Výrok
I. Řízení se zčásti zastavuje co do nároku žalobce na zaplacení částky 6.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6.250 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení.
II. Zamítá se žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 18. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 14.000 Kč (sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4.000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 14.000 Kč od 18. 3. 2024 do zaplacení a částky 2.250 Kč (smluvní pokuta podle odst. 4.2. písm. c) úvěrové smlouvy za období od 29. 10. 2024 do 18. 3. 2024). Žalobu odůvodnil tak, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále také jen „Smlouva“), na jejímž základě vyplatil žalovanému na účet č. [č. účtu] částku celkem 10.000 Kč. Žalovaný nesplácel splátky sjednané ve Smlouvě řádně a včas, dluh nezaplatil ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu.
2. Soud při přípravě jednání zjistil, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není způsobilý uzavírat smlouvy o finančních produktech, jako je smlouva o úvěru, a to podle rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Hmotněprávním opatrovníkem žalovaného je podle citovaného rozsudku jeho bratr [Anonymizováno], nar. [datum], trvale bytem [adresa].
3. Vzhledem k tomu, že právě uvedený hmotněprávní opatrovník spravuje finance žalovaného, soud z důvodu možného střetu zájmů ustanovil žalovanému pro řízení opatrovníka z řad advokátů, [Jméno opatrovníka].
4. Procesní opatrovník ve vyjádření k žalobě namítl, že smlouva je neplatná, protože byla uzavřena v rozporu se zákonným omezením a mimo rozsah svéprávnosti žalovaného, hmotněprávní opatrovník [Anonymizováno] pravděpodobně použil získané prostředky z úvěru pro svoji potřebu, nikoli pro potřeby žalovaného jako opatrovance. Opatrovník žalovaného uzavřením Smlouvy překročil své zástupčí oprávnění (tzv. exces), nebo jednal zcela bez oprávnění ve vztahu k danému úkonu (tzv. nezmocněné jednatelství). Žalovaný ani soud toto jednání opatrovníka neschválil. Důsledkem jednání bez zástupčího oprávnění nebo překročení oprávnění není neplatnost právního jednání, nýbrž to, že jednání zastoupeného nezavazuje. Osoba, která jednala neoprávněně za jiného, je zavázána sama. Pokud neoprávněně uzavřená smlouva není platná, je taková osoba (nezmocněný jednatel) povinna vydat bezdůvodné obohacení získané plněním z této neplatné smlouvy. V tomto směru odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2131/2024, resp. 28 Cdo 2077/2021).
5. Ohledně případného bezdůvodného obohacení na straně žalovaného opatrovník namítl, že žalovaný nebyl obohacen ani objektivně, ani subjektivně, a proto mu nevznikla povinnost plnění vracet. Pokud by chtěl žalobce tvrdit, že žalovaný jakožto smluvní strana, má ze zákona povinnost bezdůvodné obohacení v tomto případě vrátit, žalobce upozorňuje, že pro exces ze zástupčího oprávnění nebyl smlouvou zavázán, tedy zavázán byl jeho hmotněprávní opatrovník [Anonymizováno]. Závěry Nejvyššího soudu opakovaně potvrzují, že je-li bezdůvodné obohacení důsledkem plnění z neplatné smlouvy, pasivní legitimace náleží pouze účastníkům smlouvy. V případě jednání bez oprávnění (falsus procurator), je to právě neoprávněně jednající zástupce, kdo je považován za stranu smlouvy a kdo nese povinnost vydat bezdůvodné obohacení, nikoliv zastoupený, i kdyby na něj bylo plnění následně převedeno.
6. Opatrovník žalovaného proto navrhl, aby soud žalobu žalobce v celém rozsahu pro nedostatek pasivní legitimace zamítl.
7. Na toto vyjádření žalobce reagoval replikou, v níž uvedl, že nemohl a neměl jak zjistit, že byl žalovaný v době poskytnutí úvěru omezen ve svéprávnosti. Dále uvedl, že trvá na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] v zákonné výši ode dne [datum] do zaplacení.
8. Toto vyjádření žalobce soud podle jeho obsahu posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby, a proto podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil.
