Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 11,5 % ročně a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovanému zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], na základě které žalobce poskytl dne [datum] žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný na poskytnutý úvěr žalobci uhradil [částka].
2. Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal, ve věci provedl dokazování a na jeho základě dospěl k následujícím zjištěním.
3. Žalobce existuje od [datum] a od [datum] patří do předmětu jeho podnikání mimo jiné činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru.
4. Žalobce poskytl žalovanému dne [datum] částku [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol], a to převodem na jeho účet č. [č. účtu]. (zjištěno ze sdělení [právnická osoba].) S ohledem na předmět podnikání žalobce a absenci tvrzení účastníků, že by se mělo jednat o jiný účel poskytnutí peněžních prostředků, má soud za to, že se jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru. V řízení však nebylo prokázáno, jaký byl přesný obsah předmětné úvěrové smlouvy, na základě níž byla uvedená částka žalobcem žalovanému vyplacena, jelikož na prokázání tvrzení o obsahu uvedené smlouvy žalobce soudu předložil pouze elektronický dokument bez jakéhokoliv podpisu žalovaného. Dle počítačového programu se totiž jedná o (nikým) nepodepsaný elektronický dokument (připravený k podpisu). V kolonce údajů týkajících se žalovaného je sice uveden text, že dokument byl podepsán kódem, ale nelze zjistit kdo, kdy a jakým způsobem tento kód do dokumentu napsal. Tedy je nadbytečné se zabývat tím, zda na dokumentu uvedený kód byl sdělen žalobcem žalovanému, neboť nelze zjistit, kdo a kdy a jakým způsobem tento kód na dokument napsal. Soud má za prokázané, že žalobce zasílal žalovanému výzvy a upomínky k úhradě žalované částky (zjištěno z uvedených výzev a upomínek), avšak z žádného důkazu soud nezjistil, že by se kterákoliv z těchto výzev dostala do dispoziční sféry žalovaného.
5. Dle karty klienta vedené žalobcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaný má 1 dítě, je zaměstnán a jeho příjem činí [částka] a příjem ostatních členů domácnosti [částka] a splátky jiným společnostem činí [částka], avšak není v ní uvedeno, na základě jakých důkazů tyto informace žalobce ověřoval. Žádný další údaj o výdajích žalovaného v kartě uveden není. Soudu nebyl předložen žádný doklad týkající se žalovaného, na základě něhož žalobce ověřoval pravidelné příjmy nebo běžné výdaje žalovaného, přičemž soudu je úřední činnosti známo, a to ze spisu [spisová značka], kdy věc je přidělená stejné soudkyni, že žalobce uplatňuje za žalovaným pohledávku z úvěrové smlouvy uzavřené již [datum].
6. Z dalších provedených důkazů soud již žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci nezjistil.
7. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku a sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od [datum] (dále jen „ZSÚ“).
8. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citované právní předpisy soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému dne [datum] částku [částka] jako spotřebitelský úvěr, ale nebylo prokázáno, v jakém znění byla smlouva o úvěru uzavřena. I v případě, že by bylo prokázáno, že byla uzavřena v žalobcem tvrzeném znění, pak soud konstatuje, že nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval před poskytnutím uvedených peněžních prostředků úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 ZSÚ. Soud by tudíž takovou smlouvu o úvěru musel soud považovat za neplatnou ve smyslu § 87 ZSÚ. Žalobce tak neprokázal, že by měl z uvedené smlouvy vůči žalovanému vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny ještě jiné nároky. Jelikož žalobce tvrdil, že žalovaný zaplatil na uvedený úvěr pouze částku [částka], a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil vyšší částku, je žalovaný povinen vrátit žalobci rozdíl mezi uvedenými částkami, což je [částka]. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň žalobci přiznal dle § 1970 OZ a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i úrok z prodlení z této částky v zákonné sazbě ode dne [datum], což je den následující po doručení žaloby žalovanému, kterýžto den soud považuje za první den prodlení žalovaného, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by se jakákoliv výzva žalobce k úhradě žalované částky dostala do dispoziční sféry žalovaného před doručením žaloby. (výrok I.)
11. Ve zbývající části soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto řízení byl úspěšnější žalobce, proto mu soud přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení. Co se týká základu pro výpočet úspěšnosti žalobce ve sporu, tak soud vyšel z částky [částka]. Jelikož žalobce byl úspěšný ohledně částky [částka] (přiznaná jistina), tak jeho úspěch ve sporu činil 67,10 % a má proto právo na náhradu 34,20 % svých účelně vynaložených nákladů řízení (67,10 % úspěch - 32,90 % neúspěch). Náklady žalobce činily [částka] a sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku za řízení ve výši [částka] a z nákladů na zastoupení advokátem ve výši [částka]. Advokátovi totiž náleží odměna ve výši [částka] stanovená dle § 14b bodu 1 položka 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po [částka] (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba včetně doplnění), paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] za uvedené tři úkony po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměn a náhrad advokáta, tj. 21 % z částky [částka], ve výši [částka]. Poměrná část z částky [částka] v rozsahu 34,20 % tak činí po zaokrouhlení na celé koruny [částka]. (výrok III.)