5 C 76/2023

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne 26. 10. 2022, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 17.702 Kč. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 9. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které mu poskytl neúčelový úvěr ve výši 20.000 Kč tak, že částku ve výši 90 % převedl na tzv. účet zákazníka uvedený ve smlouvě,a to dne 12. 12. 2016, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 10 % převedl na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve smlouvě dohodli, že žalovaný uhradí poskytnuté peněžité prostředky, společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, tedy celkem částku ve výši 35.460 Kč v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 985 Kč, splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce, splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 1. 2017. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, proto žalobce úvěr ke dni 30. 10. 2017 zesplatnil. Žalovanému odeslal upomínku pro smlouvu [číslo] ze dne 31. 8. 2017, upomínku ze dne 29. 9. 2017 a zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 30. 10. 2017, jako Oznámení o zesplatnění úvěru, jehož součástí byla i předžalobní výzva.

2. Z důvodu neplnění závazků vyplývajících ze smlouvy ze strany žalovaného žalobce vůči němu následně podal žalobu, na jejímž základě byl vydán platební rozkaz Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 1. 2018, č.j. 6 C 284/2017-29, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2018. Na základě tohoto platebního rozkazu byla pohledávka z tohoto exekučního titulu, tedy částka 19.884 Kč, uhrazena v rámci nařízené exekuce ke dni 2. 7. 2021.

3. Žalobci vznikl nárok dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalovaný žalobci dosud neuhradil smluvní pokutu ve výši 17.702 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 19.884 Kč od 9. 12. 2017 do 2. 7. 2021. Tato pohledávka nebyla předmětem žaloby, resp. řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod spisovou značkou 6 C 284/2017 shora.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení (kromě podaného odporu vůči elektronickému platebnímu rozkazu) zůstal nečinný.

5. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 12. 2016 soud zjistil, že ji uzavřel žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako zákazník. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 20.000 Kč a závazek žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit 36 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 985 Kč tak, že první splátka byla splatná 20. 1. 2017 a poslední dne 20. 1. 2020. Podle čl. IV. odst. 2. písm. a) smlouvy se žalovaný zavázal na každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení. Podle téhož článku odst. 2 písm. b) v případě, že se úvěr stane v důsledku prodlení žalovaného splatným, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení.

8. Z platebního rozkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 1. 2018, č.j. 6 C 284/2017-29, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2018, soud zjistil, že předmětem řízení vedenéhou Okresního soudu v Břeclavi pod spisovou značkou 6 C 284/2017 byly nároky žalobce vzniklé v důsledku neplnění závazků, vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] shora, ze strany žalovaného. Tímto platebním rozkazem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19.884 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19.884 Kč od 31. 10. 2017 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč, upomínací náklady ve výši300 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.272 Kč, přičemž částka 1.497 Kč shora představuje přiznanou smluvní pokutu dle čl. IV. odst. 2. písm. c) smlouvy za tři případy prodlení se splátkou, ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení, a částka 1.272 Kč shora představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 19.884 Kč od 31. 10. 2017 do8. 12. 2017, tedy částku ve výši 775 Kč, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 19.884 Kč od 9. 12. 2017 do 2. 1. 2018, tedy částku ve výši 497 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 9. 2022 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 20. 9. 2022 žalovanému odeslal.

10. Ze sdělení, resp. odpovědi žalobce na výzvu soudu, zda a jakým způsobem si ověřil úvěryschopnost žalovaného, soud zjistil, že žalobce posuzoval schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr tím, že si vyžádal výplatní pásky za dva kalendářní měsíce (září 2016 a říjen 2016) z pracovního poměru žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba],a rovněž u jeho zaměstnavatele telefonicky prověřoval výši průměrného příjmu žalovaného, kdy mu bylo sděleno, že tento se pohybuje nad 24.000 Kč. Žalovaný byl dále prověřen žalobcem v rámci databáze centrální evidence exekucí a databáze insolvenčního rejstříku, v obou případech s negativním výpisem. O posouzení úvěryschopnosti byl žalobcem učiněn zápis – posouzení Smlouvy o zprostředkovatelském úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2016. Žalobce dále vycházel z čestného prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků ze dne9. 12. 2016 a z čestného prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech z téhož dne. V nich žalovaný uvedl měsíční náklady na bydlení 4.000 Kč, jiné výdaje 0 Kč, pojištění spoření a jiné 200 Kč, ostatní závazky 3.599 Kč (splátka úvěru u [anonymizována dvě slova] v celkové výši závazku 60.000 Kč). Dále uvedl, že je svobodný a nemá žádné děti. Jako své pravidelné měsíční příjmy žalovaný uvedl částky 15.800 Kč (mzda, plat, důchod) a 22.500 Kč (jiné příjmy…). Při posouzení nákladů na bydlení žalovaného žalobce vycházel i z normativních nákladů pro nájemní bydlení dle nařízení vlády č. 395/2015 Sb., které pro obec Břeclav v době uzavírání smlouvy činily pro jednu osobu 4.996 Kč. Dále žalobce vycházel z výše existenčníhoa životního minima, které činily ke dni uzavření smlouvy na osobu 2.200 Kč a 3.410 Kč.

