Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci:částku 9.380 Kč,12 % zákonný úrok z prodlení ročně z částky 9.380 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci:částku 7.286,57 Kč,zákonný úrok z prodlení z částky 7.286,57 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19. 12. 2024 dozaplacení,zákonný úrok z prodlení z částky 16.666,57 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19. 12. 2024 do24. 1. 2025,zákonný úrok z prodlení z částky 16.666,57 Kč ve výši 0,75 % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení,se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 4. 2025 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 16.666,57 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], IČO: [IČO], jehož předmětem je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, byla prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz dne 17.5.2024 uzavřena smlouva o úvěru na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 18.12.2024. Na svůj dluh žalovaný uhradil dvě splátky po 5.310 Kč. Od 19.12.2024 je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny úvěru 13.146,34 Kč, smluvního úroku ve výši 2.781,50 Kč a smluvní pokuty 738,73Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, a že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobce však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložené Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. [hodnota] ze dne 17.5.2024 bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], zavázal poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč převodem na účet klienta se splatností do 5 měsíců s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 5 měsíčních splátek ve výši 5.309,46 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje 17.6.2024. Převod finančních prostředků ve výši 20.000 Kč dne 17.5.2024 na účet žalovaného byl prokázán Výpisem z účtu u [právnická osoba]. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.1.2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo [hodnota] přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18.1.2025 s Podacím lístek bylo prokázáno, že žalobce dne 18.1.2025 odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 17.066,41 Kč a nákladů řízení ve lhůtě do tří dnů.
5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 17.5.2025 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to neplatnosti absolutní, k níž soud přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1, věta druhá, zákona o spotřebitelském úvěru).
11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalovanému byla předchůdcem žalobce poskytnuta částka 20.000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 10.620 Kč, a je tedy povinen žalobci vydat částku 9.380 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu, a to na základě prokazatelně odeslané výzvy k zaplacení, je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jdoucího z dlužné částky 9.380 Kč ode dne 25.1.2025 do zaplacení. V ostatním soud žalobu zamítl.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší, než činil jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.