Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částkase zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacenízákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám [Jméno advokáta], advokáta v [Anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka]. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Tento úvěr byl sjednán se splatností na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak dostal se do prodlení s vrácením úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán a v důsledku nesplacení byl úvěr zesplatněn upomínkou ze dne [datum]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany původního věřitele [právnická osoba]. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba]. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ze společnosti [právnická osoba]. na žalobce. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, zaslanou mu dne [datum] prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše pohledávky činí celkem [částka], z toho jistina [částka], dále žalobce požaduje příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a z jejích příloh – čestného prohlášení klienta, všeobecných obchodních podmínek a standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli [právnická osoba]. jako společnost a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský, neúčelový, nezajištěný úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) s úvěrovým limitem ve výši [částka], na dobu neurčitou, s roční úrokovou sazbou 457,50 %, a to převodem na bankovní účet č. [č. účtu].
6. Ze smlouvy o úvěru shora, z potvrzení o provedené platbě od společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] a z žalobního návrhu bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným výplatou na jeho bankovní účet shora činila celkem [částka] a byla na jeho účet shora připsána dne [datum].
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a společností [právnická osoba]. jako postupníkem, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.
9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného uvedené v hodnocení klienta, a aby k takto doplněným skutkovým tvrzením označil a soudu doložil veškeré důkazy, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě údajů sdělených žalovaným, lustrací v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů [právnická osoba], a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.
10. Z čestného prohlášení klienta ze dne [datum], tvořícího přílohu smlouvy o úvěru shora, soud zjistil, že je v něm uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční hlavní příjem [částka], zdroj hlavního příjmu zaměstnání, měsíční výdaje na domácnost [částka], měsíční splátky jiných úvěrů [částka].
11. Jiné, resp. žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.
12. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, jimiž byla výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.
13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.
16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
24. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť (tvrzeně) vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen. Rovněž tak nebylo soudu doloženo tvrzené prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, obsažené v čestném prohlášení ze dne [datum] shora, které navíc nebylo žalobcem ani blíže upřesněno co se týče uvedení zdrojů, výše či jiné specifikace a konkretizace těchto příjmů a výdajů, takže je naprosto nepřezkoumatelné, a z toho důvodu zjevně nedostatečné. Soud dospěl k závěru, že se tak žalobce, resp. jeho právní předchůdce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal ani s příjmovou, ani s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato nebyla právním předchůdcem žalobce kromě výše uvedeného nijak zmíněna ani doložena, a tedy dle názoru soudu zjevně ani prověřena. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného právním předchůdcem žalobce, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající, ve vztahu k finanční realitě žalovaného, elementární výpovědní hodnotu, když se soudu jeví jako pouze účelově tvrzená. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
25. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a že žalovaný doposud žalobci ani žádnému z jeho právních předchůdců na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši [částka]. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny ve výši [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši sazby 12 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum], dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne [datum], žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, splatnost proto nastala v souladu s ustanovením § 607 o. z. dne [datum] a žalovaný je tak v prodlení od [datum]. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2025, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně. Soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
26. Ve zbývajícím rozsahu požadovaných nároků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, resp. z nepřiznané části požadované sazby, jak bylo blíže rozebráno shora.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení plně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum] (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t. ve výši [částka], sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).