16 C 264/2025

Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], na základě které žalobce dle svého tvrzení poskytl žalovanému částku [částka], přičemž žalovaný na tuto smlouvu uhradil pouze [částka].Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobce, že účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu, na základě níž žalobce žalovanému poskytl částku [částka] a že před podáním žaloby žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu částku [částka]. Podle žalovaného však k úhradě zbylo pouze [částka], jelikož předmětná úvěrová smlouva je neplatná z důvodu, že žalobce tuto smlouvu uzavřel bez odpovědného posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.Dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně z důvodu, že tuto částku žalovaný uhradil dne [datum]. Soud z tohoto důvodu řízení v této části podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil a oba svou nepřítomnost omluvili. Soud tedy v souladu s ustanoveními § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal, ve věci provedl dokazování a na jeho základě a na základě shodných tvrzení účastníků dospěl k následujícím zjištěním.Žalobce existuje od [datum] a od [datum] patří do předmětu jeho podnikání mimo jiné poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku [částka]. Žalovaný žalobci na uvedenou smlouvu zaplatil ke dni vyhlášení tohoto rozsudku částku [částka]. Žalobce soudu nepředložil žádný konkrétní doklad, z něhož při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy zjišťoval pravidelné příjmy a výdaje žalovaného.Předmětem řízení je nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku a sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Přestože je soudu znám názor Krajského soudu v [adresa] vyjádřený dne [datum] v jeho rozsudku č. j. [spisová značka] o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy soudu žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z nichž poskytovatel úvěru vycházel, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, a tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá a že jeho skutečné měsíční výdaje převyšují jeho pravidelné měsíční příjmy. Podobnou zkušenost má soud i v případech, kdy poskytovatelem spotřebitelského úvěru byla banka, která vedla pro spotřebitele běžný účet, a tato banka poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr, přestože z výpisů z účtu za poslední 3 měsíce bylo zřejmé, že spotřebitel opakovaně řeší své vyšší výdaje opakovanými půjčkami u různých subjektů nebo že má tak nízký zůstatek na účtu, který nedosahuje ani výše smluvené měsíční splátky. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že v tomto případě je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem spotřebitelského úvěru řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18.Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citované právní předpisy soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné úvěrové smlouvy částku [částka]. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobce řádně ověřil před poskytnutím uvedených peněžních prostředků úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 ZSÚ, neboť nebylo zjištěno, na základě jakých konkrétních dokladů žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného a zejména, jaké skutečnosti z nich zjistil. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně. Žalobce tak neprokázal, že by měl z uvedené smlouvy vůči žalovanému vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny ještě jiné nároky. Jelikož oba účastníci shodně tvrdí, že před podáním žaloby žalovaný uhradil žalobci částku [částka] a po podání žaloby dne [datum] částku [částka], byla žaloba podána důvodně pouze ohledně částky [částka] a ohledně úroku z prodlení z této částky. Jelikož uvedená částka byla po podání žaloby uhrazena žalovaným, soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci ještě požadovaný úrok z prodlení z této částky jdoucí až do jejího zaplacení. (výrok II.)S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok III.)O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř a § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žaloba byla částečně vzata zpět pro chování žalovaného a každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, a žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal. (výrok IV.)