5 C 26/2023

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne 7. 9. 2022, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 25.545 Kč (představující jistinu dluhu), smluvního úroku 21,05 % ročně z částky 25.545 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky25.545 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, částky 1.613 Kč (představující dlužné úroky ke dni zesplatnění), částky 300 Kč (představující účelně vynaložené náklady za upomínky), částky 2.994 Kč (představující smluvní pokutu za opožděné splátky do dne zesplatnění), částky 1.194 Kč (představující smluvní pokutu ode dne zesplatnění do 6. 9. 2022) a náhrady nákladů řízení ve výši 9.434 Kč. Uvedl, že se žalovanou uzavřel dne 9. 8. 2021 smlouvuo spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které jí poskytl neúčelový úvěr ve výši 30.000 Kč tak, že částku ve výši 27.500 Kč převedl na tzv. účet zákazníka uvedený ve smlouvě, a to dne 10. 8. 2021, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalované. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2.500 Kč převedl na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalobce se s žalovanou ve smlouvě dohodli, že žalovaná uhradí poskytnuté peněžité prostředky, společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, tedy celkem částku 42.000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1.050 Kč, splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 9. 2021. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácela, proto žalobce úvěr ke dni 24. 7. 2022 zesplatnil. Žalované odeslal upomínky pro smlouvu [číslo] ze dne 26. 5. 2022 a 2. 7. 2022,a zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 24. 7. 2022, jako Oznámení o zesplatnění úvěru, jehož součástí byla i předžalobní výzva dle §142a o. s. ř.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 8. 2021 soud zjistil, že ji uzavřel žalobce jako poskytovatel a žalovaná jako zákazník. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalované standardní neúčelový úvěr nepřímý ve výši 30.000 Kč a závazek žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit 40 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši1.050 Kč tak, že první splátka byla splatná 20. 9. 2021 a poslední dne 20. 12. 2024.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2022 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 24. 7. 2022 žalované odeslal.

7. Ze sdělení, resp. odpovědi žalobce na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalované, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr tím, že si vyžádal výplatní pásky žalované za dva kalendářní měsíce, z nichž bylo zjištěno, že čistá mzda žalované za měsíc 06/ 2021 činila 15.180 Kč, resp. po odpočtu stravného 14.964 Kč, a že čistá mzda žalované za měsíc 07/ 2021 činila 9.982 Kč, resp. po odpočtu stravného 9.698 Kč (průměr těchto mezd tak činí částku 12.581 Kč). Žalobce si rovněž u zaměstnavatele [právnická osoba] telefonicky prověřoval výši průměrné mzdy žalované, přičemž mu bylo sděleno, že tato činí 14.000 Kč. Žalovaná byla dále prověřena žalobcem v rámci databáze centrální evidence exekucí a databáze insolvenčního rejstříku, v obou případech s negativním výpisem. O posouzení úvěryschopnosti byl žalobcem učiněn zápis – posouzení Smlouvy o zprostředkovatelském úvěru [číslo] ze dne 10. 8. 2021. Žalobce dále vycházel z čestného prohlášení žalované ohledně jejích závazků z 9. 8. 2021 a z čestného prohlášení žalované o výdajích a příjmech z téhož dne. V nich žalovaná uvedla jako své výdaje měsíční náklady na bydlení ve výši2.500 Kč a splátky úvěru u [právnická osoba] ve výši 1.500 Kč, jiné výdaje neuvedla. Žalovaná dle údajů v čestných prohlášeních shora ku dni uzavření smlouvy neměla dětia byla svobodná. Při posouzení nákladů na bydlení žalované žalobce vycházeli z normativních nákladů pro nájemní bydlení dle nařízení vlády č. 580/2020 Sb., které pro obec Hodonín v roce 2021 činily pro jednu osobu 5.653 Kč. Dále žalobce vycházel z výše existenčního a životního minima, které činily ke dni uzavření smlouvy na osobu 2.490 Kča 3.860 Kč. Dále žalobce přihlédl k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016, zejména statistice rodinných účtů za rok 2016 (aktuální výdaje za roky 2017, 2018, 2019, 2020 a 2021 nebyly v době uzavírání smlouvy zveřejněny), a dále i k časovým řadám výdajů na konečnou spotřebu domácností za rok 2016 2020 (za rok 2021 nebyl údaj ČSU v době uzavírání smlouvy zveřejněn).

8. Na základě výše uvedeného žalobce vyhodnotil žalovanou jako schopnou platit žalobci měsíční splátku poskytovaného úvěru ve výši 1.050 Kč, jelikož jí z příjmu 14.000 Kč po odpočtu běžných výdajů (životního minima 3.860 Kč, nákladů na bydlení 2.500 Kč) a po odpočtu splátek úvěru u [právnická osoba] 1.500 Kč a poskytovaného úvěru 1.050 Kč zbude částka 5.090 Kč měsíčně, resp. jí po odpočtu nákladů na bydlení (namísto žalovanou uvedených 2.500 Kč) ve výši normativních nákladů 5.653 Kč zbude částka 1.937 Kč měsíčně.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

11. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.).

12. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěrv rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2o. z.).

19. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

22. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí), jednak z údajů obecného charakteru, jejichž spojitost s individuálními příjmovými a výdajovými poměry žalované v době uzavírání smlouvy je diskutabilní a neprůkazná (normativní náklady na nájemní bydlení, existenčnía životní minimum, průměrné výdaje obyvatelstva v roce 2016, časové řady výdajů na konečnou spotřebu domácností ČSÚ za rok 2016 2020). Dále soud dospěl k závěru, že v případě posouzení předložených výplatních pásek žalované, údajů obsažených v čestných prohlášeních žalované ohledně jejích závazků a o jejích výdajích a příjmech z 9. 8. 2021,a údajů v žalobcem učiněném zápisu – posouzení Smlouvy o zprostředkovatelském úvěru[číslo] ze dne 10. 8. 2021, se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněnaresp. prověřena velmi zběžně až ledabyle, a tedy naprosto nedostatečně.

23. Údaje o pravidelných měsíčních výdajích žalované, obsažené v čestném prohlášení o výdajích a příjmech shora, v celkové výši 4.000 Kč, zahrnující pouze výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením (vodu, energie, paliva a nájemné či jiná obdobná platba) ve výši2.500 Kč a splátky úvěrů ve výši 1.500 Kč, které jsou uvedeny jako jediné pravidelné výdaje žalované, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, navíc nejsou nijak konkretizovány a není tak v podstatě žádná možnost ověření jejich pravdivosti, ve spojení s žalobcovými výpočty shora se pak jeví jako účelově resp. pro forma uváděné. Validita výsledků vyhodnocení úvěryschopnosti, resp. schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, provedeného žalobcem, se soudu rovněž jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná(a obecně i jakákoli jiná osoba) neměla v rámci běžného ekonomického provozu žádné další výdaje.

24. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvyo spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvuo spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

25. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 27.500 Kč (tedy částku, která byla žalované skutečně vyplacena). Žalovaná na poskytnutou částku neuhradila ničeho, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 27.500 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 27.500 Kč za dobu od 4. 8. 2022 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala právě až dnem 4. 8. 2022, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě ze dne 24. 7. 2022 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované ve výzvě stanovil lhůtu k plnění deset dnů od odeslání, dle podacího lístku byly výzva odeslána dne 24. 7. 2022, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 27. 7. 2022 považuje výzva za doručenou). Splatnost proto nastala dne 3. 8. 2022, v prodlení je žalovaná od 4. 8. 2022. Výše úroku z prodlení je v souladus ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše.

26. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalované žádné náklady řízení nevznikly.