Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], domáhal zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba] [IČO] IČO, ) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku [částka] sestávající z úroku 21 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], částky za administrativní zpracování zápůjčky ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], a dále z pojistného (bylo-li sjednáno), a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Žalovaná celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatila částku [částka], žalobci neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
4. Z předložené smlouvy o půjčce č. [hodnota], datované dnem [datum], soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalované částku [částka] jako peněžitou půjčku, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, úrok ve výši [částka], částku za administrativní činnost ve výši [částka] a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], tedy celkem dlužnou částku [částka], a to v 60 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po [částka], poslední rovněž ve výši [částka].
5. Ze smlouvy o půjčce shora, z přehledu plateb k této smlouvě ze dne [datum] a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila [částka] a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku [částka].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne [datum], adresovaného žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.
7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.
8. V odpovědi na výzvu soudu, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že se původní věřitel před uzavřením smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr, zejména listiny, na jejichž základě si ověřil tvrzení žalované uvedená v zákaznické kartě ohledně výše jejích měsíčních příjmů a výdajů, žalobce soudu podáním ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. půjčku, na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako OSVČ jako nákup-prodej, její měsíční příjem činí [částka], žije v podnájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované půjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto půjčku je dostatečná. Právní předchůdce žalobce ani žalobce nemají k dispozici kopie dokladů žalované, uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.
9. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud mimo jiné zjistil, že žalovaná uvedla druh bydlení podnájemník, majitel vozu ano, údaj o zaměstnání nákup – prodej – volný prodej, zaměstnavatel OSVČ, její příjmy z výdělečné činnosti domácnosti činily celkem částku [částka], z toho [částka] mzda, [částka] bez uvedení zdroje tohoto příjmu. Běžné měsíční výdaje domácnosti činily celkem částku [částka], z toho [částka] nájem/inkaso, [právnická osoba] Kč telefon, [částka] splátky půjček/výživné, [částka] výdaje na domácnost. Použitelný příjem činil [částka]. Rubriky kreditní karta, půjčka u jiné společnosti, ověřené dokumenty nejsou v kartě vyplněny. Jako marketingový zdroj uvedeno bývalý/stávající zákazník, důvod půjčky opravy/rekonstrukce a neočekávané výdaje.
10. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.
11. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 3028 odst. 3 citovaného zákona není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností z porušených smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o půjčce uzavřené podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen z. s. ú.) jako spotřebitelský úvěr.
13. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu (§ 657 o. z.).
14. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky (§ 658 odst. 1 o. z.).
15. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k zákonu, uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy (§ 6 odst. 1 z. s. ú.).
16. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (§ 9 odst. 1 z. s. ú. ve znění platném k 12. 11. 2011).
17. Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
18. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.
20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.
21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o půjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznické karty shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, a ani v zákaznické kartě nejsou žádné dokumenty použité k ověření příjmů a výdajů žalované uvedeny. Vzhledem k příjmům žalované soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti žalované (v kartě chybně označených jako mzda), tyto však nebyly nijak doloženy. Dále jsou v zákaznické kartě shora jako příjmy, zahrnuté do celkových příjmů žalované, resp. její domácnosti, uvedeny příjmy ve výši [částka]. Tento údaj není ani doložen, ani nijak upřesněn a konkretizován (kdo tvoří onu domácnost, kdo je zdrojem a příjemcem těchto dalších příjmů), což se soudu jeví jako tvrzení účelové a naprosto nepřezkoumatelné.
27. Ohledně výdajů žalované byly jako její běžné měsíční výdaje, resp. běžné měsíční výdaje domácnosti uvedeny v zákaznické kartě výdaje celkem ve výši [částka], z toho [částka] nájem/inkaso, [právnická osoba] telefon, [částka] splátky půjček/výživné, [částka] výdaje na domácnost (tyto opět bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů), ve všech případech bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované.
28. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované jak po stránce jejích příjmů, tak i jejích výdajů řádně neověřil, resp. že žalobce v této otázce neunesl důkazní břemeno. Soud proto podle ustanovení § 39 o. z. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o půjčce, resp. spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně, Anonymizováno29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku [částka]. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila [částka], proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši [částka] žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 451 odst. 1 a 2 o. z. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.30. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalované žádné náklady nevznikly.