Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky 22.100 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.744,60 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.382,44 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 20.000 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20.000 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala podaným návrhem dne 8. 11. 2024 po žalovaném zaplacení částky 22.100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum]. Požaduje uhradit 20.000 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 2.100 Kč, částku 2.744,60 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 14,75 % p. a. počítaného z jistiny úvěru od 11. 10. 2023 do 9. 9. 2024, částku ve výši 1.382,44 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 28. 3. 2024 do 9. 9. 2024 a dále smluvní úrok 14,75 % p. a. z částky 20.000 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 14,75 % p. a. z částky 20.000 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové a ani právní námitky.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] dne [datum] (součástí jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Úvěr byl spotřebitelský, bezúčelový. Byl sjednán úrok ve výši 16,90 % ročně a dále poplatky dle odst. 4.2 smlouvy dle platného ceníku. Dodatkem ke smlouvě o úvěru následně došlo k navýšení limitu na částku 20.000 Kč (smlouva o úvěru, VOP, dodatek, ceník). Žalovaný čerpal celkem 83.371, 85 Kč (viz výpis z úvěrového účtu). Žalovaný uhradil celkem 85.574,17 Kč (tvrzení žalobkyně, výpis z úvěrového účtu). Jelikož žalovaný neuhradil zcela splátku dne 15. 1. 2024, 15. 2. 2024 a 15. 3. 2024, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný v celé výši dne 27. 3. 2024, když žalovaný byl v prodlení jak s jednou splátkou více než tři měsíce, tak s více než dvěma splátkami (viz odst. 8.1, 8.2 smlouvy, dopis ze dne 31. 3. 2024 a doklad o odeslání). Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 20.000 Kč. Dále poplatky v celkové výši 2.100 Kč (náklady spojené s prodlením dle odst. 5.3 ceníku, 25. 12. 2023 300 Kč, 24. 1. 2024 a 23. 2. 2024 po 900 Kč (viz ceník). Dále částku 2.744,60 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 14,75 % ročně počítaného z jistiny úvěru od 11. 10. 2023 do 9. 9. 2024 (žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 14,75% ročně ze svého vlastního rozhodnutí, ačkoliv je ve smlouvě v odst. 4.1 uveden smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně), částku ve výši 1.382,44 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 28. 3. 2024 do 9. 9. 2024 a dále smluvní úrok 14,75 % ročně z částky 20.000 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 20.000 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně (viz předžalobní výzva a poštovní podací arch).
5. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že posoudila příjem žalovaného na základě příjmu z předchozí úvěrové žádosti. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 15.000 Kč. Příjem byl prověřen dle výpisu z účtu žalovaného a bylo patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti (viz žádost, výpis z účtu). Žalovaný byl prověřen v interních a externích registrech. U výdajů (žalovaným sděleny ve výši 0 Kč) vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovaným a dále žalobkyně stanovila životní výdaje na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Prověřením registrů zjistila tři úvěry žalovaného se splátkou 250 Kč + 90 Kč + 1.989 Kč.
6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).
9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení žalobkyně. Žalobkyně se dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když u výdajů žalobkyně stanovila životní výdaje na základě dat sdělených žalovaným a skutečné výdaje neprověřila. U příjmů nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán, v jakém je popřípadě pracovním poměru a jaký je předpoklad jeho trvání, dále nezjišťovala náklady na dopravu do zaměstnání, [podezřelý výraz] stav apod. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného v interních a veřejných registrech. Soud proto dovodil absolutní neplatnost dané smlouvy o úvěru a k její neplatnosti přihlédl i bez návrhu.
10. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly. Žalovaný již žalobkyni poskytnutou jistinu zcela uhradil, a proto soud posoudil žalobou uplatněné nároky jako nedůvodné a žalobu v celém rozsahu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.