Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

16 C 256/2023

Soud: Okresní soud v BřeclaviDatum rozhodnutí: 17. 6. 2024Č. j.: 16 C 256/2023Samosoudkyně: Mgr. Marie IndriškováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 22. 10. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 27.600 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSBV:2024:16.C.256.2023.1
uznání dluhusmlouva o úvěrusmlouva o půjčcepostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 20. 11. 2026 máme 605 451 z 616 245 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (52) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] a na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku [částka]. Žalobce dále uvedl, že žalovaný své závazky z uvedené smlouvy neplnil, na uvedenou smlouvu uhradil pouze částku [částka] a že pohledávka jmenované společnosti z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka. U uvedeného jednání soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. [hodnota] – „fajn půjčka“, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku [částka] v hotovosti téhož dne (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku vrátí jmenované společnosti zároveň s úrokem ve výši [částka], administrativním poplatkem ve výši [částka] a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to v [Anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], což je [částka] měsíčně, se splatností první splátky do 7 dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný dne [datum] jmenované společnosti sdělil, že bydlí ve vlastním, že má 1 nezaopatřené dítě, že jeho čistý měsíční příjem činí [částka] a je jediným příjmem domácnosti, že jeho výdaje na bydlení činí [částka] a jeho osobní výdaje činí [částka] a žádné další výdaje neuvedl. (zjištěno z karty zákazníka datované dnem [datum]) Z uvedené karty soud dále zjistil, že jmenované společnosti mělo být předloženo k ověření finanční situace žalovaného pouze daňové přiznání. Žádné takové přiznání však soudu předloženo nebylo. Jmenovaná společnost postoupila dne [datum] pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci a oznámila to žalovanému. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z potvrzení o příchozí platbě, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy datované dnem [datum] a z podacího lístku). Žalobce také soudu zaslal kopii dokumentu označeného jako uznání dluhu, z něhož soud zjistil, že dne [datum] žalovaný uznal svůj dluh vůči jmenované společnosti ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ve výši [částka] a zavázal se jej zaplatit.Předmětem řízení jsou postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum] (dále jen „ZSÚ“) a na úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Zároveň je tvrzeno, že žalovaný svůj dluh uznal podle § 2053 OZ, podle něhož, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.Byť je soudu znám názor Krajského soudu v [právnická osoba] vyjádřený dne [datum] v jeho rozsudku č.j. [spisová značka] o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud nepovažuje samotnou zákaznickou kartu. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18.Soud tedy posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně zabýval úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet měsíčně částku [částka], ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, neboť z žádného z provedených důkazů nebylo nevyplynulo, že by bylo poskytovatelem spotřebitelského úvěru spolehlivě a dostatečně zjišťováno, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Samotné sdělení spotřebitele za takové spolehlivé a dostatečné ověření jeho skutečných pravidelných příjmů a výdajů soud nepovažuje. Dle ZSÚ i citované judikatury se poskytovatel úvěru neměl spokojit pouze se sdělením spotřebitele, ale měl ověřit tyto údaje na základě dostatečných a spolehlivých dokladů, což neučinil. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Pokud se týká předloženého dokumentu – kopie uznání dluhu, pak soud s ohledem na uvedená ustanovení ZSÚ konstatuje, že i přes toto uznání dluhu spotřebitelem se musí zabývat tím, zda poskytovatel úvěru splnil své povinnosti o ověřování úvěruschopnosti spotřebitele a zda je smlouva o spotřebitelském úvěru platná. Opačný postup by byl v rozporu s účelem a smyslem citovaných ustanovení ZSÚ a mohl by vést k obcházení zákona. Vzhledem k tomu, že soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, nemůže pak na základě uznání dluhu spotřebitelem dovodit, že dluh žalovaného z této neplatné smlouvy uvedený v uznání dluhu existoval.S ohledem na výše uvedené závěry soudu o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ předchůdci žalobce vrátit pouze poskytnutou jistinu. Jelikož žalovaný na základě předmětné smlouvy obdržel částku [částka] a poskytovateli úvěru zaplatil částku [částka], tedy vrátil vše, co obdržel, není již povinen nic dalšího platit. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný a měl by tak dle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu žádné náklady řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací