Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:částku 11.872,04 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 898,97 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 690,79 Kč,8,5 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 4.884,63 Kč od 2.4.2023 do zaplacení,8,5 % úrok ročně z částky 4.760,55 Kč od 2.4.2023 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci:částku 3.399,36 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 848,81 Kč,6,5 % úrok ročně z částky 4.760,55 Kč od 2.4.2023 do zaplaceníse zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1.249,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným u soudu dne 31. 8. 2023, ve spojení s podáním ze dne 30. 10. 2023, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 15.271,40 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba]. IČ [IČO], uzavřel se žalovaným dne 25. 7. 2020 Smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 25. 9. 2021 se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1.925 Kč. Dále se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 9.800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 3.600 Kč. Celkovou částku 37.184 Kč se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. dne 26. 9. 2021 byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Následně ještě žalovaný uhradil poslední splátku dne 1. 12. 2022 ve výši 5.000 Kč. Po lhůtě splatnosti je úvěr úročen sjednanou úrokovou sazbou 15 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, která je vyčíslena za období od 18. 2. 2021 do 1. 4. 2023 částkou 6.987,41 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [Jméno žalobce]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny 4.760,55 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 124,08 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2.183,28 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 414,06 Kč, úhrady za možnost splácet v hotovosti 802,02 Kč, smluvní pokuty 6.987,41 Kč, kapitalizovaného úroku 1.539,60 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 898,97 Kč a dále úrok a úrok z prodlení za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.
2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru ([Anonymizováno]) číslo [hodnota] ze dne 25. 7. 2020, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému formou úvěru peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 1.925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9.800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3.600 Kč. Celkovou částku 37.184 Kč měl žalovaný uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2.656 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy. Pro období následující po splatnosti úvěru byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně. Účastníci se dohodli, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky je žalovaný povinen zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Z Transakční historie ke smlouvě číslo [hodnota] bylo zjištěno, že za dobu od 26. 7. 2020 do 1. 12. 2021 žalovaný uhradil 28.900 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023, bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Výzvou k plnění ze dne 31. 7. 2023 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 19.404,69 Kč.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určují, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českounárodní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
10. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, předchůdci žalobce zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaný řádně neučinil a v důsledku porušení smluvních povinností vznikl žalovanému dluh i na sjednané smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). Jelikož i postoupení pohledávky na žalovaného bylo prokázáno, soud shledal žalobu jako důvodnou v části neuhrazené jistiny 4.760,55 Kč, úroku 124,08 Kč a smluvní pokuty 6.987,41 Kč, tj. v rozsahu dlužné částky 11.872,04 Kč, a dále kapitalizovaného úroku 690,79 Kč a 8,5 % úroku z dlužné jistiny od 2. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 898,97 Kč a 8,5 % úroku z prodlení z dlužné částky 4.884,63 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, a uložil žalovanému povinnost zaplatit tyto částky žalobci (výrok I.).
11. Co se týče nároků žalobce na zaplacení úplaty (poplatků) ve výši 3.399,36 Kč pak tyto soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednané v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soud v Brně (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí Krajského soud v Praze v rozhodnutí (sp. zn. 28 Co 33/2003) dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobce v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se těchto úplat (poplatků) ve výši 3.399,36 Kč nemohl vyhovět.
12. Dále soud zamítl požadavek žalobce na smluvní úrok z úvěru v kapitalizované výši 848,81 Kč a ve výši 6,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení, neboť podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru je žalobcem uplatněná výše 15 % ročně z dlužné částky po devadesátém dni prodlení žalovaného se splácením úvěru v rozporu s právě citovaným zákonným ustanovením.
13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 55,5 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 1.249,86 Kč.