5 C 17/2026

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne [datum] Městskému soudu v Brně, dne [datum] postoupenou jako místně příslušnému Okresnímu soudu v Břeclavi, doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným téhož dne, vůči žalované domáhal zaplacení částky 17.550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.950,39 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrokem 11,75 % ročně z částky 6.950,39 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 383,02 Kč. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] s produktovým názvem [Anonymizováno] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 7.994 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 56 % ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení, a to zároveň s poskytnutou jistinou, tedy celkem částku 17.994 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách, první až předposlední ve výši 347 Kč a poslední ve výši 297 Kč, přičemž první splátka byla splatná v den, kdy uplyne týden od uzavření smlouvy. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkově na pohledávku zaplatila částku 6.644 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], zaslaným žalované spolu s výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou jí [datum].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a ze standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalované částku 10.000 Kč jako spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, dále poplatek ve výši 7.994 Kč, sestávající z úroku ve výši 3.103 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 4.891 Kč, tedy celkem částku 17.994 Kč, a to v 52 týdenních splátkách, první až předposlední po 347 Kč, poslední ve výši 297 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z přehledu čerpání úvěru k této smlouvě a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila 10.000 Kč a že žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 6.644 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum], adresovaného žalované, z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] a z potvrzení o podání ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne [datum], adresované žalované, a z potvrzení o podání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. Ve svém podání ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu doplnil svá tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalované, když mimo jiné uvedl, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy prověřována v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a Nebankovním registru klientských informací (NRKI) s výsledkem, že neměla žádný negativní záznam. Dále byla prověřována v registru zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), kde bylo zjištěno, že u žalované není veden žádný negativní záznam. Z interní databáze právního předchůdce žalobce nebyly o žalované zjištěny žádné negativní informace, z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, z Centrální evidence exekucí (CEE) se zjišťuje případné zahájení nebo nařízení exekuce. Z evidence neplatných dokladů vedené [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, z evidence adres obecních/městských úřadů bylo zjištěno, že trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. K ověření příjmů žalované uvedl, že žalovaná předložila před podpisem smlouvy výplatní pásky, ze kterých je patrné, že má pravidelný měsíční příjem ve výši [částka]. Dále bylo žalovanou sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši [částka], v součtu tedy příjmy dosahují výše [částka]. Co se týče výdajů žalované žalobce sdělil, že žalovanou bylo sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce věřitele ověřeno, že žalovaná má odhadované měsíční výdaje ve výši [částka]. K této částce právní předchůdce žalobce připočetl částku životního minima a následně vzniklou částku navýšil dle svého ekonomického modelu, přičemž výsledkem těchto propočtů bylo, že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel také ze skutečnosti, že žalovaná je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti a žije v nájmu, jak je zřejmé ze zákaznické karty.

10. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná byla svobodná, druh bydlení nájemník, počet vyživovaných osob 0, majitel auta – ne, jako zdroj příjmů – finančních prostředků je uvedeno plný úvazek, zaměstnavatel [právnická osoba]., [adresa], pracovní zařazení prodavačka, její pravidelný měsíční příjem měl činit celkem částku [částka] coby čistý příjem žadatele ve výši [částka] při počtu zdrojů příjmu 1, ostatní příjmy žadatele 0, další čisté příjmy domácnosti [částka]. Její běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, částku [částka]. Externí splátky dle žadatele a interní splátky PF činily 0, žalovaná neměla kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti ani bankovní účet na své jméno. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva ze dne [datum] a dvě výplatní pásky 9, 10/2019. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru bylo uvedeno běžné výdaje domácnosti.

11. Ze dvou výplatních lístků na jméno žalované od zaměstnavatele [právnická osoba]. za období 9.19 a 10.19 soud zjistil, že čistý příjem, resp. čistá mzda žalované činila v obou výše uvedených obdobích částku [částka], přičemž z této mzdy byla v období 9.19 provedena zákonná srážka ve výši [částka].

12. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

20. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([právnická osoba]. vs. [právnická osoba]), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznické karty a výplatních pásek shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. S ohledem k příjmům žalované soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout z pracovního poměru žalované jako mzda, což žalobce řádně doložil dvěma výplatními páskami za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Dle názoru soudu se však žalobce, resp. jeho právní předchůdce nijak nevypořádal se skutečností, že výše tohoto příjmu byla podstandardní a v případě mzdy za září 2019 navíc byla tato již tak nízká mzda ponížena o zákonné srážky ve výši [částka], přičemž tato skutečnost nebyla žalobcem nijak reflektována ani komentována. Dále pak soudu nebyla předložena žádná listina, resp. podklad, na jehož základě byl dle tvrzení žalobce doložen a ověřen údaj ze zákaznické karty o výši dalších čistých příjmů domácnosti ve výši [částka], ani tento údaj nebyl nijak blíže konkretizován (kdo tuto domácnost tvoří, zdroj a charakter tohoto příjmu apod.) a jedná se tím pádem dle soudu o údaj nevěrohodný, nepřezkoumatelný, a tedy eufemisticky řečeno s velmi sníženou vypovídací hodnotou, dle názoru soudu účelově, resp. pro forma uvedený. Ohledně výdajů žalované byly v zákaznické kartě uvedeny jako její jediné běžné měsíční výdaje pouze odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši [částka], bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu opět jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. Tento údaj se soudu navíc jeví rovněž vysoce nepravděpodobný, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci – bydlení v nájmu) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši [částka] měsíčně. Údaje o výdajích žalované jsou tak dle názoru soudu očividně neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 10.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila 6.644 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 3.356 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 3.356 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně právě až dnem 18. 3. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022[Anonymizováno] jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované výzvu odeslal dne [datum], ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 17. 3. 2022, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 16. 2. 2022 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 17. 3. 2022 a v prodlení je tak žalovaná od 18. 3. 2022). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 3,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním, žalobcem nebo jeho právním předchůdcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené ve výzvě k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum], jak je blíže popsáno shora.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalované žádné náklady nevznikly.