Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to na základě úvěrové smlouvy, kterou dle žalobních tvrzení dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobcem a na základě které žalobce poskytl žalovanému dne [datum] částku [částka] na účet číslo [č. účtu]. Žalobce dále uvedl, že úvěr byl sjednán na [Anonymizováno] měsíců a byl splatný ve [Anonymizováno] měsíčních splátkách, že žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet poskytnutý úvěr a včas a že celkově zaplatil na uvedený úvěr pouze [částka].Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků, ve věci provedl dokazování a na jeho základě dospěl k následujícím zjištěním.Žalobce existuje od [datum] a v období od [datum] patří do předmětu jeho podnikání mimo jiné činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku)Žalobce žalovanému poskytl dne [datum] částku [částka], a to převodem na jeho účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., kdy jako variabilní symbol uvedl číslo [hodnota], (zjištěno ze sdělení [právnická osoba].), avšak v řízení nebylo zjištěno, z jakého důvodu byla uvedená částka žalovanému poukázána. U žalobcem předloženého elektronického dokumentu označeného jako úvěrová smlouva totiž počítačový systém hlásí, že dokument je připraven k podpisu, tudíž že není podepsaný. Tedy je nadbytečné zabývat se tím, zda kód uvedený v tomto dokumentu na místě, kde by měl být podpis žalované, byl sdělen žalobcem žalovanému, neboť nelze zjistit, kdo a kdy toto číslo do dokumentu vložil.Soud má za prokázané, že žalobce zasílal žalovanému výzvy a upomínky k úhradě žalované částky (zjištěno z uvedených výzev, upomínek a podacích poštovních archů), avšak z žádného důkazu soud nezjistil, že by se kterákoliv z těchto výzev dostala do dispoziční sféry žalovaného.Z dokumentu označeného jako karta klienta soud zjistil, že k úvěru č. [hodnota] schváleného [datum] si žalobce evidoval, že žalovaný má 1 dítě, že má příjem ze zaměstnání a ten činí [částka] měsíčně, že další příjem ostatních členů domácnosti je [částka] a že splátky žalovaného jiným společnostem uvedené v žádosti činí [částka]. Žádné výdaje na bydlení, energie či domácnost v tomto dokumentu uvedeny nejsou. Žádný doklad, na základě něhož žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, soudu předložen nebyl.Z nikým nepodepsaného dokumentu označeného jako výpis čerpání, splátek a úhrad, v němž je uvedeno číslo smlouvy [Anonymizováno] a jméno žalovaného, výše úvěru: [částka] a datum podpisu: [datum], a který žalobce označuje jako splátkový kalendář, soud zjistil, že žalobce u uvedené smlouvy eviduje úhrady ve výši [částka].Z dalších provedených důkazů soud již žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci nezjistil.V tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných úroků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ), ve znění účinném od [datum] (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citované právní předpisy soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl dne [datum] žalovanému částku [částka], a to zřejmě, s ohledem na předmět podnikání žalobce, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru s blíže nezjištěným obsahem. Také v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval před poskytnutím uvedených peněžních prostředků úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 ZSÚ, tudíž tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru, i kdyby její znění bylo v řízení zjištěno, by soud považoval za neplatnou ve smyslu § 87 ZSÚ. Žalobce tak neprokázal, že by měl z uvedené smlouvy vůči žalovanému vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny ještě jiné nároky. Jelikož sám žalobce eviduje ve své evidenci na uvedenou smlouvu úhrady v celkové výši [částka] a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen žalobci zaplatit rozdíl mezi těmito částkami, což je [částka]. Proto soud žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň s ohledem na tvrzení žalobce o tom, že úvěr byl sjednán na [Anonymizováno] měsíců, tj. do [datum], soud má za to, že žalovaný se ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nemohl dostat do prodlení, proto žalobci úrok z prodlení z uvedené částky nepřiznal. (výrok I.)Ve zbývající části soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že úspěch žádného z účastníků ohledně předmětu řízení, nebyl výrazně vyšší než úspěch druhého, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.