Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 6 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Řízení se v částce 53,13 Kč zastavuje.
III. Žaloba se v částce [částka], v částce úroku z prodlení ve výši [částka], v částce úroku ve výši [částka], v částce úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (jistina úvěru, poplatky a smluvní pokuta) s příslušenstvím (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení).
2. Svůj nárok žalobce odvozuje od smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou se žalovaným uzavřel dne [datum] právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO] (dále jen „Smlouva“)
3. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy byla postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která mu byla odeslána dne [datum].
4. Podáním ze dne [datum] žalobce objasnil, jakým způsobem vyčíslil smluvní pokutu, a vzal žalobu částečně zpět co do částky [částka]. Soud proto řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok II. tohoto rozsudku).
5. Podáním ze dne [datum] žalobce k výzvě soudu doplnil svá žalobní tvrzení tak, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedl následující.
6. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., jako poskytovatel půjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne [datum] (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně potvrzením od zaměstnavatele.
7. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán, výše jeho měsíčních příjmů činí [částka], výše jeho měsíčních výdajů činí [částka]. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku [částka]. Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám.
8. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z Potvrzení o příjmu. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce dle Potvrzení o příjmu a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.
9. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil žádost o úvěr ze dne [datum] a potvrzení o příjmu žalovaného.
10. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
11. Z předložené smlouvy o úvěru č. [hodnota] má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]., IČ: [IČO]) a žalovaným byla dne [datum] tato smlouva uzavřena. Z obsahu smlouvy má soud dále za prokázané, že předchůdce žalobce při podpisu smlouvy poskytl žalovanému v hotovosti částku [částka].
12. Z transakční historie úvěru soud zjistil, že žalovaný na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradil celkem [částka].
13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobce prokázal, že původní věřitel pohledávku ze Smlouvy včetně příslušenství postoupil žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobce prokázal, že jeho předchůdce postoupení pohledávky oznámil žalovanému.
14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu, k čemuž mu poskytl dodatečnou lhůtu do [datum].
15. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zde uvedl měsíční příjmy 25 006 Kč, měsíční výdaje celkem 11 860 Kč. Mezi výdaji jsou uvedeny „srážky ze mzdy, výživné“ ve výši 3 500 Kč měsíčně a „měsíční splátky stávajících půjček“ 1 000 Kč. Srážky ve výši 3 500 Kč měsíčně jsou uvedeny i v potvrzení o výši příjmu.
16. S ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), při zohlednění současného znění zákona a judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18), se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr.
17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.
21. Z dokladů, které předložil sám žalobce, vyplývá, že z příjmu žalovaného byla měsíčně srážena částka 3 500 Kč. V žádosti o úvěr pak žalovaný uvedl, že měsíčně platí 1 000 Kč na splátky dalších půjček. Žalobce sice tvrdí, že jeho předchůdce ověřoval platební morálku žalovaného v různých databázích, k tomuto tvrzení však neoznačil a nepředložil žádné důkazy a soud má toto tvrzení za vyvrácené. Kdyby totiž předchůdce žalobce platební morálku žalovaného skutečně prověřoval, pak by musel zjistit, že proti žalovanému bylo v době sjednání úvěru vedeno přinejmenším 7 exekučních řízení, což je soudu známo z úřední činnosti. Tuto informaci mohl a měl zjistit i předchůdce žalobce, pokud by nahlédl alespoň do centrální evidence exekucí. A to tím spíše, když se žalovaný ke srážkám ze mzdy v žádosti o úvěr sám „přiznal“. Předchůdce žalobce však na řádné zkoumání schopnosti žalovaného zjevně rezignoval.
22. Údaje, které byly uvedeny v žádosti o úvěr a v potvrzení o příjmech, jednoznačně budily důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pro rozpor s § 86 z. s. ú. tak soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 z. s. ú. a § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.
23. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat pouze to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 10 000 Kč a že žalovaný celkem uhradil částku 3 500 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci rozdíl těchto částek, tedy částku 6 500 Kč. Z této částky soud žalobci přiznal také zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou žalobce poskytl žalovanému v předžalobní výzvě. Sazbu úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ve zbytku jistiny, poplatků, smluvních pokut a příslušenství soud žalobu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce nebyl se svou žalobou úspěšný ani v rozsahu 50 % žalované částky, nárok na náhradu nákladů řízení proto nemá. Jelikož žalovaný zůstal pasivní a žádné náklady mu nevznikly, nárok na náhradu nákladů řízení nemá ani on.