9. Jelikož žalobcem uhrazený soudní poplatek činil pouze [částka], nemá žalobce nárok na vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
10. Předmětem řízení tak nadále zůstal pouze nárok žalobce na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] v zákonné výši ode dne [datum] do zaplacení.
11. Z jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalobce omluvil, aniž by požádal o odročení jednání. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce. Soud ve věci provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.
12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že v této smlouvě je jako úvěrující uveden žalobce a jako úvěrovaný je uveden žalovaný. U žalovaného je uveden kontaktní e-mail „[e-mail] “. Na smlouvě je uvedeno, že byla uzavřena dne [datum], smlouva neobsahuje podpis žalovaného ani jiné osoby (mimo podpisu [jméno FO], jednatelky žalobce).
13. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum] č.j. [spisová značka], soud zjistil skutečnosti, které již byly vylíčeny v odstavci 2. tohoto rozsudku.
14. Z protokolu o provedení šetření na místě samém ze dne [datum], č. j. soud zjistil, že hmotněprávní opatrovník žalovaného [Anonymizováno] mj. uvedl: „Je to asi dva roky zpátky, měli jsme málo peněz. Bylo to před Vánocemi, já jsem tehdy skončil s podnikáním, neměli jsme peníze. Chtěli jsme si udělat pěkné Vánoce i pro mého syna. Domluvili jsme se s bratrem (opatrovaným), že si půjčku vezmeme, bratr s tím souhlasil.“ (…) „Bylo to jen jednou, už nikdy se to nebude opakovat. Když jsem přebíral funkci opatrovníka po své matce, tato mi vždy tvrdila, že musím všechny peníze bratra utratit, aby mu nic nesebrali. Kdyby něco zůstalo, tak by to prý propadlo.“ (…) „Neměli jsme peníze, potřebovali jsme peníze na bydlení, na energie. Co se týká půjčky, tak k nám došli pán a paní, seděli jsme v kuchyni u stolu. S nimi jsme uzavřeli půjčku. Bylo mi divné, že to jde, když je bratr omezený ve svéprávnosti. Oni s tím žádný problém neměli a půjčku nám dali.“
15. Z ostatních provedených důkazů (předžalobní výzva vč. podacího lístku, sdělení [právnická osoba]., fotografie rodného listu a občanského průkazu žalovaného a dopis o zesplatnění úvěru) soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění.
16. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Na základě shora učiněných skutkových zjištění je nepochybně prokázáno, že žalovaný nebyl schopen platně uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Opatrovníkem žalovaného byl jeho bratr, který si je plně vědom svých povinností opatrovníka. Je evidentní, že to mohl být právě on, kdo mohl mít ze získaných finančních prostředků prospěch. Byl si rovněž vědom stavu žalovaného, jeho neschopnosti porozumět obsahu a smyslu smlouvy. Je více než pravděpodobné, že žalovaný nemá přístup k internetovému bankovnictví, ani jej neumí používat. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalovaný nebyl orientován místem ani časem, má poruchy chování, nezvládne si např. ani zavolat pomoc. Každé osobě, která má rozum průměrného člověka a má schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.) musí být zjevné, že tato osoba není schopna platně uzavírat smlouvy, jakou je smlouva předmětná. Pokud by tedy žalobce postupoval s náležitou péčí a nespolehnul se pouze na prostředky vzdálené komunikace, mohl by dospět ke stejným závěrům. Tedy nejen, že předmětná smlouva není platná, ale soud nepřiznal žalobci ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2012, sp. zn. 28 Cdo 4238/2011, a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21.
19. V daném případě je na místě použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osoby s omezenou svéprávností, neboť se jednalo jednoznačně o situaci, kdy podnikatel, původní věřitel, mohl vědět, že spotřebitel, žalovaný, není schopný kvůli svému postižení uzavřít platnou úvěrovou smlouvu (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2025, č. j. 28 Co 136/2024-143).
20. Nadto je nutno podotknout, že žalobce předložil smlouvu podepsanou pouze z jeho strany, podpis žalovaného na této smlouvě absentuje. Ačkoli žalobce tvrdil, že žalovaný smlouvu uzavřel prostřednictvím zadání kódu mobilním telefonem, neoznačil a nepředložil žádné důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Plný úspěch v řízení měl sice žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly.