Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] a úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, ohledně úroku 18,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně částky [právnická osoba] Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a ohledně úroku 28,74 % ročně od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrok 18,69 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, b) částku [právnická osoba] Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úrok 28,74 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. K prvnímu nároku pod písmenem a) žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti částku [částka] (poplatek), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou 18,69 % ročně, odměny za zpracování smlouvy ve výši [částka] a odměny za komfortní a flexibilní splácení ve výši [částka], a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum]. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil a na uvedenou smlouvu zaplatil pouze částku [částka]. Žalobce tak požaduje částku [částka] jako dlužnou jistinu a částku [částka] jako dlužný poplatek. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum].
3. K druhému nároku pod písmenem b) žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti částku [částka] (poplatek), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou 28,74 % ročně, odměny za zpracování smlouvy ve výši [částka] a odměny za komfortní a flexibilní splácení ve výši [částka], a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po [částka], přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum]. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil a na uvedenou smlouvu zaplatil pouze částku [částka]. Žalobce tak požaduje částku [částka] jako dlužnou jistinu a částku [částka] jako dlužný poplatek. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum].
4. Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání nejprve na den [datum], k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal a ve věci provedl dokazování a jednání odročil za účelem doplnění dokazování na den [datum], k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný opět svou nepřítomnost neomluvil. Soud tedy doplnil dokazování a na jeho základě dospěl k následujícím zjištěním.
5. Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku [částka], a to v hotovosti. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky za poskytnutý úvěr ještě poplatek ve výši [částka] a pojistné za doplňkové pojištění ve výši [částka], a to ve 44 týdenních splátkách po [částka] ([částka] měsíčně) a jednou splátkou ve výši [částka], se splatností první splátky do 7. dne od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Do zákaznické karty dne [datum] poskytovatel úvěru uvedl, že čistý příjem žalovaného činí [částka] měsíčně a další příjmy domácnosti činí [částka] měsíčně, že jeho odhadované měsíční výdaje činí [právnická osoba] Kč měsíčně a že interní splátky poskytovateli úvěru činí [částka], že je svobodný, žije s rodiči, pracuje na plný úvazek jako číšník. (zjištěno ze zákaznické karty) Z uvedené karty soud zjistil, že údaje žalovaného byly ověřovány pracovní smlouvou, 2 výplatními páskami a 2 výpisy z bankovního účtu. Soudu bylo předloženo potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem žalovaného dne [datum], dle něhož byl u tohoto zaměstnavatele žalovaný zaměstnán jako číšník na dobu neurčitou od [datum] s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce [částka]. Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány běžné výdaje žalovaného, jako např. náklady na bydlení a energie, soudu předloženy nebyly a v kartě uvedeny nejsou. Zároveň údaj o běžných měsíčních výdajích žalovaného ve výši [právnická osoba] Kč měsíčně je velmi nevěrohodný, a to s ohledem na ceny energií, potravin a běžného spotřebního zboží, jako např. drogistické potřeby, obuv, oblečení v roce 2020.
6. Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku [částka] v hotovosti téhož dne. Dále je uvedeno, že další částka [částka] bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č.[hodnota]. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky za poskytnutý úvěr ještě poplatek ve výši [částka] a pojistné za doplňkové pojištění ve výši [částka], a to v 17 měsíčních splátkách po [částka] a jednou splátkou ve výši [částka], se splatností první splátky do 1 měsíce od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalobce na prokázání tvrzení, že žalovanému byla na základě uvedené smlouvy poskytnuta i částka [částka], která měla být použita na splacení zůstatku u dříve uzavřené smlouvy č. [hodnota], předložil soudu dokument, který označil jako tabulka refinancování, avšak z uvedeného dokumentu nelze zjistit, kdo, kdy a pro jaké účely jí vyhotovil, tudíž soud z tohoto dokumentu žádné relevantní údaje pro rozhodnutí ve věci nezjistil. Do zákaznické karty dne [datum] poskytovatel úvěru uvedl, že žalovaný je ženatý, že bydlí ve vlastním bydlení, že pracuje na plný úvazek jako dělník, že byla předložena pracovní smlouva, potvrzení o příjmu a 2 výpisy z bankovního účtu. Z kopie této zákaznické karty soud nezjistil, jaké příjmy a výdaje žalovaný uvedl, jelikož kopie je pořízena tak, že tyto údaje jsou překryty kopií jiného dokumentu. Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány údaje o vlastním bydlení žalovaného nebo o jeho příjmech a běžných výdajích, jako např. platby za energie, vodu, apod., soudu předloženy nebyly.
