Rozsudek ze dne 28. 1. 2026
Výrok byl opraven usnesením ze dne 26. 2. 2026 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.
Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], částku [částka], částku [částka], částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky [částka] od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], částku [částka] a částku [částka], zamítá.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku uvedenou v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhal zaplacení:- částky [částka] (jistina prvního úvěru) se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], ve výši [částka] od [datum] do [datum], ve výši [částka] od [datum] do [datum], ve výši [částka] od [datum] do [datum] a ve výši [částka] od [datum] do [datum];- částky [částka] (smluvní pokuta);- částky [částka] (smluvní pokuta);- částky [částka] (jistina druhého úvěru) se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], ve výši [částka] od [datum] do [datum], ve výši [částka] od [datum] do [datum], ve výši [částka] od [datum] do [datum], ve výši [částka] od [datum] do [datum];- částky [částka] (smluvní pokuta);- částky [částka] (smluvní pokuta).
2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovanému poskytl dva úvěry, žalovaný však řádně nehradil sjednané splátky. Konkrétně žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [IBAN], na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr na koupi zboží (mobilního telefonu) ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně sjednaného příslušenství v 30 měsíčních splátkách po [částka], úrok z úvěru činil 31,16 % ročně (dále také jen „První smlouva“). Téhož dne pak žalovaný uzavřel se žalobcem ještě smlouvu o úvěru č. [IBAN], na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr na koupi zboží (mobilního telefonu) ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 12 měsíčních splátkách po [částka], úrok z úvěru činil 33,08 % ročně (dále také jen „Druhá smlouva“). Žalobci měly na základě těchto úvěrových smluv vzniknout jím požadované nároky na vrácení jistin obou úvěrů a zaplacení smluvních pokut a zákonných úroků z prodlení, přičemž podle článku 5.[právnická osoba] podmínek má žalobce právo požadovat úroky z úroků.
3. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, přičemž konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji (BRKI, NRKI, SOLUS a další databáze), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobce.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.
6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
7. Ze smluv o spotřebitelském úvěru č. [IBAN] a [IBAN] vzal soud za prokázané, že žalobce se žalovaným dne [datum] tyto dvě smlouvy uzavřeli. Z potvrzení o poskytnutí úvěru vzal soud za prokázané, že žalobce na základě těchto smluv dne [datum] vyplatil prodejci mobilních telefonů ve prospěch žalovaného částky [částka] (První smlouva) a [částka] (Druhá smlouva).
8. Z transakční historie obou úvěrových smluv soud zjistil, že žalovaný dosud žalobci na závazky vyplývající z První smlouvy zaplatil částku [částka] a ze Druhé smlouvy částku [částka].
9. Předžalobními výzvami ze dnů [datum] a [datum] a poštovními podacími archy bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
10. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.
11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byly dne [datum] uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru na koupi zboží, na jejichž základě vyplatil žalobce prodejci zboží (mobilních telefonů) prostředky celkem ve výši [částka] (První smlouva) a [částka] (Druhá smlouva). Žalovaný dosud žalobci na závazky vyplývající z První smlouvy zaplatil částku [částka] a ze Druhé smlouvy částku [částka]. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřil, ani přes výzvu soudu k doplnění žaloby však neoznačil ani nepředložil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., které jsou současně smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se v souladu s § 87 z. s. ú. nejprve zabýval tím, zda žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Jelikož však žalobce ani přes výzvu soudu neoznačil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, má soud za to, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumal. I kdyby se snad soud spokojil s nepodloženými tvrzeními obsaženými v doplnění žaloby ze dne [datum], pak ani v tomto doplnění žalobce neuvedl nic o skutečných příjmech a výdajích žalovaného, které byl podle § 86 odst. 2 z. s. ú. povinen zkoumat.
18. Soudu tak nezbylo, než obě smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú. posoudit jako absolutně neplatné. V tomto směru soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle nichž ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.
19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce vyplatil prodejci mobilních telefonů ve prospěch žalovaného částky [částka] (První smlouva) a [částka] (Druhá smlouva) a že žalovaný dosud žalobci na závazky vyplývající z První smlouvy zaplatil částku [částka] a ze Druhé smlouvy částku [částka]. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci vždy rozdíl poskytnuté a uhrazené částky, který představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce.
20. Soud dále uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení, a to vždy z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přičemž s ohledem na shora citované závěry tohoto rozhodnutí zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
21. Ve zbývajícím rozsahu požadovaných jistin a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatných smluv nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (poplatky, smluvní pokuta, smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaných úroků z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 14,30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 57,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce celkem [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum] (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.
Usnesení ze dne 26. 2. 2026
Výrok
Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 1. 2026, č. j. 7 C 76/2025-48, se ve výroku III. opravuje tak, že na místo nesprávně uvedeného „částku uvedenou v písemném vyhotovení tohoto rozsudku“, bude uvedeno „částku 654,65 Kč“.
Odůvodnění
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 1. 2026, č. j. 7 C 76/2025-48, bylo rozhodnuto o meritu věci. Tento rozsudek obsahoval ve výroku III. zjevnou nesprávnost spočívající v tom, že na místo částky, kterou má žalovaný žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení, bylo uvedeno slovní spojení částku uvedenou v písemném vyhotovení tohoto rozsudku převzaté z protokolu o vyhlášení rozsudku. Tuto zjevnou nesprávnost, která je patrna i z obsahu spisu, soud tímto usnesením podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, opravil.