Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 15 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 3,5 % ročně, ohledně úroku 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně a ohledně úroku 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, b) částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % a úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Jednalo se o dva různé nároky.
2. První nárok žalobce uplatnil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], kdy uvedl, že na základě této smlouvy jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný na uvedenou smlouvu ničeho neuhradil a pohledávky věřitele z uvedené smlouvy byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Druhý nárok žalobce uplatnil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], kdy uvedl, že na základě této smlouvy jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil pouze částku [částka] a pohledávky věřitele z uvedené smlouvy byly postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil a ani svou neúčast nijak neomluvil. Žalobce se k nařízenému jednání dostavil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto ve věci jednal a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.
4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako zákazník, že jmenovaná společnost poskytla žalovanému tentýž den v hotovosti částku [částka] a bylo sjednáno, že další částka [částka] bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], že žalovaný se zavázal zaplatit na uvedený úvěr celkově částku [částka], z čehož [částka] měl činit poplatek za úvěr a [částka] mělo činit pojistné za doplňkové pojištění, a to v 17 měsíčních splátkách po [částka] s jednou (poslední) splátkou ve výši [částka], s tím, že první splátka byla splatná měsíc od 5. dne po uzavření smlouvy.
5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako zákazník, že jmenovaná společnost poskytla žalovanému tentýž den v hotovosti částku [částka] a bylo sjednáno, že další částka [částka] bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], že žalovaný se zavázal zaplatit na uvedený úvěr celkově částku [částka], z čehož [částka] měl činit poplatek za úvěr a [částka] mělo činit pojistné za doplňkové pojištění, a to v 77 týdenních splátkách po [částka] s jednou (poslední) splátkou ve výši [částka] s tím, že týdenním splátkovým obdobím se rozumí doba 7 dnů, za kterou musí zákazník uhradit jednu splátku spotřebitelského úvěru, a první splátkové období začíná běžet vždy dnem uzavření smlouvy.
6. Dle obchodního rejstříku společnost [právnická osoba] existuje od [datum], od [datum] je předmětem jejího podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, přičemž není bankou, a žalobce existuje od [datum]. Pohledávky vůči žalovanému z obou výše uvedených smluv jmenovaná společnost postoupila žalobci, což soud zjistil z oznámení této společnosti o postoupení pohledávek adresovaného žalovanému ze dne [datum], z poštovního podacího lístku ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek datované dnem [datum] a z její přílohy.
7. Dále soud zjistil, že žalovaný dne [datum] jmenované společnosti sdělil, že je rozvedený, bydlí na ubytovně, je zaměstnán na plný úvazek u společnosti [právnická osoba]. na pozici operátor výroby, že jeho čistý příjem činí [částka] měsíčně a další čisté příjmy domácnosti činí [částka] měsíčně, že jeho měsíční výdaje na splátky společnosti [právnická osoba] činí [částka] a další odhadované měsíční výdaje činí [částka] (zjištěno ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr datované dnem [datum]). Z uvedené karty bylo dále zjištěno, že příjmy žalovaného byly poskytovatelem úvěru ověřovány na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec 2021. Z uvedené karty nevyplývá, že by poskytovatelem úvěru byly jakkoli ověřovány výdaje žalovaného.
8. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr datované dnem [datum] soud zjistil, že žalovaný jmenované společnosti dne [datum] sdělil, že je rozvedený, bydlí na ubytovně, je zaměstnán na plný úvazek u společnosti [právnická osoba] na pozici operátor výroby, že jeho čistý příjem činí [částka] měsíčně a další čisté příjmy domácnosti činí [částka] měsíčně, že jeho měsíční výdaje na splátky společnosti [právnická osoba] činí [částka] a další odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Z této karty bylo dále zjištěno, že poskytovateli úvěru byla předložena pracovní smlouva a výpisy z bankovního účtu, přičemž u této kolonky bylo uvedeno „[Anonymizováno],[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “.
9. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, na základě nichž jmenovaná společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného.
10. Žalobce zaslal žalovanému dne [datum] výzvu k úhradě žalovaných pohledávek, což soud zjistil z výzvy datované dnem [datum] a z poštovního podacího lístku z téhož dne.
