6 C 182/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úroku 21,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úroku 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o povoleném debetu č. [Anonymizováno], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému kontokorentní úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet, spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou, právní předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr dne [datum] za okamžitě splatný. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil celkem [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba]. ze dne [datum], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo [Anonymizováno] ze dne [datum] a z akceptace návrhu Smlouvy o Povoleném debetu na běžném účtu ze dne [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu uzavřeli společnost [právnická osoba]., jako úvěrující, a žalovaný jako klient. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání (povolený debet) na běžném účtu č. [č. účtu] do povolené výše [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se sjednanými poplatky a úrokem ve výši 21,90 % ročně.

6. Ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu shora, z výpisu z Povoleného debetu a ze sdělení žalobce z [datum] bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby činily celkem částku [částka].

7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] k této rámcové smlouvě ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty k této smlouvě ze dne [datum], z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a z přehledu podacích čísel ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován.

8. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], adresované žalovanému, a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, jaké konkrétní informace získal právní předchůdce žalobce o příjmech a výdajích a dalších poměrech žalovaného a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby označil důkazy k prokázání těchto tvrzení, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným téhož dne, sdělil, že právní předchůdce žalobce vycházel z informací poskytnutých mu žalovaným a z nahlédnutí do interních a externích databází, zejména do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze MVČR. Příjem a výdaje žalovaného byly ověřeny prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný veden u právního předchůdce žalobce. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, a proto bylo žádosti žalovaného vyhověno.

10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, vyhotoveného právním předchůdcem žalobce ke dni [datum], soud zjistil, že toto bylo provedeno na základě informací, sdělených žalovaným, spolu s informacemi zjištěnými z interních a externích datových zdrojů. Byla provedena lustra v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů MV ČR, interního Black listu (vše s negativním výsledkem), externích úvěrových registrů (SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti, BRKI/NRKI – bez negativního záznamu, jen pozitivní úvěrová historie).

11. Z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] soud zjistil, že je zde uvedeno, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována k [datum], jsou zde uvedeny údaje: regionální náklady [částka], deklarovaný příjem klienta na žádosti [částka], celková suma měsíčních splátek klienta z online CBCB zprávy [částka], celková suma měsíčních splátek deklarovaná klientem na žádosti [částka], interní měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky [částka], externí měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky [částka], limity všech interních úvěrů klienta v době nápočtu nabídky [částka], příjem klienta v době nápočtu nabídky [částka], zpětně dopočtený příjem, na základě kterého byla nabídka spočtena [částka].

12. Z mimořádného výpisu z účtu č. [Anonymizováno], vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba]. za období [datum] – [datum] soud zjistil, že na tomto účtu za období [datum] – [datum] činil kreditní obrat [částka] a debetní obrat [částka], za období [datum] – [datum] činil kreditní obrat [částka] a debetní obrat [částka].

13. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento byl vydán dne [datum] s platností do [datum].

14. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

15. Z dalších provedených důkazů žalobcem předloženými listinami, jimiž byly oznámení o změně čísla účtu pro splácení úvěru ze dne [datum] a přehled podacích čísel ze dne [datum], soud nezjistil žádné pro posouzení věci podstatné skutečnosti.

16. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly všeobecné obchodní podmínky, účinné od [datum], produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu [právnická osoba]., účinné od [datum], ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, účinný od [datum], 1. výzva – upozornění ze dne [datum] a prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta - dále jen Protokol, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti - dále jen Prohlášení, kopie občanského průkazu žalovaného a výpisu z běžného účtu žalovaného shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Ohledně příjmů žalovaného soud z Prohlášení a z Protokolu zjistil, že tyto měly činit jako žalobcem deklarovaný příjem částku ve výši [částka] a byly ověřeny podle průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného ve výši [částka]. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného však soud zjistil, že za výše zmiňovaná období byly na účet žalovaného připsány částky ve výši [částka], resp. [částka], sestávající z řady nijak blíže nekonkretizovaných plateb, u nich nelze (nejen s ohledem na značnou rozdílnost jejich výše) bez dalšího usuzovat na jejich pravidelnost ani z jakých zdrojů tyto příjmy pocházejí. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako nepřesné, neurčité, nedoložené a tudíž nevěrohodné, nepřezkoumatelné, a tedy s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže. Ohledně výdajů žalovaného nebyly v žádné z předložených listin shora tvrzeny žádné skutečnosti, pouze ve vyjádření žalobce z [datum] je uvedeno, že výdaje žalovaného byly ověřeny prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný veden u právního předchůdce žalobce, a současně odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů. Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že za výše zmiňovaná období byly z účtu žalovaného odepsány částky ve výši [částka], resp. [částka], tedy částky značně převyšující deklarovanou výši příjmů žalovaného. Tato skutečnost nebyla žalobcem ani jeho právním předchůdcem nijak komentována, natož reflektována, stejně jako skutečnost vyplývající z obsahu Prohlášení shora, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy se žalobcem již aktivní úvěry v celkové nesplacené výši [částka] s měsíčními splátkami v celkové výši [částka]. Přitom dle názoru soudu se v obou případech nepochybně jedná o skutečnosti, které přisvědčují tomu, že by právní předchůdce žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena (pokud vůbec) jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření žalovaným deklarovaných výdajů. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši [částka] a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka]. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

30. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

31. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném po [datum] (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 7 bod 5. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) ve výši [částka] za úkon (počítáno z tarifní hodnoty ve výši [částka] dle § 8 odst. 1 a. t.) a tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem [částka]. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], což činí částku [částka]. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem [částka]. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku [částka]. Protože byl žalobce ve věci sice částečně neúspěšný, ale pouze v nepatrné části ([částka], resp. 0,74 %), přiznal mu soud právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).