Výrok
I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 4.945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], a z úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši [částka], a to podle smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „předchůdce žalobce“). [adresa].000 Kč předchůdce žalobce žalovanému vyplatil dne [datum] na bankovní účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným postoupením.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce v žalobě pouze obecně uvedl, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal, neuvedl však nic konkrétního a nepředložil v tomto směru žádné důkazy. Současně žalobce sám navrhl, že nebude-li soud mít jeho nárok za prokázaný z titulu smlouvy o úvěru, nechť mu nárok přizná z titulu bezdůvodného obohacení. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobce nereagoval.Soud tak nemohl jinak, než smlouvu pro rozpor s § 86 z. s. ú. podle § 87 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení (podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“).Z potvrzení o transakci má soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne [datum] odeslal na účet č. [č. účtu] částku [částka]. Ze sdělení [právnická osoba] vyplynulo, že vlastníkem a disponentem tohoto účtu byl v uvedené době žalovaný.Jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní, vyšel soud z tvrzení žalobce, že žalovaný na dluh dosud neuhradil nic.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobce prokázal, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak žalobce prokázal, že tato společnost pohledávku dále postoupila žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem žalobce prokázal, že předchůdce žalobce žalovaného o postoupení informoval.Upomínkou ze dne [datum] a podacím lístkem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši [částka], žalovaný dosud na dluh neuhradil nic. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka], která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 2991 a násl. o. z.).Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož se žalovaný k žalobě nijak nevyjádřil, uložil soud žalovanému, aby přisouzenou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku, jak to vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.Jelikož předchůdce žalobce nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, nemohl mu vzniknout nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Co do požadovaného zákonného úroku z prodlení proto soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 68,99 % [11.000 Kč z 15.945 Kč] a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.