Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 21.820,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21.820,60 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 23.051,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 44.872,37 Kč od 16. 6. 2023 do 1. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 21.820,60 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 23.051,77 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení a částku 8.234,73 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2024 domáhal zaplacení částky 53.107,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44.872,37 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) a žalovaným byla uzavřena smlouva k službě [Anonymizováno], kterou byly mezi smluvními stranami upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby [Anonymizováno] a která žalovanému umožňovala čerpat peněžní prostředky prostřednictvím [Anonymizováno] na [Anonymizováno]. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále uzavřena smlouva o splátkovém limitu, která žalovanému umožňovala nákup zboží na vybraných e-shopech na splátky formou odložené platby. Žalovaný čerpal služby v celkové částce 49.555,18 Kč, dále byly žalovanému účtovány poplatky za prodloužení splatnosti v celkové výši 820,67 Kč a poplatky za prodlení v celkové výši 8.234,73 Kč. Žalovaný na vyúčtování uhradil celkem částku 5.503,48 Kč, která byla započtena na částečnou úhradu ceny za poskytnuté služby a na úhradu poplatků za prodloužení splatnosti, jež tím byly zcela uhrazeny. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 postoupena právním předchůdcem žalobce na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2024 postoupila na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a zbývající dlužnou částku dosud nezaplatil. K výzvě soudu žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smluv žalovaného prověřil v centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a insolvenčním rejstříku. Dále uvedl, že jelikož právním předchůdcem žalobce poskytnutá služba nepředstavuje úplatný úvěr, nevztahuje se na žalobce povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.
2. Opatrovnice žalovaného uvedla, že žalovaný vůbec nerozumí hodnotě peněz, v sedmi letech mu byl diagnostikován [podezřelý výraz]. V momentě, kdy dosáhl plnoletosti a puberty, rozhodl se, že půjde pryč. Žalovaný neumí nakládat s penězi, neumí si je rozložit. Nemá možnost to nijak ovlivnit, protože už s ním nežije. Žalovaný má invalidní důchod ve výši 17.359 Kč a jeho měsíční výdaje jsou téměř stejné jako jeho příjmy. Ona sama mu ještě nějakou částku zasílá. Žalovaný těžko shání zaměstnání, zažil spoustu věcí, ze kterých si nedokázal vyvodit důsledky, měl těžké zdravotní problémy.
3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy k službě [Anonymizováno] ze dne 29. 11. 2022 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 20. 2. 2023 uzavřena smlouva k službě [Anonymizováno], na jejímž základě byla žalovanému zdarma a bez poplatků zřízena služba [Anonymizováno] s aktuálním úvěrovým rámcem 3.000 Kč. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím [Anonymizováno].
5. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 30. 11. 2022 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 30. 11. 2022 uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 3.000 Kč, a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaný byl povinen úvěr splácet včetně úroků pravidelnými měsíčními splátkami dle dohody mezi smluvními stranami. Roční úroková sazba byla ujednána ve výši 53,30 %.
6. Ze smlouvy k službě [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 2023 bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 20. 2. 2023 uzavřena smlouva k službě [Anonymizováno], na jejímž základě byla žalovanému zdarma a bez poplatků zřízena služba [Anonymizováno] s aktuálním úvěrovým rámcem 17.000 Kč. Žalovaný se na základě této smlouvy zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím , Anonymizováno7. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 28. 2. 2023 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 28. 2. 2023 uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 100.000 Kč, a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaný byl povinen úvěr splácet včetně úroků pravidelnými měsíčními splátkami dle dohody mezi smluvními stranami. Roční úroková sazba byla ujednána ve výši 20 %.8. Z kopie občanského průkazu a fotografie žalovaného bylo prokázáno, že totožnost žalovaného při uzavírání smluv byla ověřena na základě kopie občanského průkazu a jeho fotografie.9. Z přehledu transakcí žalovaného s [Anonymizováno] z přehledu objednávek provedených v období od 1. 12. 2022 do 12. 3. 2023 a z vyúčtování za měsíce prosinec 2022 až květen 2023 má soud za prokázané, že žalovaný v období od prosince 2022 do května 2023 čerpal služby v celkové výši 49.555,18 Kč, přičemž doposud na tuto částku uhradil celkem 5.503,48 Kč. Součástí vyúčtované částky byly i zesplatněné splátky vyplývající ze smlouvy o úvěrovém limitu v celkové výši 22.231,10 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 27. 2. 2024 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla touto smlouvou postoupena právním předchůdcem žalobce na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, .11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 28. 2. 2024 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]. touto smlouvou postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce.12. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 11. 2023 a z poštovního podacího lístku ze dne 20. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.13. Z rozsudku [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 29. 11. 2023, bylo zjištěno, že žalovaný byl tímto rozsudkem omezen ve svéprávnosti na dobu nejdéle tří let mimo jiné tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje v každém jednotlivém případě 500 Kč týdně a zavazovat se svým právním jednáním k plnění, jehož hodnota přesahuje v každém jednotlivém případě částku 500 Kč.14. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne [datum] zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázané, že žalovaný trpí [podezřelý výraz], jedná se o poruchu trvalého charakteru, která není léčitelná dostupnými léčebnými prostředky a jež závažným způsobem narušuje způsobilost žalovaného právně jednat. Žalovaný je schopen nakládat s majetkem a finančními prostředky výhradně v hotovosti ve formě kapesného ve výši 500 Kč týdně (resp. na jednu transakci).15. Z přehledu měsíčních příjmů a výdajů žalovaného soud zjistil, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 17.359 Kč, jeho měsíční výdaje pak činí 17.185 Kč.16. Z dalších provedených důkazů, konkrétně ze Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]., nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.17. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o poskytování služby „[Anonymizováno] “ ze dne 4. 3. 2015 a výzvami k zaplacení dlužných částek zasílanými žalovanému formou SMS zpráv a e-mailu, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.18. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy k službě [Anonymizováno] a dvě smlouvy o splátkovém limitu, na jejichž základě žalovaný čerpal služby ve vybraných e-shopech formou odložené platby. Žalovaný čerpal služby v celkové částce 49.555,18 Kč, doposud však na dlužnou částku zaplatil pouze 5.503,48 Kč. Soud dále na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaný nebyl způsobilý shora uvedené smlouvy uzavřít, neboť v okamžiku jejich uzavření trpěl [podezřelý výraz], což je porucha trvalého charakteru, která závažným způsobem narušuje způsobilost žalovaného právně jednat, a to mimo jiné tak, že žalovaný je schopen nakládat s finančními prostředky výhradně v hotovosti do výše 500 Kč týdně, resp. na jednu transakci. Smlouvy přitom byly uzavřeny na dálku a veškeré platby za objednané služby měly být žalovaným hrazeny bezhotovostně. Pohledávka za žalovaným byla na základě shora uvedených smluv o postoupení pohledávek postoupena právním předchůdcem žalobce na společnost [právnická osoba]., která ji následně postoupila na žalobce.19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.23. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.26. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.28. