Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a částku [částka], zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to k rukám zástupce žalobce, advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka]. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce ([Anonymizováno] [IČO] IČO, ) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že vycházel z údajů, které mu sdělil žalovaný, konkrétně bylo zjištěno, že žalovaný je [Anonymizováno], s měsíčním příjmem [částka], jeho měsíční výdaje činí [částka], z toho [částka] splátka úvěru, [částka] splátka nebankovního úvěru, [částka] náklady na bydlení a [částka] ostatní výdaje. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce. Dlužná částka ve výši [částka] se skládala z dlužné jistiny ve výši [částka] a smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] a ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému převodem na bankovní účet č. [č. účtu], jehož majitelem a jediným disponentem byl ke dni poskytnutí peněžních prostředků žalovaný, poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do [datum].
6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce při zkoumání úvěruschopnosti vycházel z údajů, které mu byly sděleny žalovaným v žádosti o úvěr, konkrétně žalovaný sdělil, že je OSVČ s měsíčním příjmem [částka] a jeho měsíční výdaje činí celkem [částka].
7. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum], z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam postupovaných pohledávek a z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne [datum].
9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] a z poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně jej upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum].
10. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z výzev k úhradě dlužné částky ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.
11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru č. [hodnota] peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný však ve sjednané lhůtě peněžní prostředky ani zčásti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum]. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud k závěru, že tato nebyla řádně zkoumána, neboť právní předchůdce žalobce vycházel při posouzení úvěruschopnosti z tvrzení žalovaného, které si žádným způsobem neověřil, přičemž již ze sdělených údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr, je zřejmé, že některé údaje uváděné žalovaným, zejména náklady na bydlení ve výši [částka], ostatní výdaje ve výši [částka], jsou nereálné, neboť takové nízké výdaje nemůže mít žádná běžným životem žijící osoba.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle § 2392 odst. 1věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť právní předchůdce žalobce vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného ohledně výše jeho příjmů a výdajů, které si žádným způsobem neověřil. Soud proto posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.
19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a že žalovaný doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši [částka]. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
20. Ve zbývajícím rozsahu požadované smluvní pokuty ve výši [částka] soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž měl neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].