Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:částku 12.000 Kč,12 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 12.000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci:částku 3.316 Kč,zákonný úrok z prodlení z částky 3.316 Kč ve výši 12,75 % ročně od 30. 8. 2024 dozaplacení,zákonný úrok z prodlení z částky 12.000 Kč ve výši 12,75 % ročně od 30. 8. 2024 do24. 1. 2025,zákonný úrok z prodlení z částky 12.000 Kč ve výši [právnická osoba] % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení,se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladůřízení částku 1.596,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 4. 2025 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 15.316 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], IČO: [IČO], jehož předmětem je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, byla prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz dne 23. 5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 1.000 Kč a následně až do celkové výše 12.000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 8. 2024. Od 30. 8. 2024 je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny úvěru 12.000 Kč, smluvního úroku ve výši 2.788 Kč a smluvní pokuty 528 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložené Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 5. 2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost ([právnická osoba], IČO: [IČO]) zavázal poskytnou žalovanému ke dni 29. 9. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 1.000 Kč převodem na účet klienta se splatností do 30 dnů. Převod finančních prostředků ve výši 1.000 Kč dne 23. 5. 2024 na účet žalovaného byl prokázán Výpisem z účtu u [právnická osoba]. Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 5. 2024, Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 5. 2024, Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 5. 2024, Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 5. 2024 a Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 12. 7. 2024 byl úvěr postupně navýšen na celkovou částku 12.000 Kč se splatností do 64 dnů. Převod finančních prostředků na účet žalovaného ve výši 1.500 Kč dne 24. 5. 2024, ve výši 1.200 Kč dne 25. 5. 2024, ve výši 6.000 Kč dne 27. 5. 2024 a ve výši 2.300 Kč dne 27. 5. 2024 žalobce prokázal Výpisy z účtu u [právnická osoba]. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo [hodnota] přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 1. 2025 s Podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce dne 18. 1. 2025 odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 22.008 Kč ve lhůtě do tří dnů.
5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 23. 5. 2025 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).
11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalovanému byla předchůdcem žalobce poskytnuta celková částka 12.000 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho a je tedy povinen žalobci vydat celou částku 12.000 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu, a to na základě prokazatelně odeslané výzvy k zaplacení, je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jdoucího z dlužné částky 12.000 Kč ode dne 25. 1. 2025 do zaplacení. V ostatním soud žalobu zamítl.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu) podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy 1.200 Kč, náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.815 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 56,70 %, tedy výše náhrady nákladů řízení žalobce činí částku 1.596,10 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).