Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 25 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 200 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.
II. Žaloba se, v částce 52 580 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 242,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, v částce úroku ve výši 42,00 % ročně z částky 30 042,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a v částce kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 923,05 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (jistina úvěru ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka]) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], smluvním úrokem ve výši 42,00 % p.a. z jistiny [částka] ode dne [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny [částka] ode dne [datum] do zaplacení.
2. Svůj nárok žalobce odvozuje od smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], kterou dne [datum] uzavřel se žalovanou jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále také jen „Smlouva“). Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení bylo žalované řádně oznámeno.
3. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce prověřoval schopnost žalované řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (např. nebankovní registry klientských informací, SOLUS, insolvenční rejstřík, evidence neplatných dokladů, interní registry atd.). Při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr předchůdce žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalované, konfrontoval doložené skutečnosti žalovanou s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dle ekonomických modelů. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru postupitel dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet.
4. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo řádně doručit žalované, a proto byl zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich učinil soud následující skutkové závěry.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované na její bankovní účet částku [částka].
6. Z žalobních tvrzení žalobce soud zjistil, že žalovaná dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradila částku [částka].
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] a z poštovního podacího archu má soud za prokázané, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku vyplývající ze Smlouvy na žalobce, že změnu věřitele oznámil žalované a že žalobce vyzval žalovanou, aby dluh uhradila nejpozději do [datum].
8. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo mj. uvedeno, že žalovaná kromě sebe vyživuje jednu osobu, bydlí na ubytovně a že její měsíční výdaje činí asi [částka].
9. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po posouzení skutečností obsažených v listinných důkazech z pohledu citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.
15. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou, zda se předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. Před uzavřením smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytovaný úvěr.
16. Dospěl přitom k závěru, že předchůdce žalobce sice formálně posuzoval úvěruschopnost žalované, tuto však rozhodně neposoudil řádně a s odbornou péčí, jak požaduje § 86 z. s. ú. Výše měsíčních výdajů uvedená v kartě klienta (2 000 Kč) je zjevně fiktivní, když nedosahuje dokonce ani částky životního minima jednotlivce stanoveného pro rok 2019. Již jen úplata za bydlení na ubytovně tuto částku bezpochyby převyšuje, nemluvě o tom, že žalovaná vyživuje další osobu. Konečně takto nízká částka by v ekonomické realitě roku 2019 nemohla stačit žalované ani na základní životní potřeby, jako je strava a ošacení. Ani uvedení této zjevně fiktivní částky měsíčních výdajů však nepřimělo předchůdce žalobce, aby alespoň v hrubých rysech zkoumal skutečné výdaje žalované (např. předložením výpisů z účtu).
17. Údaje, které byly uvedeny v kartě klienta, jednoznačně budily důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Pro rozpor s § 86 z. s. ú. tak soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 z s. ú. a § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.
18. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná povinna žalobci vydat pouze to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, žalovaná dosud uhradila částku 9 800 Kč. Soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci rozdíl těchto částek, tedy částku 25 200 Kč. Z této částky soud žalobci přiznal také zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po lhůtě, kterou žalobce poskytl žalované ve výzvě k okamžitému splacení dluhu. Sazbu úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Ve zbytku jistiny, poplatků, smluvních pokut a dalšího příslušenství soud žalobu zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce nebyl se svou žalobou úspěšný ani v rozsahu 50 % žalované částky, nárok na náhradu nákladů řízení proto nemá. Jelikož žalovaná zůstala pasivní a žádné náklady jí nevznikly, nárok na náhradu nákladů řízení nemá ani ona.