Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a částku [částka], zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupkyně žalobce, advokátky [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka]. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) poskytl žalované peněžní prostředky ve výši celkem [částka], a to dne [datum] převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaná se zavázala jej průběžně splácet pravidelnými měsíčními splátkami. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že výši příjmu žalované ověřil výpisem z bankovního účtu žalované a dále žalobce provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, a proto byla její žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválena. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácela, informoval ji žalobce v upomínce ze dne [datum] o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Žalovaná přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku v celkové výši [částka], která se skládala z dlužné jistiny ve výši [částka] a smluvního úroku ve výši [částka] (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru), nezaplatila. Žalobce dále požadoval v důsledku prodlení žalované s vrácením poskytnutých peněžních prostředků smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum], tj. celkem v částce [částka]. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalované předžalobní upomínku dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou do doby úplného splacení jistiny. Žalovaná se zavázala hradit úrok v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, vždy k 22. dni v měsíci, a jistinu se zavázala splatit nejpozději ke dni ukončení Smlouvy. Totožnost žalované při uzavření Smlouvy byla ověřena na základě kopie občanského průkazu.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] shora, z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] od [právnická osoba] a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalované byly na základě Smlouvy dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které jí byly zaslány bezhotovostně na účet č. [č. účtu], jehož majitelkou byla v době připsání peněžních prostředků na účet dne [datum] žalovaná, která byla současně oprávněna s účtem nakládat.
7. Z výpisu z účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalované u [právnická osoba]., za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že za toto období žalovaná čerpala celkem [hodnota] půjček, resp. úvěrů v celkové výši [částka] od společností [právnická osoba], [právnická osoba], [Anonymizováno], [právnická osoba]. a [právnická osoba]. Dále za toto období provedla celkem [hodnota] plateb ve prospěch sazka.cz v celkové výši [částka].
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne [datum] a žalované byla ve výzvě stanovena lhůta 3 dnů k úhradě dlužné částky.
9. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy č. [hodnota] ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ze dne [datum], nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.
10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Žalovaná doposud na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí nezkoumal, resp. nevyhodnotil, a to zejména pokud jde o výdajovou stránku. Z výpisu z běžného účtu na jméno žalované shora je zřejmé, že v období bezprostředně předcházejícím poskytnutí předmětného úvěru žalovaná čerpala značné množství nákladově náročných spotřebitelských úvěrů s vysokým objemem půjčených částek, a to se stoupající intenzitou. Rovněž prováděla řadu plateb ve prospěch sázkové společnosti. Přes všechny tyto skutečnosti vyhodnotil žalobce žalovanou jako způsobilou poskytnuté peněžní prostředky splácet a úvěr jí poskytl, dle názoru soudu naprosto nedůvodně, v rozporu se zjištěnými skutečnostmi. Žádné jiné listiny použité k ověření úvěruschopnosti žalované, ani ty, které uvedl v žalobě (výstupy z lustrací žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI), žalobce soudu nepředložil.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobce na základě údajů, které měl od žalované k dispozici, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalované řádně a s odbornou péčí, jak již bylo rozebráno výše. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.
18. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a že žalovaná doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši [částka]. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
19. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (poplatky, smluvní pokuta, smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 10,32 % z jejich celkové výše [částka] (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 55,16 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,84 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].