Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to k rukám zástupce žalobce, advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne [datum] uzavřel s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalované postupně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím 83 měsíčních splátek po [částka] a jedné splátky ve výši [částka] společně s obchodním úrokem ve výši [částka] a administrativním poplatkem ve výši [částka]. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, které byly následně porovnávány se statistickými daty, příjmy žalované ve výši [částka] byly doloženy výpisem z účtu a výplatními páskami. Na základě scóringového systému vyhodnotil žalobce výdaje žalované na částku [částka]. V této částce jsou zahrnuty výdaje na splátku hypotéky ve výši [částka], poplatky za vedení účtu ve výši [částka], náklady na bydlení ve výši [částka], životní minimum žalované ve výši [částka], splátky úvěru ve výši [částka], trvalé příkazy ve výši [částka] a neidentifikovatelné domácí platby ve výši [částka]. Žalovaná své povinnosti řádně nesplnila a na dlužnou částku doposud přes opakované výzvy žalobce ničeho nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum], standardních informací o spotřebitelském úvěru a elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv online prostřednictvím klientského centra má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit žalobci celkovou částku [částka] v 84 měsíčních splátkách po [částka] (poslední splátka ve výši [částka]).
5. Z kopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena na základě fotokopie občanského průkazu.
6. Z výpisu z běžného účtu a ze sdělení [právnická osoba]., ze dne [datum] bylo prokázáno, že částka ve výši [částka] byla na účet č. [č. účtu] žalované připsána dne [datum] a že ke dni připsání peněžních prostředků na tento účet byla žalovaná jedinou osobou s dispozičním oprávněním k tomuto účtu.
7. Z písemného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne [datum], výplatní pásky za měsíc [Anonymizováno] a z výpisu z běžného účtu žalované za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v čestném prohlášení uvedla, že má příjem ze zaměstnání [částka] měsíčně čistého, je zaměstnána v [právnická osoba] [adresa], má pravidelné splátky půjček ve výši [částka], minimální měsíční výdaje na potraviny, oblečení, léky, telefonní služby, internet apod. ve výši [částka], dále v prohlášení uvedla, že má vlastní bydlení, náklady na bydlení činí [částka], je vdaná, v domácnosti žijí tři osoby, z toho jedno dítě do 26 let věku bez vlastního příjmu. Z výplatní pásky za měsíc červen bylo zjištěno, že měsíční čistá mzda žalované za tento měsíc činila [částka]. Z výpisu z účtu žalované potom vyplývá, že v měsíci [Anonymizováno] jí byla vyplacena čistá mzda ve výši [částka], v měsíci [Anonymizováno] jí byla vyplacena mzda ve výši [částka] a v měsíci [Anonymizováno] jí byla vyplacena mzda ve výši [částka]. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že výdaje žalované byly výrazně vyšší, než uváděla v čestném prohlášení a že jí v době před poskytnutím zápůjčky se nacházela v záporných zůstatcích na svém běžném účtu.
8. Z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalovaná dlužnou částku doposud ničeho nezaplatila.
9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou, nebude-li dlužná částka uhrazena nejpozději do [datum]. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne [datum].
10. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly obchodní podmínky pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru, výzvu k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne [datum], oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] ze dne [datum] a poštovními podacími lístky ze dne [datum] a [datum], soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.
11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobce poskytl žalované na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru č. [hodnota] peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit v 84 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná však doposud na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, dospěl soud na základě provedeného dokazování k závěru, že úvěruschopnost žalované sice byla ze strany žalobce zkoumána, a to jak příjmová, tak výdajová stránka, nicméně byla následně špatně vyhodnocena. Z provedených důkazů vyplynulo, že výdaje žalované byly výrazně vyšší než uváděla žalovaná při svém prohlášení, již v době uzavření smlouvy měla žalovaná splátky jiných úvěrů a půjček ve výši [částka] a současně splácela hypotéku ve výši [částka], což vůbec nekoresponduje s výší výdajů uváděných žalovanou v čestném prohlášení. Soud rovněž nesouhlasí s názorem žalobce, že lze předpokládat, že žalovaná z prostředků, které jí žalobce poskytl, předchozí půjčky a úvěry splatila, a že je tedy pro ni poskytnutí zápůjčky žalobcem výhodnější. Zápůjčka byla ujednána jako bezúčelná, bylo tedy zcela věcí žalované, na co poskytnuté peněžní prostředky použije, množství půjček a úvěrů, které žalovaná již v době uzavření smlouvy čerpala, společně se zápornými zůstatky na jejím běžném účtu naopak měly být pro žalobce signálem, že žalovaná má problémy své výdaje z příjmů, které má, hradit. Na základě shora uvedeného má soud za to, že úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobce špatně vyhodnocena a úvěr ve výši [částka] neměl být vůbec poskytnut, neboť žalobci muselo být již při poskytnutí peněžních prostředků zřejmé, že žalovaná nebude schopna zápůjčku splácet.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle § 2392 odst. 1věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobce špatně vyhodnocena, neboť úvěr neměl být vůbec poskytnut, jak již bylo rozebráno výše. Soud proto posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a že žalovaná doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši [částka]. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
20. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky ze zápůjčky ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaná dle názoru soudu dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 48,90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada cestovních výdajů v částce [částka] (cesta [adresa] a zpět při ujetí celkem [hodnota] km, při ceně pohonných hmot [částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].