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., které jsou současně smlouvami o spotřebitelském úvěru podle § 2 z. s. ú., neboť není pravdivé tvrzení žalobce, že služby byly žalovanému poskytnuty bezúplatně. Ze smluv o splátkovém limitu vyplývá, že žalovaný se zavázal vedle poskytnutého úvěru hradit žalobci rovněž úrok z úvěru, který byl navíc sjednán ve výši 53,30 % ročně (smlouva ze dne 30. 11. 2022), resp. 20 % ročně (smlouva ze dne 28. 2. 2023). Z toho je zřejmé, že smlouvy o splátkovém limitu jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru a povinností právního předchůdce žalobce před uzavřením smluv bylo zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ze sdělení žalobce vyplývá, že právní předchůdce žalobce se při zkoumání úvěruschopnosti omezil na nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a registru SOLUS, aniž blíže zkoumal příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Takové posouzení úvěruschopnosti nelze považovat za dostatečné, zvláště za situace, kdy smlouvou o splátkovém limitu ze dne 28. 2. 2023 došlo k navýšení úvěrového limitu na 100.000 Kč. Současně však soud posoudil uzavřené smlouvy jako absolutně neplatné podle § 581 o. z., neboť na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaný nebyl pro duševní poruchu způsobilý smlouvy uzavřít. Účelem ustanovení § 581 o. z. je chránit osoby trpící duševní poruchou před újmou, kterou si mohou způsobit právním jednáním, jehož význam a následky pro sebe či jiné nejsou schopni v důsledku duševní poruchy, kterou trpí, náležitě posoudit. Vzhledem na význam tohoto ustanovení je zřejmé, že pokud osoba učiní právní jednání, k němuž není pro duševní poruchu způsobilá, je takové právní jednání v rozporu nejen se zákonem ale i ve zřejmém rozporu s veřejným pořádkem, a proto je takové jednání podle § 588 o. z. absolutně neplatné. Žalobci tedy vznikl nárok na vydání toho, oč se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil plněním na základě neplatného právního jednání podle § 2991 o. z. Soud v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21 (dostupné na www.usoud.cz), v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že „mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Například by mohlo jít o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit [tato povinnost vyplývá z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a vyzdvihl ji také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 (N 32/92 SbNU 334)]. U spotřebitelských vztahů vzniklých v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu totiž nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěrů v postavení slabší smluvní strany. To platí zvláště u tak zranitelných skupin, jako jsou lidé s psychosociálním postižením a omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše, kteří by se v opačném případě mohli stát terčem nepoctivých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“. V posuzovaném případě byly smlouvy uzavřeny na dálku a soud dává žalobci za pravdu v tom, že právní předchůdce žalobce neměl prostředky k tomu, aby mohl zjistit, že žalovaný má omezenou svéprávnost, a není tedy způsobilý smlouvy uzavřít. Současně, jak již bylo výše konstatováno, však bylo povinností právního předchůdce žalobce před uzavřením smluv zkoumat řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, přičemž tuto svou povinnost právní předchůdce žalobce nesplnil. Na základě této skutečnosti a s ohledem na shora citované závěry Ústavního soudu ČR považuje soud za rozporné s dobrými mravy, aby byl žalovaný povinen vrátit veškeré jemu poskytnuté plnění ponížené o jím provedené úhrady, tj. částku ve výši 44.051,70 Kč, a že zavázat žalovaného k úhradě jemu účtovaných zesplatněných částek ze smlouvy o splátkovém limitu v celkové výši 22.231,10 Kč, které zahrnují i sjednaný úrok z úvěru, by bylo v rozporu s dobrými mravy. Soud s ohledem na shora uvedené shledal nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení důvodným pouze částečně, a to ve výši 21.820,60 Kč (bez zesplatněných splátek ze smlouvy o splátkovém limitu činí výše poskytnutého plnění 27.324,08 Kč, žalovaný doposud žalobci uhradil 5.503,48 Kč, zbývající dlužnou částku ve výši 21.820,60 Kč je tedy povinen žalobci vydat z titulu bezdůvodného obohacení). Soud dále přiznal žalobci v souladu s § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby opatrovníkovi žalovaného, neboť teprve doručení žaloby opatrovníkovi žalovaného lze dle názoru soudu považovat za řádnou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v klasické třídenní lhůtě, neboť umožnění případných splátek by s ohledem na majetkové poměry žalovaného v daném případě pouze oddálilo možnost žalobce uspokojit svůj nárok.29. Ve zbývající výši požadované jistiny, poplatků za prodlení a úroku z prodlení soud žalobu s ohledem na shora uvedené důvodnou neshledal, a proto ji ve zbývajícím rozsahu zamítl.30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť každý z účastníků byl v řízení částečně úspěšný a částečně neúspěšný.