Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částku [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částky [částka]. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Žalovaná však doposud uhradila pouze částku [částka], zbývající dlužnou částku dosud nezaplatila. Žalobce dále požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] za zaslání upomínek k úhradě dlužné částky a smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] v částce [částka]. Žalobce uvedl, že si od žalované vyžádal informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Pro případ, že soud shledá, že smlouva je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti, navrhl žalobce, aby byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], z výpisu z účtu a ze sdělení [právnická osoba]., má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka], a to převodem na bankovní účet č. [č. účtu], jehož majitelem a jediným disponentem byla ke dni připsání peněžních prostředků na účet žalovaná. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžení prostředky vrátit nejpozději do [datum].
6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou v případě, že dlužná částka nebude uhrazena do tří dnů od doručení.
7. Z dalších předložených listinných důkazů, jimiž byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti [Jméno žalobce]., účinné od [datum], upomínky ze dne [datum], [datum] a opakované výzvy k úhradě ze dne [datum], [datum] a [datum], nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.
8. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaná však ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátila a dosud uhradila pouze částku [částka]. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, žalobce pouze uvedl, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě údajů žalované ohledně jejich poměrů, které měly být ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. K prokázání tohoto tvrzení žalobce však nepředložil žádný důkaz. Soud má tedy za to, že v řízení nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána.
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2392 odst. 1věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána, neboť žalobce svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované nijak nedoložil, pouze k výzvě soudu uvedl, že v případě, že soud shledá smlouvu neplatnou pro neprokázání tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti, má být jeho nárok posouzen jako nárok na bezdůvodné obohacení. Soud proto na základě těchto tvrzení žalobce ani nevyzýval k označení důkazů podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených listinných důkazů s tím, že Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť dospěl k závěru, že žalobce svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalované řádně nesplnil.
16. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a že žalovaná doposud žalobci na dlužnou částku zaplatila pouze [částka]. Soud proto shledal žalobu důvodnou jen v části dlužné jistiny ve výši [částka]. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od [datum]) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
17. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné poplatky ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaná dle názoru soudu dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch i neúspěch obou účastníků byl v zásadě stejný.