Výrok
I. Žaloba, podle které se ze společného jmění manželů [jméno FO] a [Jméno žalobce] přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce vyplatit částku [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů, a to konkrétně účtu vedeného u [právnická osoba]., č. [č. účtu], s tím, že manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Za trvání manželství účastnici vedli výše uvedený společný účet. Z tohoto účtu byly prováděny veškeré platby spojené s chodem společné domácnosti. Dle žalobce měla k dispozici platební kartu pouze žalovaná, která prováděla výběry. V letech 2002 – 2017 byla žalovanou vybrána částka [částka] bez konkrétního způsobu využití prostředků pro společnou domácnost. Doklady z bankovního účtu v letech 1998 – 2001 již nejsou k dispozici, ale dle tvrzení žalobce snížila žalovaná společné jmění o částku [částka]. Celková hodnota společného jmění tak byla snížena o [částka]. Žalobce požaduje uhrazení poloviny této částky.
2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce neuznává. Finanční prostředky, které byly z účtu vybírány, byly použity pro potřeby domácnosti a tvrzení žalobce, že měla k dispozici platební kartu pouze ona, není pravdivé, a byl to i žalobce, kdo z účtu peněžní prostředky vybíral. Žalobce rovněž neuvedl, jaký byl zůstatek na účtu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu. Nárok žalobce na vyplacení částky zA období od 1998 do 2001 je neurčitý a nárok na vyplacení částky za období od 2002 – 2017 není podložený. Žalovaná rovněž uváděla další majetek, který nabyli nebo zhodnotili za trvání manželství, na jeho vypořádání však netrvá a nepožaduje jej.
3. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Z úřední činnosti soudu je známo, že rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne [datum].
4. Z výpisu z účtu za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že účastníci užívali účet a prováděli z něj platby a výběry z bankomatů.
5. Z výpisu z účtu za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno že ke dni [datum] byl konečný zůstatek na účtu -[částka].
6. Po takto provedeném dokazování soud poučil žalobce o tom, že z provedených důkazů neplyne, že finanční prostředky byly čerpány za účelem společného užití těchto prostředků manželů a že rovněž zůstalo sporným, že debet na účtu žalobce splatil ze svých výlučných prostředků. Soud vyzval žalobce, aby označil důkazy k prokázání sporných tvrzení. Soud žalobce dále vyzval, aby označil důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaná „odklonila“ peněžní prostředky ze sporného účtu a že tyto byly použity na její výhradní majetek. Zároveň žalobce poučil o tom, jaké by byly následky nesplnění této výzvy (ust. § 118a odst. 3 o. s. ř.).
7. Žalobce na výzvu soudu reagoval tak, že své procesní stanovisko nemění a na podané žalobě trvá. Žalobce netvrdil nové skutečnosti ani nenavrhl jiné důkazy a odkazuje na svá dosavadní tvrzení a návrhy na dokazování.
8. Podle ust. § 742 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek.
9. Soud na základě provedených důkazů došel k závěru, že účastníci byli manželé a ve lhůtě 3 let po právní moci rozsudku o rozvodu podal žalobce včas žalobu o vypořádání společného jmění. Jak vyplývá ze zákonných požadavků na vypořádání společného jmění, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na majetek výhradní.
10. Po provedeném dokazování byl žalobce poučen o plnění povinnosti důkazní ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobce však v tomto řízení neunesl břemeno důkazní, neboť nenavrhl žádné důkazy, kterými by prokázal svá tvrzení o tom, že žalovaná využila společné prostředky ze společného jmění na svůj výhradní majetek. Žalovaný rovněž neprokázal, kdo uhradil pohledávku vůči bance z předmětného účtu, která ke dni právní moci rozvodu činila [částka]. Žalobci nelze přiznat právo na zaplacení žalované částky, když uvedené skutečnosti nebyly v řízení prokázány. Soud proto z uvedených důvodů žalobu pro neunesení břemene důkazního zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce byl procesně neúspěšný a žalované žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly.