Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka],se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částky [částka],zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,částky [částka],zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], vůči žalované domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částky ve výši [částka] (představující smluvní pokutu). Uvedl, že mezi ním a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky celkem ve výši [částka], které byly žalované zaslány na její účet č. [č. účtu] dne [datum]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za poskytnutí tranší úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, ku dni podání žaloby ve výši [částka], a poplatek za [Anonymizováno] ve výši [částka]. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, žalobci neuhradila do podání žaloby ničeho. Žalobci tak dále vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, kterou uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou jí dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.
3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným i opakovaným čerpáním na částku až do výše [částka], bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě, a závazek žalované poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně a poplatkem za volitelné služby ve výši [částka] ([Anonymizováno]), a to denními splátkami od [datum] do [datum].
6. Z listiny, označené jako Autorizace ověření totožnosti, ze dne [datum], a z nedatované listiny označené jako BankID výpis na jméno žalované soud zjistil, že je zde uvedeno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím služby BankID, s číslem účtu totožným s účtem uvedeným v záhlaví smlouvy o úvěru shora, s názvem účtu totožným se jménem žalované.
7. Z nedatované listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že na účet, uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru shora, byla pod VS [var. symbol], s poznámkou [Anonymizováno], odeslána dne , datum[částka] částka, .
8. Z nedatované listiny označené jako Identifikované příjmy, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalobcem byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele, který byl žalovanou doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Případné další příjmy byly doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: [částka].
9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] na jméno žalované soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná žije sama v domácnosti o počtu jednoho člena s příjmem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí [částka], na bydlení [částka], další nezbytné výdaje [částka], ostatní zbytné výdaje [částka]. Výše jejího ověřeného čistého měsíčního příjmu činí [částka], výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou činí [částka]. Regionální koeficient: 1.3, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti: bez uvedení, rezerva pro výdaje: 650, vypočítané minimální výdaje [částka], disponibilní příjem [částka], posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.
10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši [částka] a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku z téhož dne pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne [datum] žalované odeslal.
11. Z odpovědi [právnická osoba]. ze dne [datum] na dotaz soudu soud zjistil, že majitelem účtu, uvedeného v záhlaví smlouvy o úvěru shora, je žalovaná a že na tento účet byla dne [datum] připsána platba ve výši [částka] s variabilním symbolem [var. symbol] od plátce [právnická osoba].
12. Na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalované, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalované a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalované uvedené v hodnocení klienta, dále aby uvedl, kdy a kolik celkem žalovaná na uplatněný nárok čerpala a uhradila, a k doplněným skutkovým tvrzením označil a soudu doložil veškeré důkazy, žalobce ve svém podání ze dne [datum], soudu doručeném dne [datum], sdělil, že při ověřování úvěruschopnosti žalované nejprve zjistil informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila [částka], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované, což žalobce doložil výpisem o posouzení úvěruschopnosti. K ověření majitele bankovního účtu a výše příjmu využil žalobce licence AISP, což doložil autorizací ověření totožnosti. Žalobce předkládá výpis z běžného účtu žalované od společnosti Kontomatik. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, [právnická osoba]., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr Starostové), Katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, Registr „sankční seznamy“. Dále žalobce sdělil, že žalovaná na poskytnutý úvěr celkem čerpala částku ve výši [částka] a že na poskytnutý úvěr žalobci neuhradila ničeho.
13. Z výpisu z běžného účtu na jméno žalované, číslo účtu totožné s účtem uvedeným v záhlaví smlouvy o úvěru, vyhotoveného automatizovaným systémem Kontomatik, za období od [datum] do [datum], soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil [částka], konečný stav na účtu činil [částka]. Z účtu byla provedena drtivá většina značného počtu odchozích plateb ve prospěch sázkových portálů (vesměs [právnická osoba]), v částkách vesměs v rozmezí vyšších jednotek desetikorun až nižších jednotek stokorun), jen za poslední den výpisu [datum] se jednalo o deset odchozích plateb ve prospěch účtů [Anonymizováno] v celkové výši [částka].
14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je pohledávka žalobce vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.
15. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle ustanovení § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).
22. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím závěrům:
23. Předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.
24. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalované soud z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované a z listiny Identifikované příjmy shora zjistil, že výše žalobcem ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované měla činit [částka], přičemž žalobce uvedl, že tento ověřil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, doložených prostřednictvím bankovního výpisu, obsahujícího příjmové transakce, přičemž případné další příjmy byly žalovanou údajně doloženy jiným způsobem, aniž by však bylo uvedeno, o jaké příjmy a jaký jiný způsob se jednalo. Tento údaj je tak naprosto nepřezkoumatelný a z hlediska výpovědní hodnoty ohledně příjmové stránky žalované víceméně bezcenný. Ohledně výdajů žalované žalobce vycházel výhradně z údajů uvedených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované shora. Dle nich žalovaná žila sama, tj. v domácnosti o počtu jednoho člena s příjmem, výše jí uvedených pravidelných měsíčních výdajů činí na půjčky [částka] a na bydlení [částka], další nezbytné (bez bližšího upřesnění) výdaje [částka], ostatní zbytné (rovněž bez upřesnění) výdaje [částka], vypočítané (zřejmě žalobcem) minimální (zřejmě měsíční) výdaje činily [částka]. Výše (žalovanou uvedených) pravidelných měsíčních výdajů celkem ve výši [částka] (přičemž se mělo jednat o výdaje pouze na bydlení) a rovněž výše vypočítaných minimálních výdajů žalované ve výši [částka] (bez uvedení způsobu, jímž žalobce k tomuto výpočtu došel) se soudu jeví jako údaje účelově tvrzené, naprosto nepravděpodobné, neprokázané a nepřezkoumatelné, a tedy realitu nedokládající a neosvědčující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu (dle názoru soudu si lze jen stěží představit, či spíše si představit vůbec nelze, že by žalovaná, stejně jako jakákoli jiná osoba, neměla žádné jiné výdaje než na bydlení), když navíc tyto údaje naprosto neodpovídají a jsou v rozporu s údaji vyplývajícími z předloženého výpisu z účtu žalované – dle posouzení úvěruschopnosti činily zbytné výdaje [částka], dle výpisu z účtu činily výdaje žalované za sázky jen za jeden výše uvedený den [částka]. Tento zjevný rozpor nebyl žalobcem nijak komentován ani reflektován. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené nebo i jen tvrzené k ověření výdajové stránky žalované (kromě výpisu z účtu shora, jehož obsah je však v rozporu s obsahem posouzení úvěruschopnosti výše). V doplnění žalobního návrhu žalobcem uvedené provedení ověření, zda se žalovaná nenachází v registrech Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, [právnická osoba]., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob (registr Starostové), Katastrální rejstřík, Registr „sankční seznamy“, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního či exekučního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost, z evidence politicky aktivních osob nevyplývá ve vztahu ke schopnosti splácet poskytnutý úvěr nic). V této situaci učiněný závěr, že při tvrzených příjmech a výdajích má žalovaná dostatečný příjem k úhradě poskytovaného úvěru (jak vyplývá z vyhodnocení posouzení úvěruschopnosti žalované jako úspěšné), se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový. Údaj o disponibilním příjmu žalované ve výši [částka], uvedený ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované shora, se pak soudu jeví jako naprosto nedoložený a o skutečné finanční situaci žalované nic nevypovídající. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci z výpisu z účtu žalované známá skutečnost, že žalovaná provádí velmi časté a v souhrnu i značné platby za sázky, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
27. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku [částka]. Žalovaná na poskytnutou částku neuhradila ničeho, proto je povinna nesplacenou jistinu ve výši [částka] žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně právě až dnem [datum], což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v předžalobní výzvě ze dne [datum], jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované výzvu odeslal dne [datum], ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem [datum] považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne [datum] a v prodlení je tak žalovaná od [datum]). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
28. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení shora. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný a žalované žádné náklady nevznikly.