Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částky [částka],zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám [Jméno advokáta], advokáta v [Anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce. Dlužná částka ve výši [částka] se vedle dlužné jistiny ve výši [částka] dále skládá z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o platbě od [právnická osoba]. ze dne [datum] a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému převodem na bankovní účet č. [č. účtu], jehož majitelem byl ke dni poskytnutí peněžních prostředků žalovaný, poskytnuty dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do [datum].
6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a z přílohy - seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. postoupena na žalobce.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému tímto dopisem řádně oznámeno, a to právním předchůdcem žalobce.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně ho upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum].
9. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný však ve sjednané lhůtě peněžní prostředky ani zčásti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, žalobce pouze uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Soud má tedy za to, že v řízení nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána.
10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.
17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť žalobce svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nijak nedoložil, naopak uvedl, že žádné další důkazy k tomuto nenavrhuje. Žalobce současně navrhl, aby v případě, že soud dospěje k závěru, že je Smlouva z tohoto důvodu neplatná, byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto na základě těchto tvrzení žalobce ani nevyzýval k označení důkazů podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů s tím, že Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.
18. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a že žalovaný doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši [částka]. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny ve výši [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši sazby 14,75 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum], dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne [datum], žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, splatnost proto nastala dne [datum] a žalovaný je tak v prodlení od [datum]. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
19. Ve zbývajícím rozsahu požadovaných smluvních poplatků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, resp. v části sazby nepříslušící dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 25,06 % z jejich celkové výše [částka] (rozdíl úspěchu v řízení žalobce v rozsahu 62,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění ze dne [datum], podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).