Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, ohledně úroku 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ohledně úroku 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu [adresa] – [Anonymizováno] dne [datum], postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému a doplněnou v průběhu řízení se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru na úvěrovém účtu č. [č. účtu] ze dne [datum], na základě které [právnická osoba]. žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši [částka] tak, že částkou ve výši [částka] byl dne [datum] zaplacen splátkový úvěr poskytnutý věřitelem [právnická osoba]. s číslem účtu [č. účtu] a dne [datum] žalovaný vyčerpal zbývající prostředky v celkové výši [částka] převodem prostředků na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku a sjednaný úrok ve výši 10,99 % ročně splácet 107 pravidelnými měsíčními splátkami po [částka] splatnými k 12. dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena dne [datum]. Své závazky ze smlouvy žalovaný řádně a včas neplnil, když s úhradou splátek úvěru se dostal do prodlení. Jmenovaná společnost proto prohlásila ke dni [datum] celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu, tj. [datum] do data poslední zaplacené splátky úvěru, tedy [datum] uhradil celkově na svůj dluh z předmětné smlouvy částku [částka], kdy poslední splátku jistiny ve výši [částka] zaplatil po splatnosti a dále po zesplatnění úvěru již ničeho neuhradil. Žalobce žalobou po žalovaném požaduje zaplacení částky [částka] představující neuhrazenou zůstatek úvěru ve výši [částka] a dlužné připsané úroky z úvěru ve výši [částka]. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce, přičemž žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného, provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.
3. Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba]. (dále jen „jmenovaná banka“) a žalovaný smlouvu o úvěru, a to jako spotřebitelský úvěr, neúčelový, nezajištěný, na základě které poskytla jmenovaná banka žalovanému částku [částka], přičemž částka [částka] měla být použita na splacení dluhů žalovaného vyplývající ze splátkového úvěru uzavřeného u jmenované banky, vedeného na účtu č. [č. účtu] a zbývající prostředky úvěru ve výši [částka] žalovaný vyčerpal převodem prostředků na účet č. [č. účtu], jmenovaná banka se zavázala vést úvěr žalovaného na jeho úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal zaplatit jí za tento úvěr úrok ve výši 10,99 % ročně, a to s půjčenou částkou ve 107 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] vždy v 12. den každého kalendářního měsíce s tím, že první splátku zaplatí [datum] a poslední splátku ve výši [částka] nejpozději dne [datum]. Zároveň bylo ujednáno, že jmenovaná banka si bude strhávat jednotlivé splátky ze splátkového účtu č. [č. účtu]. (zjištěno z označené smlouvy o úvěru)
4. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] soud zjistil že počáteční zůstatek na uvedeném účtu byl [částka], že z uvedeného úvěrového účtu byla dne [datum] čerpána částka [částka], která byla poukázána na účet č. [č. účtu], a částka [částka], která byla poukázána na účet č. [č. účtu], a že konečný zůstatek činil [částka], přičemž z toho řádný úrok činil [částka] a cena za pojištění částku [částka]. Z koncovek uvedených účtů vyplývá, že všechny tyto účty vedla jmenovaná banka.
5. Dne [datum] jmenovaná banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti [částka] a s upozorněním, že jinak bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. (zjištěno z uvedené výzvy). Dne [datum] jmenovaná banka rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu ve výši [částka] z uvedené smlouvy o úvěru ke dni [datum]. (zjištěno z označeného rozhodnutí). Z předloženého dokladu o předpisech a úhradách jednotlivých částek na úvěr č. [hodnota] označeného jako „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, jakým způsobem jmenovaná banka předepisovala žalovanému jednotlivé splátky jistiny a úroku z prodlení a jak započítávala platby žalovaného, že nebylo pravidelně hrazeno (respektive inkasováno) [částka] měsíčně ze sjednaného účtu žalovaného, a to již od ledna 2023, kdy část splátky úvěru byla uhrazena po splatnosti. Dne [datum] jmenovaná banka postoupila pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci, což oznámila žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).
6. Z měsíčních výpisů z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] vedeného u jmenované banky za období od května [Anonymizováno] do listopadu [Anonymizováno] soud zjistil, že na konci května, června, července, srpna a října [Anonymizováno] byl na uvedeném účtu záporný zůstatek peněžních prostředků, konečný zůstatek v září [Anonymizováno] pak činil [Anonymizováno],[Anonymizováno] a v listopadu [Anonymizováno] sice byl zůstatek kladný a to [částka], avšak na účtu bylo 12 neprovedených plateb z důvodu nedostatku disponibilního zůstatku prostředků. Zároveň soud zjistil, že žalovaný splácel vícero jiných úvěrů.
7. Dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě vyzval zástupce žalobce žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (zjištěno z uvedené výzvy a poštovního podacího archu).
8. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího, kdy úvěrujícím je banka, vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“), ve znění účinném od [datum]. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že jmenovaná banka jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, úvěr poskytla žalovanému přesto, že z jí dostupných údajů o příjmech a výdajích žalovaného na jeho běžném účtu, vyplývaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný bude schopen splácet měsíčně částku [částka]. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o úvěru za sjednanou neplatně.
12. Z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru byl tudíž žalovaný povinen v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ vrátit úvěrujícímu pouze poskytnutou jistinu. Jelikož má soud v tomto případě za prokázané, že úvěrující poskytl žalovanému na základě uvedené smlouvy částku [částka], a jelikož v řízení žalobce tvrdí, že žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil pouze [částka], a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen věřiteli z titulu uvedené smlouvy zaplatit rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že tento nárok úvěrujícího z předmětné smlouvy mu byl postoupen, soud žalobě ohledně uvedené částky vyhověl. (výrok I.).
13. Lhůtu k zaplacení uložené povinnosti soud poskytl žalovanému v délce 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku z důvodu, že v současné době soudu není ničeho známo o majetkové, příjmové a výdajové situaci žalovaného, avšak s ohledem na to, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy již žalovaný měl závazky z jiných úvěrových smluv, a zejména závazek u stejného poskytovatele úvěru ve výši [částka], za účelem jehož úhrady byla právě předmětná smlouva uzavřena, že v době uzavření této smlouvy jeho výdaje převyšovaly pravidelně jeho měsíční příjmy, a ani následně po uzavření předmětné smlouvy nebyl schopen řádně své závazky plnit, a zejména s ohledem na výši uložené povinnosti dospěl soud k závěru, že v možnostech žalovaného není ani nyní zaplatit částku [částka] v dřívější době a že poskytnutá lhůta je dobou přiměřenou možnostem žalovaného dle § 87 odst. 1 ZSÚ. Z tohoto důvodu soud nemohl dovodit, že žalovaný se dostal do prodlení s placením této částky, proto žalobci nepřiznal ani žádný úrok z prodlení.
14. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok II.)
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud v případě částečného úspěchu ve sporu nemusí žádnému z účastníků přiznat náhradu nákladů řízení nebo přizná náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci (výrok III.). Předmětem řízení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku byla částka [částka], do níž soud zahrnul i kapitalizované příslušenství požadované žalobcem ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobce byl úspěšný ohledně [částka], což je 64,18 %, jeho neúspěch tedy činil 35,82 %, a měl by tak dle uvedeného ustanovení právo na náhradu 28,36 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Soud však má za to, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 150 o.s.ř., které spočívají právě v okolnostech, za kterých banka poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému, přestože jí muselo být zřejmé z dostupných údajů o příjmové, výdajové i úvěrové situaci žalovaného, které měla z důvodu, že vedla běžný účet pro žalovaného, že žalovaný není a nebude schopen sjednaný úvěr řádně splatit.
16. Pro úplnost soud dodává, že je dále otázkou, zda nebyla neplatná i úvěrová smlouva, na základě níž vznikl závazek žalovanému ve výši [částka], který byl uhrazen právě prostředky z předmětné úvěrové smlouvy, a tedy jakou částku fakticky úvěrující žalovanému poskytl. Jelikož však nároky z takové smlouvy nebyly předmětem tohoto řízení, soud se jí nezabýval.