Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.311 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 12. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení v části o 7.939 Kč, o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.250 Kč od 25. 8. 2023 do 11. 7. 2024, o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.939 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, o zákonný úrok z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 5.311 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení a o náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.221 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 9. 2024 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 13.250 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že dne 26. 4. 2023 uzavřel se žalovaným prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč dne 24. 8. 2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 4.689 Kč. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplacení částky 13.250 Kč představující dlužnou jistinu a poplatek a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.221 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému dne 2. 7. 2024 odeslána výzva k úhradě dlužné částky. K výzvě soudu, aby žalobce sdělil, k jakým konkrétním závěrům při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky dospěl, žalobce uvedl, že k tomu nebude doplňovat žádná skutková tvrzení.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku dne 26. 4. 2023 a z Výpisu z účtu u Raiffeisen bank bylo zjištěno, že žalobce dne 26. 4. 2023 převedl na účet žalovaného označený ve smlouvě finanční prostředky v celkové výši 10.000 Kč. Z Výzvy k úhradě ze dne 2. 7. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 18.748 Kč ve lhůtě do tří dnů.
5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 29. 6. 2021 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku (spotřebitelský úvěr) ve stanovené lhůtě uhradit. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).
10. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalobce převedl na účet žalovaného částku 10.000 Kč a žalovaný doposud žalobci uhradil 4.689 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku 5.311 Kč, a protože se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, je povinen zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky, přičemž prodlení žalovaného nastalo nejdříve dne 12.7.2024 po odeslání výzvy k plnění. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
11. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než byl jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.