Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 025 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 025 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 11 856,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 629,17 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 6. 2. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši 18 881,59 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] distančním způsobem na adrese [e-mail]. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu ve výši 7 999,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, smluvní úrok ve výši 9 699,61 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 495 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 5. 6. 2024 do 3. 9. 2024 ve výši 527,81 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem částku ve výši 8 975 Kč a čerpala celkem 16 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla, byť prostředky komunikace na dálku, distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení. Žalovaná je ve smlouvě označena jako fyzická osoba spotřebitel (smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru). Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 16 000 Kč, a to dne 5. 5. 2024 1 400 Kč a 2 000 Kč. Dne 6. 4. 2024 částku 8 000 Kč, 5. 5. 2024 částku ve výši 100 Kč a dne 5. 5. 2024 částku ve výši 4 500 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaná na daný případ zaplatila celkem částku ve výši 8 975 Kč (tvrzení žalobkyně).
5. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně posoudila schopnost žalované daný úvěr splácet, a to dle metodiky schválené ČNB. Žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou vyplněné v žádosti o poskytnutí úvěru. Dále byla žalovaná prověřena ve veřejných registrech s negativním výsledkem. Žalobkyně předložila soudu výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalované, kde je žalovaná vedena jako fyzická osoba a spotřebitel, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 1 300 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 7 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 500 Kč a výše čistého ověřeného měsíčného příjmu činí 66 220 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky emailovou výzvou ze dne 3. 9. 2024 (viz email s uvedením data odeslání). Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025 (výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku).
6. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možné odvodit pouze na základě informací zjištěných od žadatele o úvěr a prověřením ve veřejných registrech. Žalobkyně nezjišťovala dostatečně výdajovou a ani příjmovou stránku poměrů žalované a tyto nijak neprověřila. Důsledkem je pak to, že žalobkyně nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru a nesplnila zákonem stanovené podmínky.
7. Podle ustanovení §86 odstavec 2 věta 1 zákon č. 257/2016 sbírky je povinností poskytovatele úvěru při posouzení úvěruschopnosti porovnat příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto ustanovením a s ustanovením §86 odstavec 1 věta 2 citovaného zákona, a proto soud dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy a její neplatnosti přihlédl i bez návrhu.
8. Důsledkem pak byla nutnost vypořádat vzájemný vztah účastníků v režimu ustanovení §2993 občanského zákoníku v režimu bezdůvodného obohacení. V daném případě žalovaná obdržela částku ve výši 16 000 Kč a uhradila 8 975 Kč. Proto na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši uvedeného rozdílu v částce 7 025 Kč, do které byla žalobkyně žalobou úspěšná. Co se týká splatnosti daného nároku, dovodil jej soud podle výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2024. V prodlení je žalovaná tak od 4. 9.2024 a žalobkyně má nárok na zákonné úroky z prodlení. Další nároky byly posouzeny jako nedůvodné a v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení §142 odstavec 1 občanského soudního řádu a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšná žalovaná náklady řízení přiznat nepožadovala a dle obsahu spisu jí žádné nevznikly.