6 C 253/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], vůči žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úroku 10,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., resp. [právnická osoba]. a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit, spolu se smluvním úrokem ve výši 10,90 % ročně a dalšími poplatky, v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za okamžitě splatný dne [datum]. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil celkem [částka]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [Anonymizováno] a následně ze strany společnosti [Anonymizováno] byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne [datum], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum], z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] a z oznámení o změně čísla účtu pro splácení úvěru z [datum] soud zjistil, že tuto smlouvu o půjčce uzavřeli společnost [právnická osoba]., jako úvěrující, a žalovaný jako úvěrovaný. Jmenovaná společnost poskytla bezhotovostně žalovanému částku [částka] jako nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 10,90 % ročně, tedy celkovou dlužnou částku ve výši [částka], a to v 84 měsíčních splátkách ve výši [částka] (bez pojištění), resp. [částka] (včetně pojištění schopnosti splácet).

6. Ze smlouvy o půjčce shora, z historického výpisu z účtu, z výpisu z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila [částka] a žalovaným uhrazené platby právním předchůdcům žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].

7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty k této smlouvě ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z přílohy č. [hodnota] k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], adresovaného žalovanému, a ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a předžalobních výzev ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba]. z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena společnosti [Anonymizováno] a následně ze strany společnosti [Anonymizováno] byla postoupena na žalobce, a že žalovaný byl o této skutečnosti informován.

8. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], adresované žalovanému, a ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a předžalobních výzev ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že právní předchůdce žalobce vycházel z informací poskytnutých mu žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl zejména informace o svém rodinném stavu, vzdělání, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti. Žalobce se ovšem s těmito údaji nespokojil, a proto kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný taktéž veden u žalobce. Výdaje žalovaného byly taktéž hodnoceny a ověřeny na základě výpisu z účtu. Dle žalobce tak jeho právní předchůdce postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po něm bylo možné rozumně požadovat.

10. Z předloženého výpisu z běžného účtu, vedeného na jméno žalovaného u právního předchůdce žalobce [právnická osoba]., za období od [datum] do [datum], soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil [částka], konečný zůstatek činil [částka], kreditní obrat činil [částka], debetní obrat činil [částka]. Jako příchozí platby jsou mino jiné uvedeny dne [datum] platba od [právnická osoba] ve výši [částka], označená jako dobírka na účet, dne [datum] dvě platby označené jako čerpání půjčky ve výši [částka] a [částka], a dne [datum] platba o [právnická osoba]. ve výši [částka]. Jako odchozí platby jsou mimo jiné uvedeny dne [datum] platby ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], dne [datum] platba ve výši [částka].

11. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento byl vydán dne [datum] s platností do [datum] a osobní údaje žalovaného v něm uvedené se shodují s údaji uvedenými ve smlouvě o půjčce č. [hodnota].

12. Žalobcem v doplnění žaloby uvedená Žádost o úvěr nebyla soudu předložena, žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

13. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], účinné od [datum], Produktové obchodní podmínky [právnická osoba] pro půjčky, účinné od [datum], sazebník – účty, platný od [datum], prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum] a přehled podacích čísel ze dne [datum] a ze dne [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru jeho právní předchůdce tuto úvěruschopnost žalovaného řádně ověřoval, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě výpisu z běžného účtu žalovaného shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, tedy ani v doplnění žaloby uvedenou Žádost o úvěr. Výpis z běžného účtu žalovaného shora navíc předložil za období (celkově předložil výpisy za období od [datum] do [datum]), z něhož na dobu před poskytnutím úvěru připadá jen nepatrná část (15 dnů), čímž je jeho výpovědní hodnota snížena až na hranici bezvýznamnosti. Ohledně příjmů žalovaného soud z výpisu z účtu zjistil, že tyto zřejmě měly pocházet ze zaměstnaneckého poměru u společnosti [Anonymizováno] (ale ani tato skutečnost nebyla žalobcem doložena nebo alespoň tvrzena), za měsíc [Anonymizováno] tento (zřejmě) příjem činil částku [částka] (za následující doložené měsíce [Anonymizováno] částku [částka] a [Anonymizováno] částku [částka]). Z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že za období [Anonymizováno] byla na účet žalovaného sice připsána částka celkem ve výši [částka], z této však celkem [částka] činilo čerpání tří úvěrů ([částka], [částka], [částka]) shora. Žádné jiné doklady ani tvrzení ohledně příjmů žalovaného nebyly soudu předloženy. Údaje o příjmu žalovaného se tak soudu jeví jako neurčité, nedoložené a tudíž nepřezkoumatelné, a tedy s nulovou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže. Ohledně výdajů žalovaného bylo žalobcem v doplnění žaloby shora uvedeno, že tyto byly taktéž hodnoceny a ověřeny prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný veden u žalobce. Výpovědní hodnota soudu předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného byla blíže popsána a odůvodněna v části týkající se prověření příjmové stránky žalovaného, a toto její ohodnocení platí beze zbytku i ve vztahu k výdajům žalovaného. Jejich výše soudu nebyla ani tvrzena, ani nijak doložena. Naopak skutečnost, že byl soudu doložen výpis z účtu žalovaného shora za období velmi krátké, neumožňující dle názoru soudu utvořit si ucelený, či spíše naprosto žádný obraz o skutečných výdajích žalovaného, vyplývajících z pohybu na zmiňovaném účtu (před poskytnutím úvěru), celkem jasně vypovídá o přístupu právního předchůdce žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to spolu s tím, že žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem nebyla nijak reflektována z výpisů z účtu zjevná skutečnost, že žalovaný čerpal řadu dalších úvěrů (tato skutečnost musela být přitom snadno zjistitelné např. i cestou lustra v rejstřících NRKI, BRKI), a to ve značné výši, přičemž se dle názoru soudu jedná o skutečnost, která přisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, či spíše vůbec, a tedy naprosto nedostatečně. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

27. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši [částka] a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil [částka]. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

28. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.