Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14.000 Kč od 26. 11. 2023 do 22. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4.000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a částku 1.380 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 736,58 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 5. 2024 ve znění jejího doplnění ze dne 24. 10. 2024 domáhal zaplacení částky 15.380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 14.000 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení a částky 1.380 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 24. 1. 2023 poskytl žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaná se zavázala jej průběžně splácet pravidelnými měsíčními splátkami. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že výši příjmu žalované ověřil výpisem z bankovního účtu žalované a dále žalobce provedl lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované, a proto byla její žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru schválena. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nesplácela, informoval ji žalobce v upomínce ze dne 22. 11. 2023 o zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 11. 2023. Žalovaná přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku v celkové výši 14.000 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč a smluvního úroku ve výši 4.000 Kč (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru), nezaplatila. Žalobce dále požadoval v důsledku prodlení žalované s vrácením poskytnutých peněžních prostředků smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 26. 11. 2023 do 12. 4. 2024, tj. celkem v částce 1.380 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 1. 2023 a z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 24. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 20.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou do doby úplného splacení jistiny. Žalovaná se zavázala hradit úrok v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti a jistinu se zavázala splatit nejpozději ke dni ukončení Smlouvy. Totožnost žalované při uzavření Smlouvy byla ověřena na základě kopie občanského průkazu.
6. Z výpisu z účtu ze dne 24. 1. 2023 a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 20. 11. 2024 bylo prokázáno, že žalované byly na základě Smlouvy dne 24. 1. 2023 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které jí byly zaslány bezhotovostně na účet č. [č. účtu], jehož majitelkou byla v době připsání peněžních prostředků na účet žalovaná, která byla současně oprávněna s účtem nakládat.
7. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 27. 8. 2022 do 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala v době uzavření Smlouvy starobní důchod ve výši 20.172 Kč, současně je však z výpisu z účtu patrné, že pouhý měsíc před uzavřením Smlouvy čerpala řadu půjček a úvěrů od jiných nebankovních společností (u některých dokonce opakovaně), jejichž celková výše přesahovala výši měsíčního příjmu žalované (například zápůjčka od [právnická osoba]. ve výši 6.000 Kč připsaná na účet žalované dne 23. 1. 2023, zápůjčky od [právnická osoba]., které byly poskytnuty žalované dne 13. 1. 2023 postupně ve výši 10.000 Kč, 7.850 Kč, 929 Kč a 4.000 Kč, nebo zápůjčka od [právnická osoba] ve výši 20.000 Kč připsaná na účet žalované dne 5. 1. 2023). Z výpisu z účtu bylo současně zjištěno, že opakovaně nebyl proveden trvalý příkaz z důvodu nedostatku peněžních prostředků na tomto účtu.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2024 a z poštovního podacího lístku ze dne 12. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a současně ji upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 12. 4. 2024 a žalované byla ve výzvě stanovena lhůta 3 dnů k úhradě dlužné částky.
9. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 11. 2023, nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.
10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 24. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Žalovaná doposud na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí nezkoumal, a to zejména pokud jde o výdajovou stránku. Z výpisu z běžného účtu žalované je zřejmé, že žalovaná nebyla schopna ze svých příjmů pokrýt své výdaje a před uzavřením Smlouvy opakovaně čerpala zápůjčky od nebankovních společností, přičemž jen pouhý měsíc před uzavřením Smlouvy přesáhla výše zápůjček čerpaných žalovanou výši jejího měsíčního příjmu ze starobního důchodu. Z účtu žalované navíc nebyl opakovaně proveden trvalý příkaz z důvodu nedostatečného zůstatku na účtu. Přes všechny tyto skutečnosti vyhodnotil žalobce žalovanou jako způsobilou poskytnuté peněžní prostředky splácet a úvěr jí poskytl.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobce na základě údajů, které měl od žalované k dispozici, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalované řádně a s odbornou péčí, jak již bylo rozebráno výše. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci [Anonymizováno] -[právnická osoba]. proti [Anonymizováno] (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.
18. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a že žalovaná doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z dlužné jistiny od 23. 4. 2023, kdy se žalovaná dle názoru soudu dostala do prodlení s úhradou dlužné částky (první prokazatelně zaslaná výzva k úhradě celé dlužné částky byla výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2024, která byla odeslána dne 12. 4. 2024, ve spojení s domněnkou doby dojít dle § 573 o. z. tedy byla upomínka žalované doručena dne 17. 4. 2024, ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění 3 dny, ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od 23. 4. 2024, se tedy žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky). Soud zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry.
19. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a smluvní pokuty soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaná dle názoru soudu dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, a současně ve výši 0,25 % ročně z přiznané částky za období od 23. 4. 2024 do zaplacení, neboť výše zákonného úroku z prodlení v době, kdy se žalovaná dle názoru soudu dostala do prodlení, činila 14,75 % ročně a nikoliv 15,00 % ročně, kterou požadoval žalobce.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 736,58 Kč, přičemž tato částka představuje 30,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,02 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.380 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 12. 4. 2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.