5 C 60/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem, soudu doručeným dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. K uplatněnému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]. a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši [částka], s úročením poskytnutých peněžních prostředků úrokovou sazbou ve výši 5,9 % p. a. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek sjednaných přímo ve smlouvě. Spolu se splátkami se žalovaný zavázal hradit úroky z úvěru a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, příp. poplatky za pojištění. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek, právní předchůdce žalobce tedy poskytnutý úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena žalobci. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku ve výši [částka], po postoupení pohledávky uhradil žalovaný žalobci dne [datum] částku ve výši [částka]. Celkem tak žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku [částka]. Žalovaný svůj dluh žalobci neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. ze dne [datum].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba]. jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] jako účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 5,9 % p. a., přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou 108 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka], placených inkasem ze splátkového účtu, splatnými vždy k 20. dni v měsíci, počínaje první splátkou dne [datum] a konče poslední splátkou ve výši [částka] dne [datum]. Účelem poskytnutého úvěru je konsolidace dluhů žalovaného v celkové výši [částka], použití zbývajících prostředků úvěru (ve výši [částka]) je na uvážení žalovaného. Konsolidovanými dluhy žalovaného jsou kontokorent u [právnická osoba]. ve výši [částka], úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty u [právnická osoba]. ve výši [částka], splátkový úvěr u [právnická osoba]. ve výši [částka], splátkový úvěr u [právnická osoba]. ve výši [částka], splátkový úvěr u [právnická osoba]. ve výši [částka], splátkový úvěr u [právnická osoba]. ve výši [částka] a splátkový úvěr u [právnická osoba]. ve výši [částka].

6. Ze sdělení žalobce, obsaženého v doplnění žaloby ze dne [datum], a z výpisu z úvěrového účtu, vedeného na jméno žalovaného u právního předchůdce žalobce, uvedeného ve smlouvě o úvěru shora, soud zjistil, že z tohoto účtu byly dne [datum] a [datum] odeslány platby v celkové výši [částka], označené jako čerpání úvěru, a to na splátkový účet žalovaného (ve výši [částka]) a na účty, resp. úhradu konsolidovaných dluhů, uvedených ve smlouvě o úvěru shora.

7. Z žalobního návrhu, z podkladů pro soudní řízení (přehledu splácení úvěru) ze dne [datum], z výpisu z úvěrového účtu shora a z přehledu jednotlivých splátek, obsaženého v doplnění žaloby ze dne [datum] shora, soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku ve výši [částka].

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum] a upozornil ho, že pokud tuto v tomto termínu neuhradí, dojde k zesplatnění celého úvěru.

9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni [datum].

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] – seznamu postupovaných pohledávek, z dohody o úplatě ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] – potvrzení o zaplacení kupní ceny, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], adresované žalovanému, a z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání v případě jejího neuhrazení.

12. V odpovědi na výzvu soudu, aby doložil veškeré dokumenty užité k ověření úvěruschopnosti žalovaného a jeho finanční situace – jeho příjmů, výdajů a případných závazků v době uzavírání smlouvy o úvěru, žalobce soudu předložil listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta na jméno žalovaného k žádosti ze dne [datum], včetně informace z CCB, a výpisy z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]., za období od [datum] do [datum]. Dále uvedl, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracovávání jeho žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci čehož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.

13. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta shora soud zjistil, že žalovaný na žádosti o úvěr sdělil, že jeho příjem činí [částka]. Toto bylo zkontrolováno na základě příchozích transakcí na účet žalovaného, vedený u právního předchůdce žalobce, z nichž je patrné, že tato částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Dále právní předchůdce žalobce ověřil lustrací v insolvenčním rejstříku, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku klienta a z interní evidence klientů ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace (podvodné jednání, kriminální aktivity, exekuční řízení atd.). Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobce stanovil životní výdaje žalovaného dle jím sdělených dat (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na [částka]. Zároveň právní předchůdce žalobce při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovil maximální částku z příjmu žalovaného, kterou lze použít pro splácení úvěrů s tím, že příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného (které vychází z ekonomického modelu). Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti 8 existujících kontraktů, a to kontokorentní úvěr, spotřební úvěr a dva osobní úvěry u právního předchůdce žalobce, a osobní úvěr, úvěr ze stavebního spoření, kreditní kartu splátkovou a spotřební úvěr u poskytovatelů odlišných od právního předchůdce žalobce. Celková výše splátek těchto nesplacených úvěrů činila [částka], celková výše jejich úvěrových limitů [částka]. Splátka nového úvěru činila [částka], nové splátkové zatížení žalovaného tak činilo [částka]. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo [částka] k pokrytí jeho životních nákladů.

