Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 11,75 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně úroku 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], ohledně částky [částka] a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] a opravenou dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka], úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], částku [částka], coby smluvní pokutu, a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, přičemž žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti souhrnný poplatek ve výši [částka], a to v hotovosti v [Anonymizováno] pravidelných týdenních splátkách, přičemž splatnost první splátky byla stanovena do 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, na uvedenou smlouvu zaplatil pouze částku [částka]. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků, provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.
3. Dne [datum] uzavřeli společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č.[tel. číslo], na základě, které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku [částka], a to v hotovosti téhož dne (zjištěno z uvedené smlouvy). Dále bylo ve smlouvě ujednáno, že částka [částka] bude použita na splácení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo]. Žádná taková smlouva však soudu předložena nebyla a ani nebylo prokázáno, že by částka [částka] byla skutečně na úhradu závazků žalovaného z uvedené smlouvy použita. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky za poskytnutý úvěr ještě poplatek ve výši [částka] a pojistné ve výši [částka], a to v [Anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] a jednou splátkou ve výši [částka], se splatností první splátky do 7. dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný dne [datum] jmenované společnosti sdělil, že jeho čistý příjem činí [částka] měsíčně a další příjmy domácnosti činí [částka] měsíčně, že jeho odhadované měsíční výdaje činí [částka] měsíčně a splátky [částka] měsíčně, že je svobodný, žije s rodiči, pracuje na plný úvazek jako dělník, a jeho příjmy byly ověřovány výplatními páskami, což soud zjistil z karty zákazníka ze dne [datum]. Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány běžné výdaje žalovaného, v kartě uvedeny nejsou. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, jimiž jmenovaná společnost informace žalovaného o jeho příjmech a výdajích ověřovala. Dle obchodního rejstříku společnost [právnická osoba] existuje od [datum] a žalobce existuje od [datum]. Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci dne [datum] a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z poštovního podacího archu). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalovaných pohledávek (zjištěno z výzvy datované dnem [datum] a z poštovního podacího archu). Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.
4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum] (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2390 OZ, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
7. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
8. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně zabýval úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet týdně částku [částka], tj. měsíčně [částka], ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, neboť z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřoval výdaje žalovaného, a z žádného z předložených důkazů příjmy a výdaje žalovaného, tak jak jsou uvedeny v zákaznické kartě, nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou.
9. S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovaný dle názoru soudu povinen v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ předchůdci žalobce společnosti [právnická osoba] vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud má v tomto případě za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě uvedené smlouvy částku [částka], a jelikož v řízení žalobce tvrdí, že žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil pouze [částka], a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen věřiteli z titulu uvedené smlouvy zaplatit rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že tento nárok věřitele z předmětné smlouvy mu byl postoupen, soud žalobě ohledně uvedené částky vyhověl. Zároveň žalobci přiznal i úrok z prodlení z uvedené částky v požadované sazbě 11,75 % ročně, a to od [datum], což je den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalovanému, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se výzva věřitele k úhradě dlužné částky dostala do dispoziční sféry žalovaného před doručením žaloby. (výrok I.)
10. Pokud se týká částky [částka], která měla být použita na úhradu jiného závazku žalovaného vůči poskytovateli předmětného úvěru, pak soud znovu konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by skutečně k takovému použití uvedené částky došlo, proto nemá za prokázané, že by na základě předmětné smlouvy byla žalovanému poskytnuta i uvedená částka.
11. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud v případě částečného úspěchu ve sporu nemusí žádnému z účastníků přiznat náhradu nákladů řízení. (výrok III.).