Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částky ve výši [částka] (představující smluvní pokutu).
2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které byly žalovanému zaslány na jeho účet dne [datum]. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za službu Klidné spaní ve výši [částka], poplatek za službu [Anonymizováno] ve výši [částka] a poplatek za službu [Anonymizováno] ve výši [částka]. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci neuhradil do podání žaloby ničeho. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení a dále na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Tuto žalobce uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení ve výši [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.
5. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informací pro spotřebitele, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a z přílohy: Předpis denních splátek soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému jako spotřebitelský úvěr s postupným a opakovaným čerpáním finanční částku až do výše [částka], bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě, pod variabilním symbolem [var. symbol], a závazek žalovaného poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru, smluvním úrokem a poplatky za volitelné služby [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], a to do 29. dne ode dne následujícího po posledním dni doby platnosti kreditního rámce.
6. Z listiny, označené jako Autorizace ověření totožnosti, ze dne [datum], a z listiny BankID výpis soud zjistil, že je zde uvedeno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím služby BankID.
7. Z nedatované listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že dne [datum] byla pod VS [var. symbol] na účet, uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru shora, odeslána částka ve výši [Anonymizováno], s poznámkou [Anonymizováno] Váš [Anonymizováno] úvěr.
8. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem běžného účtu, uvedeného v záhlaví smlouvy o úvěru shora, byl žalobce, a že na tento účet byla dne [datum] připsána pod VS [var. symbol] platba ve výši [částka].
9. Z nedatované listiny označené jako Identifikované příjmy, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalobcem byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele, doložený prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: [částka].
10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] na jméno žalovaného soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti o počtu členů 5 a víc, z toho s příjmem 3, nepracujících 2. Výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činí [právnická osoba] Kč na bydlení, [právnická osoba] Kč na další nezbytné výdaje a [částka] na ostatní zbytné výdaje, kolonka výše výdajů na půjčky není vyplněna. Výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu činí [částka], výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí [částka]. Regionální koeficient: 1.3, rezerva pro výdaje: 910, vypočítané minimální výdaje [částka], disponibilní příjem [částka], počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku z téhož dne pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne [datum] žalovanému odeslal.
12. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly souhlas se zpracováním osobních údajů, obecné principy posuzování úvěruschopnosti, všeobecné obchodní podmínky platné od [datum] a oznámení o vypovězení smlouvy z [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.
13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.
14. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
18. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
21. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
23. Soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou zákonnou povinnost řádně nesplnil. Ohledně příjmů žalovaného soud z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z listiny Identifikované příjmy shora zjistil, že výše žalobcem ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného měla činit [částka], přičemž žalobce uvedl, že tento ověřil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, s tím, že příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, aniž by však tento výpis předložil, popř. alespoň údaje z něj zjištěné blíže specifikoval a konkretizoval. Tento údaj je tak naprosto nepřezkoumatelný a z hlediska výpovědní hodnoty ohledně příjmové stránky žalovaného bezcenný. Navíc samotným žalovaným uvedená výše jeho čistého měsíčního příjmu činila podstatně vyšší částku (byť rovněž nijak nedoloženou, ani co do zdrojů nekonkretizovanou), a to [částka]. Tento rozpor nebyl ze strany žalobce nijak reflektován. Ohledně výdajů žalovaného žalobce vycházel výhradně z údajů uvedených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora. Dle nich žalovaný žil ve společně hospodařící domácnosti o počtu 5 členů, z toho 3 s příjmem, výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činila [právnická osoba] Kč na bydlení, [právnická osoba] Kč na další nezbytné výdaje a [částka] na ostatní zbytné výdaje (přičemž výše výdajů na půjčky nebyla vyplněna), bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů či způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. V žalobním návrhu žalobcem uvedené provedení ověření v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního či exekučního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost). V této situaci učiněný závěr, že při tvrzených příjmech a výdajích má žalovaný dostatečný příjem k úhradě poskytovaného úvěru (jak vyplývá z vyhodnocení posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné), se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový (nota bene v situaci, kdy dle údajů uvedených samotným žalobcem činil rozdíl mezi ověřenými měsíčními příjmy žalovaného a jeho výdaji částku [částka], přičemž na poskytnutý úvěr měl do 30 dnů od poskytnutí úvěru uhradit částku [částka]). Dále údaj o disponibilním příjmu žalovaného ve výši [částka], uvedený ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora, který matematicky neodpovídá rozdílu mezi žádným z uvedených příjmů a výdajů, se pak soudu jeví jako zmatečný a o finanční situaci žalovaného nic nevypovídající. Rovněž skutečnost, že dle posouzení úvěruschopnosti shora nebylo zjištěno, resp. uvedeno, zda a kolik případně žalovaný měsíčně vydával na půjčky, žalobcem nijak nekomentovaná ani nereflektovaná, je dle názoru soudu skutečností, která též (vedle výše uvedeného rozdílu mezi žalovaným tvrzenými příjmy a výdaji, a výší celkové částky k úhradě z poskytovaného úvěru) nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
24. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši [částka] a že žalovaný na poskytnutou částku žalobci nezaplatil ničeho. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
25. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní pokuta, smluvní úrok, smluvní poplatky). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.