11. Z dokumentu označeného „Customer checker“ předloženého soudu v elektronické podobě není zřejmé kdo, kdy a pro jaké účely jej vyhotovil. V tomto dokumentu jsou uvedená čísla předmětných dvou smluv, na základě nichž žalobce uplatňuje své žalované nároky, a čísla smluv, které měly být předmětnými smlouvami refinancovány. S ohledem na to, že z tohoto dokumentu není zřejmé, kdy, kdo a k jakému účelu tento dokument vyhotovil, soud z něho žádná významná zjištění pro rozhodnutí ve věci neučinil. Nicméně si soud dovoluje na tomto místě vyjádřit svou úvahu, že pokud tento dokument vyhotovil stejný poskytovatel úvěru a týkají se stejného žalovaného, kdy jsou v něm uvedena čísla předmětných smluv a také smluv, které měly být předmětnými smlouvami refinancovány, a rovněž čísla dalších předchozích smluv, u nichž jsou zřejmě uvedena poskytovatelem úvěru evidovaná data jejich uzavření a taky evidovaná data jejich úhrad, pak z těchto údajů vyplývá, že předmětnými smlouvami měly být uhrazeny smlouvy ze dne [datum] a ze dne [datum] a smlouvou ze dne [datum] měla být uhrazena smlouva ze dne [datum] a smlouvou ze dne [datum] měla být uhrazena smlouva ze dne [datum]. Nelze však dovodit, jakými částkami byly ty předchozí smlouvy uhrazeny. Nicméně je zřejmé, pokud tento dokument odpovídá skutečnosti, že v době, kdy ještě nebyl splacen úvěr žalovaného ze dne [datum], a to dne [datum], [datum] a [datum], poskytovatel úvěru uzavřel s žalovaným opětovně další úvěrové smlouvy, a přestože i tyto nové smlouvy nebyly splaceny, tak poskytovatel úvěru opět s žalovaným uzavřel další smlouvy, a to vždy pravděpodobně za účelem částečných úhrad předchozích smluv. V takovém případě poskytovateli úvěru muselo být zřejmé, že žalovaný nebyl schopen řádně své závazky od začátku splácet, proto je vždy musel plnit tak, že uzavíral se stejným poskytovatelem úvěru nové úvěrové smlouvy, z čehož vyplývají důvodné pochybnosti o tom, že minimálně od druhé úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] byl žalovaný schopen splácet jakékoliv své další úvěry. Zároveň z tohoto vyplývá pochybnost o platnosti předchozích smluv, které měly být refinancovány předmětnými smlouvami, a tedy o výši skutečných závazků žalovaného vůči poskytovateli úvěru v době uzavření předmětných úvěrových smluv, tedy o tom, že skutečně existovaly závazky žalovaného ve výši [částka] ze smlouvy č. [hodnota] a ve výši [částka] ze smlouvy č. [hodnota].
12. Předmětem řízení jsou v obou případech žalobci postoupené nároky poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, uzavřených podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ účinného do [datum] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ účinného do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálníma majetkovým poměrům. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
14. ZSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022 již stanoví neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně posoudit a prověřit úvěruschopnost spotřebitele jako neplatnost absolutní.
15. Přestože je soudu znám názor Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřený dne 31. 7. 2020 v jeho rozsudku č. j. 5 Co 231/2020-97 o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, a tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá a že jeho skutečné měsíční výdaje převyšují jeho pravidelné měsíční příjmy. Podobnou zkušenost má soud i v případech, kdy poskytovatelem spotřebitelského úvěru byla banka, která vedla pro spotřebitele běžný účet, a tato banka poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr, přestože z výpisů z účtu za poslední 3 měsíce bylo zřejmé, že spotřebitel opakovaně řeší své vyšší výdaje opakovanými půjčkami u různých subjektů nebo že má tak nízký zůstatek na účtu, který nedosahuje ani výše smluvené měsíční splátky. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že v tomto případě je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem spotřebitelského úvěru řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu či jiné prohlášení spotřebitele bez dalšího nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18. Zároveň pochybnost o schopnosti žalovaného řádně splácet předmětné úvěry vyvolává skutečnost, že již v době jejich uzavření měl mít žalovaný jiné závazky vůči úvěrujícímu (jak vyplývá ze zákaznických karet a z údajů o refinancování závazků žalovaného uvedených v předmětných smlouvách a také z výše zmíněného dokumentu „Customer checker“), a zcela nevěrohodné údaje o běžných měsíčních výdajích žalovaného ve výši [částka] a [částka], a to s ohledem na ceny potravin, energií, spotřebního zboží a bydlení v ubytovně. Z uvedeného tak vyplývá, že žalobce neprokázal, že by úvěrující řádně prověřil při uzavírání obou předmětných smluv úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud proto považuje obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru za neplatné dle § 86 a § 87 ZSÚ.
