Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně úroku 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 12 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 0,5 % ročně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovanému zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši [částka], a to následujícím způsobem. Dne [datum] byla žalovaným načerpána částka ve výši [částka] jako účelový spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží prodejci [Anonymizováno] ([právnická osoba].), který zboží předal žalovanému a žalobce následně proplatil cenu zboží prodejci bezhotovostním převodem přímo na účet prodejce. Dále žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši [částka] formou převodu hotovosti na účet č. [č. účtu], a to dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], a převodem na účet č. [č. účtu], a to dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [právnická osoba] Kč. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné měsíční částky vždy do každého 20. dne v měsíci, přičemž do splátek byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné i nepravidelné poplatky. Žalovaný na poskytnutý úvěr žalobci uhradil pouze [částka].
2. Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal, ve věci provedl dokazování žalobcem předloženými a navrženými důkazy a na jeho základě dospěl k následujícím zjištěním.
3. Žalobce existuje od [datum], od [datum] do [datum] patřilo do předmětu jeho podnikání mimo jiné poskytování spotřebitelského úvěru a od [datum] patří do předmětu jeho podnikání činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku)
4. Žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č.[hodnota], na základě které žalobce poskytl žalovanému nejprve úvěr ve výši [částka] na nákup zboží – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] od prodejce [právnická osoba]. ([Anonymizováno] [adresa]), které si žalovaný dne [datum] od uvedeného prodejce převzal, a žalobce dne [datum] poukázal částku [částka], coby úhradu ceny tohoto zboží, na účet uvedeného prodejce. (zjištěno z uvedené smlouvy, ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum], ze sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] a daňového dokladu č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalovaný se zavázal částku [částka] žalobci vrátit zároveň s úrokem ve výši 17,81 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po [částka], kdy první splátka byla splatná dne [datum]. Dále na základě této úvěrové smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], na účet č. [č. účtu], vedený na jméno [jméno FO], a dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [právnická osoba] Kč, na účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalovaného, kdy tato částky žalobce poskytl žalovanému na základě smluvního ujednání jako bezúčelový revolvingový úvěr za úrok 26,28 % ročně, kdy žalovaný takto poskytnutý úvěr měl splácet měsíčně splátkou odpovídající 4 % dlužné částky. (zjištěno z předmětné úvěrové smlouvy a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum])
5. Dle předložené karty klienta žalobce údajně před uzavřením smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaný je ženatý, nemá žádné dítě, je zaměstnán a jeho příjem činí [částka] měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí [částka] měsíčně a měsíční výdaje domácnosti sdělené žalovaným činí [částka]. Žádný další údaj o výdajích žalovaného v kartě uveden není. Soudu nebyl předložen žádný doklad týkající se žalovaného, na základě něhož žalobce ověřoval pravidelné příjmy nebo běžné výdaje žalovaného. Zároveň byla soudu předložena úvěrová zpráva, podle níž měl žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy 1 existující závazek splátek a 1 kreditní kartu.
6. Z dalších provedených důkazů soud již žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci nezjistil.
7. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku a sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum] (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele spotřebitelského úvěru, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
9. Přestože je soudu znám názor Krajského soudu v [adresa] vyjádřený dne [datum] v jeho rozsudku č. j. [spisová značka] o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy soudu žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z nichž poskytovatel úvěru vycházel, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, a tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá a že jeho skutečné měsíční výdaje převyšují jeho pravidelné měsíční příjmy. Podobnou zkušenost má soud i v případech, kdy poskytovatelem spotřebitelského úvěru byla banka, která vedla pro spotřebitele běžný účet, a tato banka poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr, přestože z výpisů z účtu za poslední 3 měsíce bylo zřejmé, že spotřebitel opakovaně řeší své vyšší výdaje opakovanými půjčkami u různých subjektů nebo že má tak nízký zůstatek na účtu, který nedosahuje ani výše smluvené měsíční splátky. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že v tomto případě je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem spotřebitelského úvěru řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18.
10. Soud tedy posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že se poskytovatel spotřebitelského úvěru nezabýval řádně úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen nejprve splácet měsíčně [částka] po dobu 24 měsíců, a to po celou dobu trvání smluvního vztahu bez toho, aniž by na jednotlivé splátky musel čerpat v rámci revolvingového úvěru další částky na úhradu splátek. Žalobce totiž vůbec neověřoval tvrzené příjmy žalovaného a dalších osob v domácnosti žalovaného, ani jejich pravidelné výdaje, přičemž částku [částka] měsíčně na běžné výdaje člověka soud považuje za zcela nevěrohodný údaj, neodpovídající cenám potravin, spotřebního zboží a nákladům na energie. Jak vyplývá z uvedených zjištění, žalovaný měl uhradit spotřebitelský úvěr na zboží ve 24 splátkách po [částka] do [datum]. Nicméně již [datum] žalovaný čerpal částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Nelze tedy dovodit, že žalovaný měl dostatečný vlastní příjem k úhradě splátek, a že by tyto byl schopen hradit i bez dalšího čerpání úvěru. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o úvěru za sjednanou neplatně. Žalobce tak neprokázal, že by měl z uvedené smlouvy vůči žalovanému vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny ještě jiné nároky. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému celkovou částku [částka], a žalobce tvrdil, že žalovaný zaplatil na uvedený úvěr [částka], přičemž v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil vyšší částku, je žalovaný povinen vrátit žalobci zbývající část poskytnuté jistiny, tj. částku [částka]. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň soud přiznal dle § 1970 OZ a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobci i úrok z prodlení z této částky v zákonné sazbě ode dne [datum], což je den následující po doručení žaloby žalovanému, kterýžto den soud považuje za první den prodlení žalovaného, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by se jakákoliv výzva žalobce k úhradě žalované částky dostala do dispoziční sféry žalovaného před doručením žaloby. (výrok I.)
11. Ve zbývající části soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto řízení byl úspěšnější žalovaný, jelikož žaloba byla v převážné části zamítnuta. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. (výrok III.)