5 C 241/2023

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne [datum] [adresa], dne [datum] postoupenou [adresa], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úrokem 24,87 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] a odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po [částka], počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Žalovaný celkově zaplatil částku [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

2. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zdejší soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku 24,87 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění tohoto rozsudku soud mimo jiné uvedl, že z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem [datum] zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník, a že jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši jistiny [částka], z toho v hotovosti částku [částka] s tím, že zbylá částka ve výši [částka] byla v rámci refinancování započtena na pohledávku úvěrujícího z předchozího nesplaceného úvěru č. [hodnota]. Dále uvedl, že má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka], žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z., spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši sazby 10 % ročně.

3. Proti části výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a proti výroku III. výše cit. rozsudku, podal žalobce odvolání. Uvedl, že soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Přiznal proto žalobci vůči žalovanému jen právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobce nenapadá závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy, ale namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaný se obohatil pouze o částku [částka], když předmětem smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti byla částka [částka]. Dne [datum] byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ve které žalovaný požádal věřitele o úvěr, který bude použit ke splacení jiného, dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, jež u něj dlužník čerpal v minulosti. Smluvní strany se dohodly, že pohledávka věřitele na zaplacení zůstatku dřívějšího úvěru se po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení započítává v celkové výši [částka] oproti pohledávce dlužníka na vyplacení úvěru podle nové smlouvy. Dlužník souhlasil, aby mu po uvedeném započtení byl v hotovosti při podpisu smlouvy vyplacen rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru, tedy částka [částka]. Bezdůvodné obohacení tak představuje celkovou částku [částka] poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku [částka] vyplacenou v hotovosti žalovanému. Žalobce má proto nárok na zaplacení nesplacené jistiny zápůjčky (bezdůvodného obohacení) ve výši [částka] s úrokem z prodlení 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Navrhl, aby odvolací soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalovaného zavázal zaplatit žalobci i částku [částka] s úrokem z prodlení 10 % ročně od [datum] do zaplacení.

4. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], odvolací [Anonymizováno] rozsudek soudu prvního stupně shora v části výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, a ve III. výroku zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že jestliže žalobce nenavrhl (kromě již předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum]) další důkazy k prokázání, že částku [částka] skutečně zaplatil na předchozí dluh žalovaného, měl být o této své procesní povinnosti soudem poučen. Soud prvního stupně pochybil tím, že rozhodl ve věci bez jednání podle § 115 a o. s. ř. a uzavřel, že žalobce prokázal vznik bezdůvodného obohacení žalovaného jen pokud jde o částku [částka], kterou mu v hotovosti podle smlouvy vyplatil, a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 115a o. s. ř. a žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl, aniž by byl žalobce poučen podle ustanovení § 118a o. s. ř. o nutnosti navrhnout k prokázání svých tvrzení důkazy. Soudu prvního stupně uložil, aby v dalším průběhu řízení nařídil jednání, na němž provede navrhované důkazy, budouli žalobcem předloženy, a poté znovu posoudil, zda žalobci vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení i pokud jde o částku [částka] s příslušenstvím, a dále aby rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně náhrady nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

5. Podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], žalobce ke způsobu čerpání úvěru žalovaným od právního předchůdce žalobce uvedl, že v čl. 9. 1 Smlouvy se uvádí, že „Zákazník požádal [Anonymizováno], aby Spotřebitelský úvěr, který Zákazník čerpá dle této Smlouvy, byl použit ke splacení ke dni uzavření této Smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který Zákazník u [Anonymizováno] čerpal v minulosti (dále jen „Refinancování“). [Anonymizováno] tuto žádost Zákazníka o Refinancování akceptuje, a na důkaz toho činí Smluvní strany následující dohodu o vzájemném započtení pohledávek: Smluvní strany se dohodly, že pohledávka [Anonymizováno] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru č. [hodnota] čerpaného v minulosti se po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení započítává v celkové výši [částka] oproti pohledávce Zákazníka na vyplacení Spotřebitelského úvěru dle této Smlouvy. Zákazník souhlasí s tím, že mu po uvedeném započtení bude v hotovosti při podpisu této Smlouvy vyplacen rozdíl mezi Jistinou Spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru, tedy částka ve výši [částka].“ Dále žalobce uvedl, že Smlouva č. [hodnota] nebyla žalobci ze strany původního věřitele postoupena a nemá tedy k dispozici ani tuto smlouvu, ani žádné jiné informace. Ze stejného důvodu nebude bohužel žalobci ani původním věřitelem poskytnuta, a proto žádá soud, aby si smlouvu č. [hodnota] a případné informace k ní, vyžádal od původního věřitele sám.

6. V souladu s ustanovením § 128 o. s. ř. si soud vyžádal u společnosti [právnická osoba] zaslání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] shora, uzavřené mezi touto společností a žalovaným. Při jednání dne [datum] soud provedl důkaz touto listinou, kdy zjistil, že tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti ([Anonymizováno]) č. [hodnota], datovanou dnem [datum], uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému na základě této smlouvy spotřebitelský úvěr ve výši jistiny [částka].

7. Soud tak má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného kromě částky ve výši [částka], vyplacené žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy (o níž již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] shora), i částku ve výši [částka], která byla v rámci refinancování započtena na pohledávku úvěrujícího za žalovaným z předchozího nesplaceného úvěru č. [hodnota]. Žalovaný je proto povinen i tuto částku (jako část nesplacené jistiny) ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení z této částky [částka] soud žalobci přiznal za dobu od [datum] do zaplacení ve výši sazby 10 % ročně, přičemž ohledně bližšího odůvodnění stanovení výše úroku z prodlení a doby počátku doby prodlení soud odkazuje na odůvodnění obsažené v rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], shora.

8. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce za řízení před soudem prvního stupně odměna dle § 14b odst. 1 bod 2. a. t. (ve znění platném do [datum]), z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t. ve výši [částka], za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) ve výši [částka] za úkon, včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. celkem [částka]. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], což činí částku [částka]. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za část jím zaplaceného soudního poplatku z žaloby (žalobce zaplatil soudní poplatek nejprve ve výši [částka], a následně doplatek ve výši [částka], a to v důsledku nemožnosti vydání elektronického platebního rozkazu z důvodu podání návrhu ve věci u místně nepříslušného soudu, přičemž toto pochybení žalobce nemůže jít k tíži žalovaného). Žalobce ještě uplatňoval odměnu za další tři úkony svého právního zástupce, konkrétně za písemné podání ve věci samé ze dne [datum], vyjádření žalobce ze dne [datum] a písemné podání ve věci samé ze dne [datum], vždy ve výši [částka] za úkon, a k tomu přináležející paušální náhradu hotových výdajů a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Tato odměna, náhrada hotových výdajů a daň z přidané hodnoty nebyly žalobci přiznány, neboť obsahem všech tří výše uvedených úkonů bylo doplnění žalobních tvrzení a navržení důkazů k jejich prokázání, tedy odstranění vad žalobního návrhu, přičemž ani toto napravení pochybení žalobce nemůže jít k tíži žalovaného. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem v řízení před soudem prvního stupně tak činí částku [částka]. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu těchto nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 49,42 %, tedy výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku [částka].Dále náleží právnímu zástupci žalobce za řízení před odvolacím soudem odměna dle § 7 bod 3. a. t., z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t. ve výši [částka], za dva úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. k) a g) a. t. (odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) ve výši [částka] za úkon, včetně dvou paušálních náhrad hotových výdajů, jedna ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění platném do [datum] a jedna ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění platném od [datum], tj. celkem [částka]. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], což činí částku [částka]. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za jím zaplacený soudní poplatek za odvolání. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem v řízení před odvolacím soudem tak činí částku [částka]. Protože byl žalobce v řízení před odvolacím soudem úspěšný v plném rozsahu, jeho nárok na náhradu těchto nákladů řízení se nekrátí a byl žalobci přiznán v plné výši. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem v řízení (před soudy obou stupňů), které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, tak činí částku [částka]. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne [datum] [adresa], dne [datum] postoupenou [Anonymizováno] v [adresa], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úrokem 24,87 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] a odměnu za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60týdenních splátkách po [částka], počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Žalovaný celkově zaplatil částku [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, soud proto ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle předložených listinných důkazů.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] datované dnem [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši jistiny [částka], z toho v hotovosti částku [částka] s tím, že zbylá částka ve výši [částka] byla v rámci refinancování započtena na pohledávku úvěrujícího z předchozího nesplaceného úvěru č. [hodnota]. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši [částka], úrok ve výši [částka], částku [částka] jako administrativní poplatek a částku [částka] za hotovostní inkaso splátek, a to v 60týdenních splátkách po [částka].

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z přehledu plateb k předmětné půjčce a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka obdržená žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku [částka].

7. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce , Jméno žalobce, . je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum] a že jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako dělník ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí [částka], nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek a faktur, právní předchůdce žalobce ani žalobce nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smluv. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

11. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl svobodný, druh bydlení žije s rodiči, stav domácnosti jiný rodinný příslušník, měl jedno nezaopatřené dítě, byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou od [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba], jeho jediný měsíční příjem měl činit částku [částka] coby mzda, neměl žádnou zápůjčku nebo úvěr mimo [Anonymizováno], u [Anonymizováno] měl zápůjčku nebo úvěr s měsíční splátkou [částka]. Jeho měsíční výdaje činily celkem [částka], z toho [částka] výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), [částka] osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), [částka] splátky úvěrů nebo zápůjček, jeho použitelný příjem tak činil [částka]. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny výplatní pásky a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.

12. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout výhradě z jím pobírané mzdy z jeho pracovního poměru, doložené údajně předloženými výplatními páskami shora. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalovaného a údajně předložených faktur za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, tyto výdaje byly uvedeny jako měsíční výdaje žalovaného za bydlení (nájem, inkaso, energie), osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a splátky úvěrů, resp. zápůjček, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů (včetně konkretizace údajně předložených faktur), a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny, resp. konkretizovány žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného, a není tak ani doložena jejich souvislost s výdajovými poměry žalovaného. Právním předchůdcem žalobce provedené ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s minimální výpovědní hodnotou. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalovaného [částka] měsíčně (kdy i tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaný dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši [částka], tedy minimálně ve výši [částka] měsíčně, resp. cca [částka] měsíčně, a žalovanému by tak zbývala např. na neočekávané výdaje částka cca [částka] měsíčně, se soudu jeví jako dostatečně nezdůvodněný a účelový (zejména ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění faktu o existenci předchozího, dosud nesplaceného úvěru žalovaného u právního předchůdce žalobce). Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši sazby 10 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal právě až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne [datum] jako nejzazší den k úhradě dluhu. Dle potvrzení o odeslání byla žalovanému výzva odeslána dne [datum], tato byla následně doručena dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání, tedy dnem [datum] se považuje zásilka za doručenou; žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění 10 dní od data obdržení výzvy, splatnost proto nastala dne [datum] (§ 607 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od [datum]. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 3,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Žalobcem však byl požadován úrok z prodlení pouze ve výši 10 % a proto mu byl soudem přiznán v této jím požadované výši, z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

32. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.