7. Dle obchodního rejstříku společnost [právnická osoba] existuje od [datum] a žalobce existuje od [datum].
8. Jmenovaná společnost postoupila pohledávky vůči žalovanému z uvedených smluv žalobci dne [datum] a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky datovaného dnem [datum] a z podacího lístku ze dne [datum]). Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy datované dnem [datum] a z podacího lístku ze dne [datum]). Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.
9. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou předmětem řízení nároky poskytovatele spotřebitelských úvěrů vůči spotřebiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum] (dále jen „ZSÚ“).
10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
13. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že poskytovatel úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného řádně splácet předmětné spotřebitelské úvěry, jelikož doložil pouze potvrzení o příjmu žalovaného, ale žádný doklad, na základě něhož ověřoval výdaje žalovaného, a ani nenavrhl žádný důkaz na prokázání skutečnosti, že listiny předložené poskytovateli úvěru obsahovaly údaje vedoucí k závěru, že žalovaný bude schopen úvěry řádně splácet tedy, že od [datum] bude schopen platit měsíčně [částka] ([částka] na již existující závazek u poskytovatele úvěru a [částka] na úvěr ze dne [datum]) a že od [datum] bude schopen splácet minimálně [částka] měsíčně ([částka] na úvěr ze dne [datum] a [částka] na úvěr ze dne [datum]). Byť je soudu znám názor Krajského soudu v [adresa] vyjádřený dne [datum] v jeho rozsudku č. j. [spisová značka] o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr, má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost žalovaného byla poskytovatelem spotřebitelského úvěru řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu samotnou o sobě nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Soud proto považuje obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru za sjednané neplatně, jelikož žádné doklady o tom, jakým způsobem poskytovatel úvěrů ověřoval výdaje žalovaného, soudu předloženy nebyly.
14. Soud se zabýval jednotlivými žalobou uplatněnými nároky podle doby, kdy byly jednotlivé smlouvy uzavřeny. Jako první byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (v žalobě uplatněna jako nárok b), a to dne [datum], a soud má za prokázané, že na základě této smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému dne [datum] částku [částka]. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu částku [částka]. Žalovaný tak uhradil vše, co na základě této neplatné smlouvy uhradit měl, dokonce uhradil o [částka] navíc. Proto soud žalobu ohledně všech nároků žalobce uplatněných na základě této smlouvy zamítl jako nedůvodnou.
15. Pokud se týká nároku a) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], pak soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba] na základě této smlouvy poskytla žalovanému dne [datum] částku [částka]. Soud totiž nemá za prokázané žádným důkazem, a to ani jednotlivě ani po posouzení provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti, že by částka [částka] byla použita poskytovatelem úvěru na úhradu závazků žalovaného z jiné smlouvy. Z textu smlouvy č. [hodnota] „bude použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “, toto dovodit nelze. Taktéž to nelze dovodit z nikým nepodepsaného dokumentu, předloženého žalobcem, z něhož ani není zřejmé, kdo, kdy a pro jaké účely jej vyhotovil. A žádný doklad, jímž by například jmenovaná společnost sdělila žalovanému, že na dotčenou smlouvu č. [hodnota] započítala uvedenou částku, soudu předložen nebyl. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že na tuto smlouvu (č. [hodnota]) žalovaný uhradil částku [částka], a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil cokoli dalšího, byl by žalovaný povinen zaplatit z titulu této neplatné smlouvy ještě částku [částka]. Vzhledem k tomu, jak je výše uvedeno, že u smlouvy ze dne [datum] žalovaný přeplatil svou povinnost o [částka] a nároky z obou smluv jsou žalovány společně, soud započetl tuto částku na nárok a). Z této smlouvy žalovanému tedy zbývá k úhradě ještě částka [částka] ([částka] – [Anonymizováno].[Anonymizováno] – [Anonymizováno].[Anonymizováno]). Jelikož žalobce prokázal, že mu byl postoupen nárok poskytovatele úvěru z uvedené smlouvy, soud žalovanému uložil povinnost zaplatit tuto částku žalobci. Zároveň přiznal žalobci i úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení v sazbě 8,5 % ročně odpovídající zákonné sazbě k uvedenému datu, kdy za první den prodlení soud považuje den následující po dni doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebyl prokázán žádný jiný okamžik, v němž by se do dispoziční sféry žalovaného dostala jakákoli výzva žalobce k úhradě žalované částky. (výrok I.)
16. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok II.)
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud v případě částečného úspěchu účastníků ve sporu náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí nebo žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřizná. Vzhledem k tomu, že v tomto případě byl sice úspěšnější žalovaný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. (výrok III.)