Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši , částkase zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno]) a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši [částka]. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [Anonymizováno] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky, zaslané jí dne [datum] prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše nároků žalobce po zohlednění plateb ze strany žalované činí celkem [částka], nejpozději splatných dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.
3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o revolvingovém úvěru, datované dnem [datum], z dodatku k této smlouvě ze dne [datum], soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [Anonymizováno] jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované standardní revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu [částka], dodatkem shora navýšeného na [částka], s pravidelnými měsíčními splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek, jejichž výše odvisí od výše nesplaceného úvěru.
6. Ze sdělení žalobce ze dne [datum], soudu doručeného dne [datum], z platební bilance předmětného úvěru, z potvrzení o provedených platbách a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila celkem [částka] a že žalovaná na smlouvu o úvěru shora uhradila právnímu předchůdci žalobce částku celkem ve výši [částka], žalobci žalovaná neuhradila ničeho.
7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] k této smlouvě ze dne [datum], z přílohy k této smlouvě se seznamem postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalované, a z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [Anonymizováno] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaná byla o této skutečnosti informována a současně byla vyzvána k uhrazení dlužné částky.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], adresované žalované, a z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.
9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem byla před uzavřením předmětné smlouvy ověřena úvěruschopnost žalované, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalované a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalované, a aby k doplněným skutkovým tvrzením označil a soudu doložil veškeré důkazy, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí [částka]. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
10. Jiné, resp. žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.
11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.
17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
23. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen. Rovněž tak nebylo soudu doloženo tvrzené prohlášení žalované, že má pravidelný měsíční příjem, které navíc nebylo žalobcem ani blíže upřesněno co se týče uvedení zdrojů, výše či jiné specifikace a konkretizace těchto příjmů, takže je naprosto nepřezkoumatelné, a z toho důvodu zjevně nedostatečné. Soud dále dospěl k závěru, že se právní předchůdce žalobce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato nebyla právním předchůdcem žalobce ani žalobcem nijak zmíněna, doložena, a tedy dle názoru soudu zjevně ani prověřena. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, provedeného právním předchůdcem žalobce, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalované elementární výpovědní hodnotu, když se soudu jeví jako pouze účelově tvrzená. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
24. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku [částka] a že žalovaná na poskytnutou částku uhradila [částka]. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou a žalobci vzhledem k výši vzájemně poskytnutých plnění shora právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalované žádné náklady nevznikly.