. 9. 2024. Soud přepočetl požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení z přiznané jistiny za dobu od prodlení, tj. od 31. 9. 2024 do 29. 11. 2024 a přiznal žalobkyni právo na úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 582,01 Kč. Dále byl přiznán zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2024 do zaplacení. Právo na úhradu zákonného úroku z prodlení je odůvodněno ust. § 1970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, když neúspěch žalobkyně ve věci byl v poměrně nepatrné části. Žalobkyni soud přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.151 Kč. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a to dle § 14b cit. vyhl. Ve věci žalobkyně učinila 3 úkony právní služby v hodnotě každého po 300 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby). Ke každému vykonanému úkonu právní služby náleží paušální částka ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 cit. zákona. Dále bylo přiznáno 21 % DPH. Náklady řízení v celkové výši 2.603 Kč jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.