14. Z výpisů z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u právního předchůdce žalobce za období od [datum] do [datum], soud zjistil, že za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek [částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek [částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek [částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek [částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil -[částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek -[částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek [částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek [částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil -[částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek -[částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil -[částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek -[částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil -[částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek -[částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil -[částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek -[částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil -[částka]. Za období [datum] – [datum] činil počáteční zůstatek -[částka], celkem přišlo [částka], celkem odešlo [částka], konečný zůstatek činil -[částka].Z běžného účtu byly odepsány odchozí platby ve prospěch sázkových portálů (vesměs [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jedenkrát [Anonymizováno]) za období – ve výši: [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] –[částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka], [Anonymizováno] – [částka].Na běžný účet byly mimo jiné připsány příchozí platby dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]), dne [datum] ve výši [částka] (název protiúčtu [právnická osoba]).Dále byly z účtu mimo jiné odepsány odchozí platby dne [datum] ve výši -[částka] (název protiúčtu [Anonymizováno], dne [datum] ve výši -[částka] označená jako doplacení úvěru, dne [datum] ve výši -[částka] označená jako doplacení úvěru [Anonymizováno], dne [datum] ve výši -[částka] označená jako doplacení úvěru, dne [datum] ve výši -[částka] označená jako doplatek úvěru.

15. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

16. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti mající vliv na posouzení žalobního návrhu.

17. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o. z.).

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

22. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. s. ú.).

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

29. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům:

30. Předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

31. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

32. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.

33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.33. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

34. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (neexistence zápisu v insolvenčním rejstříku schopnost splácet úvěr nevyvrací, ale ani nepotvrzuje), anebo částečná a neúplná (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora), a z tohoto důvodu v souhrnu nedostatečná. Především však dle názoru soudu i ty skutečnosti, které vyplývají z žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem předložených dokumentů, nebyly řádně zohledněny. Co se příjmů žalovaného týče, soud z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti shora zjistil, že tyto měly dle sdělení žalovaného činit [částka] a jako takové byly doloženy a zkontrolovány výpisy z běžného účtu žalovaného shora, z nichž je patrné, že tato částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. V posouzení úvěruschopnosti shora však nebylo uvedeno ani žalobcem tvrzeno, co mělo být zdrojem těchto tvrzených příjmů, resp. která z příchozích plateb na účet má být oním příjmem. Rovněž nebyla právním předchůdcem žalobce nijak reflektována skutečnost, že za celé roční období předcházející žádosti o úvěr činily příchozí platby na účet až několikanásobně větší částky, než kolik činila výše uvedená částka tvrzeného příjmu žalovaného.Ohledně výdajů žalovaného dle posouzení úvěruschopnosti shora žalovaný uvedl výdaje ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobce stanovil životní výdaje žalovaného dle jím sdělených dat (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd. – toto však nebylo soudu nijak doloženo ani tvrzeno) „v kombinaci s interními informacemi banky“ po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na [částka]. Prostým nahlédnutím do výpisů z účtu žalovaného shora však lze zjistit, že tento údaj naprosto a řádově neodpovídá skutečnostem, vyplývajícím z pohybů na tomto účtu (který byl veden u právního předchůdce žalobce a spadá tak jistě do kategorie interní informace banky). Dále žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobce však dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti 8 existujících kontraktů s celkovou výší splátek [částka] (a celkovou výší úvěrových limitů [částka]). Již tato skutečnost (žalovaným uvedené výdaje a splátky ve výši [částka] vs údaje vyplývající z běžného účtu a CCB, a absence jakékoliv reflexe tohoto rozporu právním předchůdcem žalobce, nota bene zhodnocení, že dle interní evidence „klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání“) se soudu sama o sobě jeví jako dostatečně vypovídající o přístupu právního předchůdce žalobce k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Rovněž další skutečnosti, vyplývající z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného shora, zejména výše debetních obratů (tedy výdajů žalovaného) na tomto účtu, po celé doložené období před poskytnutím úvěru několikanásobně převyšující tvrzené výdaje žalovaného, rozkolísanost a nepravidelnost výše kreditních obratů (tedy příjmů žalovaného), četnost a výše částek vydaných žalovaným na sázky, v období bezprostředně předcházejícím žádosti o úvěr stoupající četnost čerpání krátkodobých úvěrů ([právnická osoba]) nebyly žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak reflektovány. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, navíc očividně v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími z předložených listin, a tedy naprosto nedostatečně. Dále rovněž skutečnost, že žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr u právního předchůdce žalobce stále čerpal dřívější dosud nesplacené úvěry, jak vyplývá z lustra v CCB i ze samotné smlouvy o úvěru (počet a výše nesplacených částek refinancovaných úvěrů), dle názoru soudu rozhodně nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného nově poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. V této situaci učiněný závěr, že příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek (poskytovaného úvěru) i životních výdajů (obzvláště v situaci, kdy z doložených údajů vyplývá, že chování žalovaného se v případě jeho výdajů dá označit za až marnotratné a rozmařilé), se soudu jeví jako naprosto neodůvodněný a účelový.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

35. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku [částka]. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka], proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši sazby 15 % ročně (z toho za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka]), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum], dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne [datum], žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do [datum], splatnost proto nastala dne [datum] a žalovaný je tak v prodlení od [datum]. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.

36. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

37. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. a. t. sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., částku celkem [částka]. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku [částka]. Právní zástupce žalobce si dále vyúčtoval ještě odměnu za jeden další úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (písemné podání ve věci samé ze dne [datum]) ve výši [částka] a k němu náležející paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem částku ve výši [částka]. Tato částka však žalovanému nebyla přiznána, neboť písemné podání ze dne [datum] bylo podáním, kterým žalobce pouze na výzvu soudu doplnil žalobní návrh. Dále žalobci náleží částka ve výši [částka], kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku [částka]. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 53,54 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku [částka]. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).