11. Na základě výše uvedeného žalobce vyhodnotil žalovaného jako schopného platit žalobci měsíční splátku poskytovaného úvěru ve výši 985 Kč, jelikož mu z příjmu 24.000 Kč po odpočtu běžných výdajů (životního minima 3.410 Kč, nákladů na bydlení 4.000 Kč a jiných výdajů - pojištění 200 Kč) a po odpočtu zohledněné splátky úvěru u [právnická osoba] 3.599 Kč shora a splátky poskytovaného úvěru 985 Kč zbude částka 11.806 Kč měsíčně. Ke stejnému výsledku (o schopnosti žalovaného splácet jím poskytovaný úvěr) došel žalobce při výpočtu, kdy z příjmu žalovaného 24.000 Kč po odpočtu běžných výdajů (životního minima 3.410 Kč, normativních nákladů na bydlení 4.996 Kč a jiných výdajů 200 Kč) a po odpočtu zohledněné splátky úvěru 3.599 Kč shora a splátky poskytovaného úvěru 985 Kč zbude částka 10.810 Kč měsíčně.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

14. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém (§ 2048 o. z.).

15. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěrv rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2o. z.).

22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

23. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

24. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí), jednak z údajů obecného charakteru, jejichž spojitost s individuálními příjmovými a výdajovými poměry žalovaného v době uzavírání smlouvy je diskutabilní a neprůkazná (normativní náklady na nájemní bydlení, existenční a životní minimum). Dále soud dospěl k závěru, že v případě posouzení předložených výplatních pásek žalovaného, údajů obsažených v čestných prohlášeních žalovaného ohledně jeho závazků a o jeho výdajích a příjmech z 9. 12. 2016, a údajůz žalobcem učiněného zápisu – posouzení Smlouvy o zprostředkovatelském úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2016 (tj. navíc posouzení provedeného dle datace tři dny po uzavření smlouvy), žalobce ve svém vyjádření zaslaném na výzvu soudu uvádí závěry, které jsou s údaji v těchto listinách obsaženými často v rozporu - například žalobcovo tvrzenío telefonicky ověřených průměrných měsíčních příjmech žalovaného nad 24.000 Kč plně nekoreluje s údaji uvedenými na předložených výplatních páskách žalovaného, resp. anis údaji uvedenými v čestném prohlášení žalovaného shora. Dle názoru soudu se pak žalobce nedostatečně vypořádal především s výdajovou stránkou finanční situace žalovaného. Údaje o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného, obsažené v čestném prohlášení o výdajícha příjmech shora, ve výši 4.000 Kč (zahrnujících bydlení, vodu, energii, paliva), jiné výdaje0 Kč, pojištění spoření a jiné 200 Kč, ostatní závazky 3.599 Kč (splátka úvěru u [anonymizována dvě slova]), kdy tyto jsou uvedeny jako jediné pravidelné výdaje žalovaného, jsou dle názoru soudu očividně nereálné a neúplné (jen těžko si lze představit, že kromě výše uvedených výdajů žalobce, potažmo obecně jakákoli jiná osoba, mohl nemít žádný další pravidelný měsíční výdaj), ve spojení s žalobcovými výpočty shora se pak jeví jako účelově uváděné. Validita výsledků vyhodnocení úvěryschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného žalobcem, se soudu rovněž jeví jako velmi sporná až účelově tvrzená. Nadto dále údaj, uvedený ve vyjádření žalobce shora i v čestném prohlášení žalovaného z 9. 12. 2016 shora, o částce 3.599 Kč jako splátce úvěru u [anonymizována dvě slova] v celkové výši závazku 60.000 Kč, je dle názoru soudu skutečností, která rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou (a jejím vývojem oproti stavu platnému v době rozhodování ve věci vedené u zdejšího soudu pod spis. značkou6 C 284/2017, zejména s ohledem na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu ze dne6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20), považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

26. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou a žalobci vzhledem k povaze uplatňovaného nároku právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšnýa žalovanému žádné náklady nevznikly.