Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.220,43 Kč a úroky z prodlení z částky 6.220,43 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 35.264,95 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 6.236,64 Kč, ohledně úroku 12,75 % ročně z částky 40.017,73 Kč od [datum] do zaplacení, ohledně kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ve výši 1.442,77 Kč od [datum] do [datum], ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 41.485,38 Kč od [datum] do [datum] ve výši 12 % ročně, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 35.264,95 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 6.220,43 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 0,5 % ročně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky 41.485,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.236,64 Kč, úroku 12,75 % ročně z částky 40.017,73 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.442,77 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 41.485,38 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to z titulu tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému celkově částku 64.660 Kč tak, že částku 33.660 Kč poukázal dne [datum] na účet prodejce zboží, které si koupil na úvěr žalovaný, a částku 31.000 Kč poukázal dne [datum] na účet žalovaného jako bezúčelový úvěr. Žalobce uvedl, že žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu pouze 58.439,57 Kč.
2. Žalovanému byla žaloba doručena do vlastních rukou a on se k ní vyjádřil tak, že si je vědom, že si vzal telefon [Anonymizováno] [Anonymizováno] na splátky, který řádně splácel do [datum], a od té doby jej neplatí, protože je ve vězení a nemá na to. Uhradí vše po propuštění na svobodu.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal v nepřítomnosti účastníků, ve věci provedl dokazování a na jeho základě dospěl k následujícím zjištěním.
4. Žalobce existuje od [datum] a v období od [datum] patří do předmětu jeho podnikání mimo jiné činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku)
5. Žalobce žalovanému poskytl dne [datum] úvěr ve výši 33.660 Kč, kdy si žalovaný převzal od prodejce zboží – telefon [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalobce následující den vyplatil prodejci na jeho účet částku 33.660 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 26,28 % ročně a žalovaný se zavázal měsíčně splácet 4 % dlužné částky (zjištěno z dokumentu označeného jako smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] a ze dne [datum]) Dále žalobce žalovanému poskytl dne [datum] částku 31.000 Kč vyplacením na účet žalovaného. (zjištěno ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum])
6. Soud má za prokázané, že žalobce zasílal žalovanému výzvy k úhradě žalované částky (zjištěno z uvedených výzev a poštovních archů), avšak z žádného důkazu soud nezjistil, že by se kterákoliv z těchto výzev dostala do dispoziční sféry žalovaného.
7. Z dokumentu označeného jako karta klienta soud zjistil, že k úvěru č. [hodnota] schváleného [datum] si žalobce uvedl, že žalovaný má 1 dítě, že má příjem ze zaměstnání a ten činí 16.000 Kč měsíčně, že další příjem ostatních členů domácnosti činí 16.000 Kč, že měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 14.000 Kč měsíčně. Žádné doklady, na základě nichž žalobce tyto údaje ověřoval, soudu předloženy nebyly.
8. Z nikým nepodepsaného dokumentu označeného jako výpis čerpání, splátek a úhrad, v němž je uvedeno číslo smlouvy [Anonymizováno] a jméno žalovaného, výše úvěru: 60.000 a datum podpisu: [datum] a který žalobce označuje jako splátkový kalendář, soud zjistil, že žalobce u uvedené smlouvy eviduje úhrady ve výši 58.439,57 Kč, že první splátka měla činit 1.349 Kč, druhá 1.343 Kč, třetí 1.321 Kč, čtvrtá 1.301 Kč, pátá 1.268 Kč, šestá 1.246 Kč, sedmá 1.223 Kč, dne [datum] byl čerpán úvěr ve výši 31.000 Kč, osmá splátka měla činit 1.191 Kč, devátá 1.942 Kč, desátá 1.924 Kč. Poslední splátka byla dle tohoto dokumentu uhrazena [datum].
9. Z dalších provedených důkazů soud již žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci nezjistil.
10. V tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných úroků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ), ve znění účinném do [datum] (dále jen „ZSÚ“).
11. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Byť v citovaných ustanoveních je až do 28. 5. 2022 neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
14. Soud tedy posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že se poskytovatel spotřebitelského úvěru nezabýval řádně úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet měsíčně částky kolem 1.100 Kč měsíčně a po [datum] částky kolem 1.900 Kč měsíčně bez toho, aniž by na jednotlivé splátky musel čerpat v rámci revolvingového úvěru další částky na úhradu splátek. Žalobce totiž vůbec neověřoval tvrzené příjmy žalovaného ani jeho výdaje na běžné potřeby, přičemž částku 14.000 Kč měsíčně na běžné výdaje tříčlenné domácnosti soud považuje za zcela nevěrohodný a neodpovídající cenám potravin, nákladům na bydlení a na další nutné potřeby. Do [datum] žalovaný řádně splátky hradil (tj. 7 splátek), avšak [datum] čerpal částku 31.000 Kč, a nelze tedy dovodit, zda by i bez čerpání této částky řádně hradil další splátky, a tudíž ani nelze dovodit, že žalovaný měl již při uzavírání úvěrové smlouvy dostatečný vlastní příjem k úhradě splátek, a že by tyto byl schopen hradit i bez dalšího čerpání úvěru. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o úvěru za sjednanou neplatně. Žalobce tak neprokázal, že by měl z uvedené smlouvy vůči žalovanému vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny ještě jiné nároky. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému celkovou částku 64.660 Kč, a žalobce tvrdil, že žalovaný zaplatil na uvedený úvěr 58.439,57 Kč, přičemž v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil vyšší částku, je žalovaný povinen vrátit žalobci zbývající část poskytnuté jistiny, tj. částku 6.220,43 Kč, proto soud ohledně této částky žalobě vyhověl. Zároveň soud přiznal dle § 1970 OZ a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobci i úrok z prodlení z uvedené částky v zákonné sazbě ode dne [datum], což je den následující po doručení žaloby žalovanému, kterýžto den soud považuje za první den prodlení žalovaného, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by se jakákoliv výzva žalobce k úhradě žalované částky dostala do dispoziční sféry žalovaného před doručením žaloby. (výrok I.)
15. Ve zbývající části soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve sporu měl žalovaný a měl by tak dle citovaného ustanovení právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale tomuto žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.