16. S ohledem na své uvedené závěry soud posoudil učiněná skutková zjištění a má za prokázané, že dne [datum] společnost [právnická osoba] na základě smlouvy č. [hodnota] poskytla žalovanému tentýž den v hotovosti pouze částku [částka]. Poskytnutí další částky nebylo v řízení prokázáno. Pokud žalobce navrhoval, aby si soud refinancovanou smlouvu č. [hodnota] vyžádal od původního věřitele sám a případně další informace k ní, pak soud konstatuje, že samotná existence [Anonymizováno] neprokazuje, že částka [částka] byla skutečně použita na úhradu závazků žalovaného z této smlouvy a že tato smlouva byla sjednaná platně. Pokud se jedná o „další informace k ní“, pak soud konstatuje, že účastník je povinen činit konkrétní návrhy na provedení důkazu, tedy musí přesně uvést, koho a na co se má soud zeptat. Důkazní břemeno je tak plně na tomto účastníku. Soud proto takto neurčitě navržený důkaz neprovedl. Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva ze dne [datum] je neplatná, protože žalobce řádně neposoudil, že žalovaný bude schopen po dobu 18 měsíců platit měsíčně částku [částka], byl žalovaný povinen na uvedenou smlouvu zaplatit pouze jistinu, což je [částka], a jelikož žalobce uvedl, že žalovaný na uvedenou smlouvu uhradil [částka], čímž zaplatil o [částka] více, než byl povinen, žalovaný z titulu uvedené smlouvy již není povinen hradit ničeho.
17. Dále má soud za prokázané, že dne [datum] společnost [právnická osoba] na základě smlouvy č. [hodnota] poskytla žalovanému tentýž den v hotovosti pouze částku [částka]. Poskytnutí další částky nebylo v řízení prokázáno. Pokud žalobce navrhoval, aby si soud refinancovanou smlouvu č. [hodnota] vyžádal od původního věřitele sám a případně další informace k ní, pak platí totéž, co soud uvedl v předchozím odstavci o vypovídací hodnotě uvedené smlouvy pro toto řízení a o důkazním břemenu účastníků. Jelikož pak soud dospěl k závěru, že i tato smlouva je neplatná, protože žalobce řádně neposoudil, že žalovaný bude schopen po dobu 78 týdnů, tj. po dobu 19 měsíců, platit měsíčně částku [částka], byl žalovaný povinen na uvedenou smlouvu zaplatit pouze jistinu, což je [částka]. Žalobce uvedl, že žalovaný na uvedenou smlouvu neuhradil ničeho, avšak vzhledem k tomu, že na předchozí smlouvu č. [hodnota] žalovaný zaplatil o [částka] více, soud má za to, že lze o této částce uvažovat coby o částečné úhradě smlouvy ze dne [datum], a žalovaný je tak z titulu této smlouvy povinen uhradit již jen částku [částka]. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně částky [částka] a pouze ohledně úroku z prodlení v zákonné sazbě z této částky jdoucího ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož dřívější doručení jakékoliv výzvy věřitele žalovanému k úhradě žalované, tudíž i této, částky nebylo v řízení prokázáno. (výrok I.)
18. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu v celém rozsahu zamítl. (výrok II.)
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud nepřizná náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, pokud každý z nich měl v řízení úspěch pouze částečný. S ohledem na uvedené proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.