Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši [částka]. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Tento úvěr byl sjednán se splatností na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak dostal se do prodlení s vrácením úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán a v důsledku nesplacení byl úvěr zesplatněn upomínkou ze dne [datum]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany původního věřitele, [právnická osoba]., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba]. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ze společnosti [právnická osoba]. na žalobce. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, zaslanou mu dne [datum] prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše pohledávky činí celkem [částka], z toho jistina [částka], dále žalobce požaduje příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru.
2. Žalovaný při jednání dne [datum] uvedl, že mu žádná předžalobní výzva nebyla doručena a že dne [datum] uhradil veškeré částky, které jsou uvedeny v návrhu na vydání EPR, to je částku [částka], úrok z prodlení v částce [částka] a náklady řízení ve výši [částka]. K doložení této skutečnosti předložil soudu ve stanovené lhůtě tři potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady od [právnická osoba]. ze dne [datum].
3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a z jejích příloh – čestného prohlášení klienta, všeobecných obchodních podmínek a standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli [právnická osoba]. jako společnost a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský, neúčelový, nezajištěný úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) s úvěrovým limitem ve výši [částka], na dobu neurčitou, s roční úrokovou sazbou 457,50 %, a to převodem na bankovní účet č. [č. účtu].
5. Ze smlouvy o úvěru shora, z potvrzení o provedené platbě od společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] a z žalobního návrhu bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným výplatou na jeho bankovní účet shora činila celkem [částka].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a společností [právnická osoba]. jako postupníkem, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován.
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.
8. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byla výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.
9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu, úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě údajů sdělených žalovaným, lustrací v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
10. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento byl v době uzavření smlouvy platný a že osobní údaje žalovaného v něm uvedené odpovídají údajům uvedeným ve smlouvě.
11. Z čestného prohlášení klienta ze dne [datum], tvořícího přílohu smlouvy o úvěru shora, soud zjistil, že je v něm uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční hlavní příjem [částka], zdroj hlavního příjmu zaměstnání, měsíční výdaje na domácnost [částka], měsíční splátky jiných úvěrů [částka].
12. Ze tří potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady od [právnická osoba]. ze dne [datum] a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byly z účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalovaného, odeslány tři platby na účet č. [č. účtu] s názvem [právnická osoba], pod variabilním symbolem [var. symbol], ve výši [částka], [částka] a [částka].
13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.
16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum].
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
24. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť (tvrzeně) vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen. Rovněž tak nebylo soudu doloženo tvrzené prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, obsažené v čestném prohlášení ze dne [datum] shora, které navíc nebylo žalobcem ani blíže upřesněno co se týče uvedení zdrojů, výše či jiné specifikace a konkretizace těchto příjmů a výdajů, takže je naprosto nepřezkoumatelné, a z toho důvodu zjevně nedostatečné. Soud dospěl k závěru, že se tak žalobce, resp. jeho právní předchůdce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal ani s příjmovou, ani s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato nebyla právním předchůdcem žalobce kromě výše uvedeného nijak zmíněna ani doložena, a tedy dle názoru soudu zjevně ani prověřena. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného právním předchůdcem žalobce, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající, ve vztahu k finanční realitě žalovaného, elementární výpovědní hodnotu, když se soudu jeví jako pouze účelově tvrzená. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
25. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], že žalovaný do podání žaloby žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatil a že po podání žaloby žalovaný žalobci zaplatil celkem částku ve výši [částka]. S ohledem na výši vzájemných plnění soud proto žalobu v rozsahu uplatněného nároku (dlužné jistiny) zamítl. Ohledně žalobcem požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou rovněž zamítl, neboť se jedná o úrok z prodlení, který žalobce požaduje za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu případně teprve mohl dostat do prodlení s úhradou dlužné částky. Soud má za to, že do případného prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný mohl dostat až v případě nesplnění povinnosti, která by mu byla uložena na vydání bezdůvodného obohacení tímto rozsudkem v případě, že by žalovaný svůj dluh ve stanovené lhůtě neuhradil. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od [datum]) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud proto s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zamítl žalobu i v rozsahu žalobcem požadovaného příslušenství.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly.