Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 594 134,51 Kč spolu s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu s úrokem 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Ke svému návrhu žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalovaným Smlouvu o stavebním spoření č. [hodnota]. Dne [datum] pak žalobce uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu č. [hodnota] do výše [částka] (dále jen „Úvěrová smlouva“). Úvěr byl plně vyčerpán. Žalovaný byl povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Protože žalovaný sjednané splátky nehradil, žalobce od Úvěrové smlouvy odstoupil a celý závazek se stal splatným ke dni [datum]. K tomuto datu činila pohledávka částku [částka] sestávající z jistiny [částka] a smluvního úroku do data odstoupení [částka]. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvu ke splnění závazku dne [datum].
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil následující skutkový stav.
4. Předloženými smlouvami žalobce prokázal, že se žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o stavebním spoření č. [hodnota] a dne [datum] úvěrovou smlouvu č. [hodnota]. Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému meziúvěr do výše [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet za podmínek vymezených v úvěrové smlouvě.
5. Žádostí o čerpání meziúvěru, oznámením o čerpání meziúvěru a výpisem z meziúvěrového účtu č. [hodnota] žalobce prokázal, že žalovaný meziúvěr ve výši [částka] dne [datum] vyčerpal.
6. Oznámením o čerpání finančních prostředků ze dne [datum] žalobce prokázal, že žalovaného informoval o tom, že v souladu se smlouvou je povinen první dva měsíce hradit úroky z meziúvěru částkou [částka], od dubna 2023 pak částkou [částka] měsíčně. Současně žalovaného informoval, že má povinnost pravidelně dospořovat částku [částka] měsíčně.
7. Oznámeními o zvýšení úrokové sazby ze dne [datum] a [datum] žalobce prokázal, že žalovaného informoval o zvýšení úrokové sazby, a tedy i splátek meziúvěru na [částka] od [datum] a na [částka] od [datum].
8. Výpisem z úvěrového účtu žalobce prokázal, že žalovaný úvěr platil řádně jen asi tři měsíce, poté se začal se splátkami opožďovat, platil nepravidelně, od listopadu 2023 do dubna 2024 neuhradil ničeho.
9. Z předložené poslední výzvy k úhradě ze dne [datum] a sjetiny elektronických informací o zásilce soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil na možnost odstoupení od smlouvy.
10. Oznámením věřitele o odstoupení ze dne [datum] s dodejkou žalobce prokázal, že uvedeného dne využil své právo vyplývající z úvěrové smlouvy, s účinností ke dni [datum] od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka].
11. Konečně předžalobní výzvou ze dne [datum] s poštovním podacím archem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.
12. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že po odstoupení žalovaný na dluh ještě částečně plnil.
13. Jak vyplývá z žaloby, veškeré prostředky došlé na účet meziúvěru ve výši [částka] žalobce započetl na úhradu 8 % p.a. smluvních úroků do data odstoupení.
14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli úvěrovou smlouvu podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“). Jelikož žalovaný byl při uzavírání smlouvy v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).
15. K prokázání okolností zkoumání úvěruschopnosti žalobce předložil záznam o kontrole příjmů žalovaného, potvrzení o výši pracovního příjmu podepsané žalovaným a výpisy z účtů žalovaného za měsíce listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023. Z těchto dokumentů vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán jako řidič u rakouské společnosti IBERDEMAJ KG s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 38 541 Kč, za posledních 12 měsíců pak 42 000 Kč. Tyto údaje rámcově odpovídají příjmům, které jsou patrné z výpisů z účtu. Pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce příjmy snížil o rezervu ve výši 15 %. Žalovaný prověřil i výdaje žalovaného, když vzal v potaz dosavadní závazky žalovaného ve výši 14 775 Kč měsíčně a pracoval s částkou životního minima [částka]. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce svým povinnostem vyplývajícím z § 86 a § 87 z. s. ú. dostál.
16. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce se žalovaným platně uzavřel smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.) a poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky společně se sjednaným úrokem vrátit žalobci formou pravidelných měsíčních splátek, tyto však nehradil řádně a včas. Žalovanému tak vznikl vůči žalobci dluh ve výši [částka] sestávající z jistiny meziúvěru ve výši [částka] a kapitalizovaného smluvního úroku do data odstoupení ve výši [částka] ([částka] minus žalovaným uhrazených [částka]). Podle úvěrové smlouvy má dále žalobce nárok na smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 % p.a. ode dne následujícího po datu odstoupení, tj. od [datum] do zaplacení. Jelikož žalovaný se dne [datum] dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, náleží žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru od tohoto dne do zaplacení (§ 1970 o. z.). Sazbu zákonného úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Jelikož žalobce prokázal oprávněnost svého nároku, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.